Technomorous

Zálohování webu

Když jsem si vloni začal zálohovat tu zajímavější část webu hezky pěkně k sobě do offline, zaznamenával jsem ze svého online i offline okolí vibrace naznačující, že jsem úplný magor. Proč by si někdo plnil disk něčím, co je kdykoliv k dispozici na pár kliků v prohlížeči?

Nu, protože to tam zítra být nemusí!

A tak přes noc zmizel web PMR Cupu, vysílačkové soutěže, kvůli které jsem začal vysílačkovat. Zmizel jen tak napůl, přesněji řečeno, zmizely titulní stránky, zbytek obsahu tam pořád ještě byl. Vyštrachal jsem tedy rychle své stahovací skripty, které takové weby umí projít ve smyčce generovanými přímými odkazy a web kompletně zazálohoval. Pak jsem vzal jiný skript, kterým jsem z M-W-V-A likvidoval informační javascriptové bannery, opět ho trochu upravil a ze zazálohovaného webu vypreparoval jen data bez designu, grafiky a dalšího pravděpodobně copyrightovaného obsahu a javascriptů. K holým datům jsem naopak dogeneroval HTML/CSS vlastní a ve velmi jednoduché podobě dal k dispozici:

Historické výsledky Československého PMR Cupu

Zálohovat a hlavně umět zálohovat web k sobě na disk se prostě vyplatí. Není nic nestálejšího než web a nic staršího než včerejší odkaz.


North versus South

Jak se tak hrabu v Elonexu, dostal jsem chuť zahrát si něco ze svého prvního písíčka. Volba nebyla složitá, měl jsem tam funkční přesně tři hry:

  • Prince of Persia
  • F19 - Stealth Fighter
  • North vs. South

První dvě jsem od té doby už mnohokrát potkal, ale tu poslední jsem nikdy znovu nezkusil. Až teď.

Sever proti Jihu

Měl jsem ji v paměti jako zajímavou kombinaci tahové strategie a realtime akčňárny, nicméně lidská paměť evidentně nění úplně spolehlivá, je to totiž ve skutečnosti strašná a strašně jednoduchá blbina. Ano, něco tahového tam je, je tam i něco akčního, ale jak u šáhova syna tak u neviditelného bojovníka se i dnes zabavím mnohem lépe než tady.

Možná to je tím, že jsem za těch dvacet let už potkal i onačejší strategie. Snad se mi tenkrát hra líbila proto, že na Herculesu stejně nic jiného neběželo. Kdo ví? Ale některé věci z minulosti odteď nechávám v minulosti neb je jim tam lépe.


Čínské pseudo

Jednou takhle večer jsem něco dělal na notebooku a najednou mi v terminálu běžící proces sdělil, že na disku už nemám místo ani vlevo. A můžou za to Číňani.

Když jsme se přestěhovali zpět do Kbel, převezl jsem sice i fileserver, jehož stavbu jsem tu popisoval více než před rokem, nicméně brzy jsem data z něj zazálohoval na pásky a počítač rozebral. Podařilo se mi totiž sehnat externí firewirové čtyřdiskové pole od Lacie, kterým jsem chtěl fileserver nahradit. Ono pole nicméně obsahovalo čtyři čtyřsetgigabajtové PATA/IDE disky, jejichž míru hlučnosti jsem nebyl ochoten tolerovat, takže jsem si sehnal stejný počet SATA notebookových disků a z Číny k nim objednal PATA-SATA redukce. Dorazily po čtyřiceti dnech a při pokusu o montáž jsem zjistil dvě nepříjemné věci:

  1. Plošňáky redukcí jsou při zapojení do disku tak vysoké, že se do šuplíku sotva vejdou a disk s nimi pak není v ideálně vodorovné pozici.
  2. Padesát procent doručených redukcí je naprosto mrtvých.

Jelikož jsem toto zjistil pár týdnů po doručení, nějaká reklamace a pokus o získání těch pár dolarů zpět nepřipadaly v úvahu, takže jsem si našel redukce jiné (dle fotek na zhruba o 1/3 menším plošňáku) a objednal je. Dva týdny se nic nedělo, načež mi prodejce sdělil, že redukce nemá a nikdo mu je už nevyrobí, ať si zadám žádost o zrušení transakce, že mi mých deset dolarů rád vrátí.

Učinil jsem tak a obratem objednal jinde. Tam nikdo nic nenamítal a za dva dny zboží bylo označeno jako odeslané. Bohužel ovšem jen označeno. Od 29. prosince se toto označení nijak nezměnilo, trackovací číslo hlásí, že doručovat se bude v Itálii, ač přímo pod tím je moje plná adresa a dál se neděje už nic. Otevřel jsem tedy stížnost na objednávku a budu čekat.

Pomalu nicméně přemýšlím, že bych ty čtyři notebookové disky vrazil do původního fileserverového písíčka, vybalil na ně archivh z pásek a zase měl kam odkládat data. Po celovečerní snaze se mi sice na SSD podařilo uvolnit trochu místa alespoň vpravo, ale dlouho tomu nedávám.


Pocket ethernet

Z loňského ByteFestu jsem si odvezl krásný i386 notebook, z předloňského krásny ethernetový interface pro paralelní port. Jelikož notebook vlastní ethernet nemá a nemá ani žádný způsob rozšíření o ethernetovou kartu, jejich vzájemné seznámení se nabízelo. Nic ale není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

NoName Pocket Ethernet

Na mém adaptéru není nikde žádné logo, nikdé žádné označení modelu, prostě nic. Asi nejznámějším producentem podobných škatulek byl v dané době Xircom se svou řadou Pocket Ethernet. Co čert nechtěl, notebook náhodou na disku měl ovladače právě pro xircomácké adaptéry, takže jsem velmi záhy ověřil, že můj adaptér si s nimi nerozumí. Nevěděl jsem, zda je to tím, že je adaptér mrtvý, nebo to opravdu není Xircom a odložil celý problém na půl roku ad acta. Nedávno mi ale RSS dorazil článek od velkovoltážníka, který sehnal Xircom PE3 a úspěšně jej rozeběhal a akta se opět otevřela.

Uvnitř zařízení se nachází dva čipy a okolo nich nějaká ta bižuterie. První čip má na starosti komunikaci s paralelním portem a za ním je pověšen síťový čip od Realtek 8019. Chvíle googlení odhalila, že Xircom zdaleka nebyl jediný, kdo tohle vyráběl. Stáhl jsem ovladače pro Accton Etherpocket (dle dostupných fotek odpovídal barevně ale ne tvarově) a Genius E3000II Parallel Ethernet (odpovídal naprosto přesně tvarem, jen barvy měl jiné), adaptér připojil k Elonexu, který mám zrovna na stole a šel zkoušet.

Teď už vím, že je můj paralelní ethernet funkční, zabraly ovladače pro Genius. S velkou mírou jistoty si troufnu tvrdit, že se vždycky jedná o totéž zařízení, liší se jen obsah nějaké ROM, pomocí níž ovladač identifikuje, zda se má s adaptérem bavit nebo ne. Ve všech třech archivech (Xircom, Accton, Genius) je totiž podobně pojmenovaný packet driver s velmi podobnou velikostí souboru, ve všech třech archivech je skoro stejně vypadající diagnostický nástroj, který hledá připojené pocket ethernety a vypisuje jejich vlastnosti. Jen Xircom a Accton hledají ten svůj konkrétní, kdežto Genius se ani neobtěžoval nějak zvlášť customizovat Realtekem dodaný softwarový balík a spouští ovladač nazvaný "Realtek Pocket Ethernet Packet Driver", který nejspíš zabere na úplně cokoliv.

Jelikož na Elonexu jsou nainstalovány Windows 95 (B), rozeběhal jsem paralelní síť primárně pod nimi. V režimu SPP můžu potvrdit Sledgem naměřenou rychlost cca 60-70 kB/s, v režimu EPP se pod Windows adaptér nedá provozovat - pokud takto počítač nastartuju, nejde spustit žádná konzolová aplikace (FAR, ftp, příkazový řádek) - padá na neplatnou operaci. A když se pokusím na síť vlézt pomocí prohlížeče Opera, adaptér zuřivě bliká, ale neděje se vůbec nic. Příležitostně to zkusím z DOSu, jen co si na 386-booku dohraju se Slackware Linuxem. Pro DOS a jeho síťové možnosti je to naprosto ideální stroj.


Temná zákoutí šuplíků: Štyry-vosum-šestky

Některé písíčkářské harampádí nemám, některé zase ale z nějakého důvodu ano. Tak třeba jsem v jednom ze šuplíků objevil čtyři procesory 486:

  • AMD Am486 DX4-80
  • AMD Am486 DX4-100
  • AMD X5-133 (Am5x86-P75)
  • It's ST DX-40 (o němž jsem se googlem dozvěděl jen to, že je vintage a rare)

Popravdě řečeno, ten první jsem tam najít chtěl. Před pár lety jsem ho vyndal z kompaktního a skladného minidesktopu Elonex, abych z něj sloupl nalepený chladič a zjistil, co je to zač - DX4-80 se totiž nevyráběla a kdyby to byla existující DX2-80, asi by se nehlásila jako DX4.

Chladič se ale vzhledem k opravdu kvalitnímu přilepení nikdy sundat nepodařilo a procesor zůstal ležet v šuplíku. A někdy během následujících let k němu přibyly další kusy. Na laborování bohužel nebyl čas ani tentokráte, takže jsem procesor vrazil zpět do Elonexu a spustil své temné rejdy, o nichž bude v následujících dnech a týdnech ještě řeč.


Běžné písíčkářské harampádí

To, že člověk doma občas nenajde nějaký konkrétní kabel, se může stát. Mám hardware doma, v Doupěti, u rodičů na půdě, takže vzpomenout si, kde jsem které haraburdí nechal, není vždycky lehké. Nicméně to není tématem článku, tím je neprozřetelné zbavování se běžného písíčkářského harampádí, které se po letech ovšem ukazuje býti ne zrovna dostatkovým zbožím. Uvedu pár příkladů:

  • IDE kabely. Nikdy jsem je nehromadil, hned jak jsem všechny běžně používané počítače upgradoval na Ultra ATA s jedním pinem chybějícím a počtem vodičů dvojnásobným, vyhodil jsem skoro všechny obyčejné IDE kabely do sběru. Co taky s tím, že? V pořádných počítačích vždy bylo SCSI a IDE byl odpad. Takže teď mám dobré tři desítky SCSI kabelů různé délky, typu, terminovanosti, atd., ale nemám jak připojit IDE disk, který má všech čtyřicet pinů do desky, která má všech čtyřicet pinů.
  • Paralelní a sériové kabely. Paralelní a sériový port na písíčku jsem také vždycky považoval za přiblblá rozhraní. Pro připojení zařízení a propojení dvou počítačů je zapotřebí pokaždé jinak zapojeného kabelu, s jinou jednou koncovkou - to nemohl vymyslet nikdo jiný, než zoufalý prodejce kabeláže. Když jsem tedy nějaký kabel nepotřeboval, šel také k recyklaci - nechal jsem si všehovšudy jeden sériový laplink a jeden kabel k paralelní tiskárně. Ani jedno mi ale moc neposlouží pro připojení paralelní externí ZIP mechaniky nebo modemu. A teď kde brát?
  • Zdroj 9V AC. Devítivoltový střídavý zdroj zdánlivě přímo s písíčkem nesouvisí, ale vlastně ano. Devítivoltový střídavý zdroj jsem totiž v životě používal akorát k externímu modemu, který jsem měl sériákem připojený k písíčku. Když jsem (rád) odhodil vytáčené připojení, odhodil jsem i zdroj a soudě dle toho, že jen za poslední týden jsem on-line našel minimálně deset modemů a všechny bez zdroje, nebyl jsem zdaleka sám. Koho by to napadlo syslit, když 56kbit připojení, které blokovalo linku a ve správném čase stálo sedmdesát korun za hodinu, nikdo syslit určitě nechce?

A to jsou jen tak narychlo věci, s nimiž jsem (ne)překřížil meče za poslední dva týdny. Určitě by se našlo mnohem více příkladů, proč je dobré nechávat si jeden kus i od úplně zbytečné a naprosto nepotřebné věci, kterou už určitě nikdy nebudeme na nic používat.


Temná zákoutí šuplíků: microSATA

Od konce října 2013 se mi mezi nepoužívaným hardwarem v jednom ze šuplíků válí 1.8" microSATA disk od Samsungu. Vyndal jsem ho tehdy z HP2530p, vyměnil za SSD a jelikož už jsem nikdy stroj s tímhle prapodivným rozhraním nepotkal, následujících pět a půl roku se jeho malé roztomilé ploténky neroztočily. Nedávno jsem si ale všiml, že nejmenovaný e-shop prodává redukci na normální SATA, tak jsem ji při příležitosti nákupu něčeho jiného přihodil do košíku a řekl si, že během jednoho dlouhého zimního večera bych snad mohl z disku alespoň dostat data.

microSATA disk

Idea to byla skvělá, leč nedošla svého naplnění. Přesněji řečeno: data mám, ale redukce se toho nijak nezúčasnila. Když jsem do ní totiž disk zapojil, vůbec se neroztočil. Na napájecí části microSATA konektoru jsou dle pinoutu dvě napájení: 3.3 a 5 V. Disk chce pro svoji činnost to první a na redukci je z molex konektoru přivedené to druhé. Redukci jsem proto odložil, data připojil obyčejným SATA kabelem a na 3.3 V a zem připojil lithiovou baterii.

microSATA disk - nouzová redukce

Kupodivu se to roztočilo na první pokus a já mohl během následující hodiny zahránit čtyřicet gigabajtů dat. Disk jsem nakonec přeformátoval a uložil zpět do temného zákoutí šuplíku. Třeba si jednoho dne pořídím nějakou hračku, v níž najde využití.



TOPlist