Technomorous

Parker Vector Black

Mé první pořádné pero dorazilo. Sice mě překvapilo, že i ještě zabalené v originální krabičce vypadá tak trochu umolousaně a chudě, ale jednak se to od matného černého akrylátu dalo čekat a pak, toto je hlavně psací nástroj - reprezentativní psací potřeby začínají cenově o řád výše.

Pero Parker Vector, černé

Lepší školní pero v ceně kolem stokoruny, kterým jsem psal deník doteď, putovalo do každodenní brašny místo pohřešované propisky a poslední dvě strany mých denních záznamů už jsou napsány Parkerem.

A je to skvělé. Sice je ve výchozím stavu tenčí a kratší, než na co jsem byl zvyklý dosud, ale po nasazení víčka na nepíšící konec se délka zvětší na více než přijatelnou a také se značně vylepší těžiště - evidentně je to navrženo k používní takto.

Takže sice stále píšu jako prase, ale odteď švýcarskou technologií. A píše se mi s tím vědomím o dost lépe.


Čuju zradu!

Od chvíle, kdy jsem se pro nespolehlivě fungující hardware musel zbavit BlackBerry Z10 pokukuju po obyčejných tlačítkových telefonech, tohle téma tu ostatně už mockrát bylo. Až k BlackBerry 10 jsem bral mobilní vývoj jako pokrokový, bohužel dosažení optima v podobě tohoto systému si už nikdo další nevšiml, platforma odešla na smetiště dějin a to, co se děje od té doby, už beru jen jako mobilní přežívání a ne žití.

Tlačítkáč už bych dávno měl a pseudochytrou dotykovou placku dávno nahradil nějakým tabletem, který bych vytáhl z báglu 2x denně a neměl ho neustále v kapse od kalhot. Dlouho ale nebylo z čeho vybírat.

Na trhu zůstaly nejlevnější a značně nekvalitní tlačítkové mobily z Číny, tlačítkové mobily olbřímích rozměrů pro důchodce, a pochybné pogumované obludy spojující nevýhody obou předchozích skupin. Zrovna tyhle pogumované obludy ovšem prošly za poslední tři roky celkem zajímavým vývojem, takže už mají displeje, na které se dá koukat, foťáky, kterýma lze vyfotit něčí vizitku a pak z fotky i přečíst vyfocené údaje, dokonce jsou i modely, které umí 3G a mají WiFi. Kdybych neměl služební androidí smartfon zadarmo, už bych měl jeden z nich v kapse a byl spokojený. Zcela popravdě řečeno, k jeho koupi asi směřuju i tak, některé věci nejsou prostě ani zadarmo dost levné, aby mělo smysl se jimi trápit.

Nicméně teď se na poli tlačítkových telefonů něco chystá a nebyl bych technomorousem, abych nečul zradu. To něco se jmenuje KaiOS.

KaiOS je operační systém založený na Firefox OS. Zatímco druhý jmenovaný chtěl konkurovat Androidu a iOS na dotykáčích a šeredně neuspěl, první se pouští na pole relativně levných tlačítkových telefonů a jeho hlavním krédem je přinést 4G/LTE, GPS a mobilní aplikace i na tyto přístroje. Jednou z prvních vlaštovek je Nokia 8110 4G, která tento systém v upravené podobě má.

Optimista by v tom jistě spatřoval snahu výrobců přinést i zatvrzelým tlačítkářům závan moderního světa, já to ale vidím jinak: Kdyby výrobci chtěli dělat moderní chytré telefony s tlačítky, mohli tak učinit kdykoliv během posledních deseti let. Neudělali však nic (čest výjimkám), jen kopírovali libovolnou designovou blbost, se kterou přišel Apple. Proč by měli prozřít právě teď?

Tipuju, že to je přesně naopak - sledují jen své vlastní dobro: Udělat telefon s operačním systémem je mnohem jednodušší (čti: levnější), než dělat telefony s na míru šitým firmware. Stačí napsat pár ovladačů nebo dokonce použít již podporované komponenty a rázem se otevírá spousta možností a snadná cesta k zisku. Chyby v software najednou nejsou fatální, vždycky ho můžete aktualizovat. Nemusíte vymýšlet nové fičury, to za vás udělají autoři systému nebo aplikací. Naproti tomu napsat dobře fungující firmware pro zařízení, u nějž se nepředpokládá, že by jej někdy někdo aktualizoval, to už je trochu jiná liga.

Poslední lidé, kteří si pamatují rychlé a funkční obyčejné mobily už dávno nejsou relevantní tržní silou a těm ostatním třeba nebude vadit, že telefon najednou bootuje dvě minuty, vydrží nabitý o polovinu kratší dobu a je pomalejší než jeho předchůdce, ač má papírově lepší hardware. No a když jim to bude vadit, můžou vždycky přejít na opravdový (tj. dotykový) smartphone, rádi jim ho nabídneme, ne?

Možná (snad!) jen maluju čerta na zeď, ale standardizace levných tlačítkových telefonů s nevýkonným hardwarem na nějakém operačním systému by snadno mohla být začátkem jejich definitivního konce. Budu se asi muset rychle rozhodnout, jestli to s těmi tlačítky myslím vážně, dokud je ještě z čeho vybírat.


Moje první pokuta za rychlost

Byl jsem v Lysé posekat snad už naposledy trávu a odvézt těch posledních pár věcí, které tam ještě máme. Prodej bytu po čtyřech měsících směřuje k finiši a pokud se ještě nic nepokazí (ťuky ťuk, klepy klep), tak jediné co mi v té pekelné díře bude za několik týdnů ještě patřit, je prakticky neprodejná jedna osmdesátina oploceného parkoviště. Nemohu říct, že by ty tři roky byly úplně marné a ztracené, ale v té oblasti jsou vysloveně dobré jen dvě věci: západy slunce nad rovinami a krásné nákladní vlaky. A na tom se, jak jistě uznáte, zbytek života založit nedá.

Ale to jsem trochu odbočil, zpět k tématu: Ve schránce jsem po téměř dvou týdnech od mé poslední návštěvy a kontroly bytu kromě jiného našel i dopis, který mi poslala Rakouská republika (tohle spojení v mých očích vypadá ještě blběji než Česká republika). Nebyl to bohužel žádný Liebesbrief, ale pokuta. Z Vídně. Za rychlost.

Něco vám povím. Při obou mých cestách přes Rakousko a Maďarsko do Chrovatska jsem prakticky nonstop nadával na to, jak pitomé mají Rakušáci dopravní značení. Směrové cedule až za křižovatkou, zákazové značky proti našim tříčtvrteční a zejména titěrné dodatkové tabulky v jazyce, který se tu už hezkých pár desítek let nemusíme povinně učit. Přesně tedy vím, kde jsem 23. srpna v 00:41 míjel osmdesátku a také si jasně pamatuju, že jsem prohodil "Jestli ta dodatkovka říká, že platí i pro nás, tak máme problém."
Nikdo jiný (včetně těch, kteří by alespoň dle registrační značky měli být schopni dodatkovku přečíst) tam ale osmdesát nejel, naopak já se svojí necelou stovkou (čtyři dospělí, dítě, tašky s oblečením na dva týdny, lednice plná řízků, kuřat a štanglí salámu) jsem tam byl ještě relativně nejpomalejší, takže jsem si řekl, že když jsem ve Vídni, budu dělat to, co průměrný Wienerschnitzel a nějak to dopadne. A dopadlo: Pokuta.

No nic, jdu zjistit, jak do bankovnictví zadám ten IBAN a pomalu se loučím s pětapadesáti (fünfundfünfzig) eury. A to prý ještě můžu být rád, od posledního evropského státu, který má ve státním znaku kladivo a srp, jsem prý mohl čekat pokutu ještě mnohem horší.


Milý deníčku...

Pero Parker sice ještě nedorazilo, ale dorazilo měsíční výročí mého papírového deníku. Je to sice krátké výročí, ale je to už 12 popsaných listů formátu A5 a zatím je to pořád zábava. A také to po sobě i po měsíci pohodlně přečtu, což by ještě před pouhým půlrokem byl nepřekonatelný problém. Takové pokroky! Jako v první třídě!


Siemens C35i

Navštívil jsem blešák u hloubětínské Tesly. Je to radost, vzbudit se v 7:45 a v 8:20 platit vlezné u turniketu, to se s dojížděním z Lysé nedá vůbec srovnávat.

Primárně jsem se tam šel jen tak podívat, protože přeci já nic nového do sbírky nekupuju, naopak ji zrovna prořezávám a kultivuju. Tohoto předsevzetí jsem se srdnatě držel ve chvíli kdy jsem šel okolo stánku, u nějž pán řval: "Vše za padesát korun, notebooky, pantofle, i ten sajrajt v krabici, vše za padesát!". Dobrá vůle se mě držela i když jsem o kus dál potkal krabici s periferiemi k Macintoshi - mj. například ADB myši, originál USB puk nebo klávesnici plné velikosti v designu iMacu. Když jsem ale u stánku s použitým oblečením a jiným podobným bordelem zahlédl vizuálně takřka netknutý Siemens C35i, už to nešlo.

Siemens C35i

I s nabíječkou mě přišel na 128 korun (+/- 2 Kč) a po několikahodinovém nabíjení funguje. Co to jen v létě 2000 bylo hodin sekání trávy, hlídání parkoviště, čištění záchodů po pátečních koncertech, mytí nádobí a grilování klobás, než jsem si těch 8000 na předplacenou sadu Go Hot vydělal! Byl jsem tehdy ale bezkonkurenčně největší frajer v celém okolí. Telefon totiž uměl WAP, takže jsem hezky za korunu za minutu (mimo špičku) mohl rychlostí postřeleného koně. brouzdat službami Eurotel Juice. To nikdo jiný v širém okolí neměl, v té době to vskutku byla technologie s krvácející hranou.

Sag mir, wo die Blumen sind?

Dítě počaté během páteční pařby někde v okolí záchodků, které jsem já následujícího rána musel vypucovat, si již brzy půjde vyzvednout svůj první řidičák opravňující k řízení vozidel, jejichž největší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, určených pro přepravu nejvýše 8 osob kromě řidiče. WAP nebo vlastně jakékoliv mobilní vytáčené datové přenosy jsou dávnou minulostí. Tak alespoň ten mobil jako takový teď mám. V mé sbírce bude mít čestné místo, v dlouhé řadě, čítající ke dnešnímu dni dvě desítky přístrojů, byl totiž první.



TOPlist