Technomorous

Datamaras

Fileserver pomalu plní svůj úkol. Už na něm mám odhadem 90 % svých dat, která byla předtím rozptýlena po minimálně dvou desktopech, čtyřech laptopech, několika externích discích a hromadě flashdisků. Snažím se to třídit a probírat, ale ačkoliv to celkově nebude nejspíš víc než terabajt (a to včetně RAWů ze Sigmy SD-9), bordýlek je to solidní. Našel už jsem například:

  • Nezpracované fotky z dovolené 2015, dva týdny pobytu v Krušných horách se ženou, miminem, rodiči a sestrou, kartu jsem tehdy zaplácal celou, ale už jsem to nikdy neprobral a nepřevedl z X3F do něčeho zobrazitelného i u normální populace.
  • Archiv UNNA, který obsahuje prakticky všechen existující software pro Apple Newton a související utility pro několik platforem. Stahoval jsem ho z torrentu také někdy v roce 2015, následně někam odložil při výměně notebooku, někam odložil při výměně notebooku a někam odložil při výměně notebooku. Teď už jsem se vzdal možnosti, že bych ho snad ještě našel a stáhl jej znovu. Dvě hodiny poté jsem našel unna.tar.gz na síťovém disku v adresáři s fotkama.

A tak bych mohl barvitě pokračovat a pokračovat. Tohle rozhodně nebude chvilková práce, mám po večerech co dělat minimálně půl roku. Snad se podaří data třídit a zbytečná likvidovat rychleji, než pořizovat nová.


Psací stroj

To jsem si zase takhle jednou procházel (zcela střízliv!) Aukro a impulzivně na něco přihodil. Tentokrát to nebylo zachovalé mlýnské kolo, šedesát litrů sytě fialové barvy, ani zaručené pravé lederhosen. Tentokrát jsem přihodil na psací stroj.

Chevron GD53 se mi totiž vždycky líbil a fakt, že je takový předmět v domácnosti 21. století prakticky nepotřebný, protože napsaný text nelze snadno vpástnout na fejs, hrál při mém rozhodování jen malou roli.

Momentálně jsem v procesu hledání správné barvicí pásky a až se zadaří, pravděpodobně si po dvaceti letech zas někde půjčím učebnici psaní všema deseti pro samouky a zkusím se probojovat přes kajak-lasa-saka-hala. Kéž bych za přesně devětadevadesát korun sehnal podobně pohodlnou non-chiclet klávesnici i k počítači!


Na růžovém kole

Dnes v osm ráno jsem se měl dostavit k firemnímu lékaři na druhou dávku protižloutenkového očkování. My, kopáči krajské správy vodovodů a kanalizací, občas můžeme omylem olíznout infikovaného potkana, takže je takové očkování zcela namístě. Když jsem vystoupil na pražském Masarykově nádraží, seznal jsem, že do Pštrossovy ulice to bude lepší dojít pěšky, než N-krát přestupovat z tramvaje do tramvaje. Po pár metrech jsem ale narazil na růžvé kolo a řekl si, že to vlastně můžu dojet na něm.

Připojen k veřejné WiFi jsem si stáhl příslušnou aplikaci, provedl registraci a za pět minut už na dámském růžovém kole drandil Celetnou, Ovocným trhem a Rytířskou, přes Uhelný trh, dále Skořepkou, ulicí Na Perštýně, Spálenou, Ostrovní a Opatovickou až na cílové místo.

Zvládl jsem to za 12 minut, takže bych s pohodlně vešel do čtvrthodinového limitu jízdy zdarma, žel v oblasti probíhá čištění ulic a parkovat tam kolo nelze. Limit jsem tedy překročil a jízda mě stála 24 korun, zážitek to ale byl pěkný a aplikaci si určitě v mobilu nechám.


Knihovna iTunes úspěšně rozbita

Téměř úplně přesně patnáct let poté, co jsem svoji hudbu přesunul z adresáře na linuxovém písíčku do iTunes jsem ji z iTunes zase vypreparoval do adresářové struktury linuxového disku. Nemohu říct, že jsem to činil se stejným potěšením jako tenkrát ale bylo to nevyhnutelné.

iTunes totiž běží jen v macOS a Windows. To první už nemám na čem provozovat a to druhé zase provozovat nechci ani náhodou či omylem. Svých pár desítek gigabajtů hudby, kterou můžete jinak slyšet jen u roztočeného kolotoče, nicméně hodlám poslouchat i nadále. Pořídil jsem si proto dedikovaný hardwarový přehrávač (bude tu o něm jistě v budoucnu ještě řeč) a k jeho plnění se rozhodl provést úkony popsané v prvním odstavci.

Kopírování z MacBooku bylo díky IP-over-FireWire otázkou pár desítek minut, během nichž jsem si odskočil posekat již tak dost přerostlou zahradu, průměrná rychlost 23 MB/s je věc, kterou na své jinak čistě stomegabitové síti nepotkávám často. Rozlámání adresářové struktury dle mého vkusu bylo už bohužel o poznání pomalejší a hlavně o poznání manuálnější záležitostí. Nakonec přišel na řadu skriptík, který odstranil z názvů souborů diakritiku a jiné paznaky a smazal veškerý skrytý jablečný metadatový souborový bordel. Hotovo.

Mé mrňavé diskové pole se příjemně datově zahustilo a na PowerMacu G5 i MacBooku 2006 už toho zbývá k přesunu jen málo. Ani jsem nečekal, že zvládnu přestěhovat data dříve, než sám sebe. Ale to už bude úplně jiný příběh.


Přechytřelá auta

Záměrně jsem si před rokem vybíral auto co nejméně prolezlé moderními technologickými nesmysly. Hmatatelná fyzická tlačítka preferuju ve dne v noci nad dotykovými displeji. Když zhruba jednou ročně potřebuju někam dojet podle navigace, tak poslouží i letité zařízení od TomTomu, netřeba mi navigace integrované. Raději budu paralelně parkovat načtyřikrát a dvakrát se půjdu podívat ven, jak daleko to mám k ostatním autům, než se spolehnout na asisteny, senzory a kamery a pak jednoho dne litovat, protože jejich digitální oko něco přehlédlo. Takový holt jsem, nic s tím nenadělám a hlavně s tím ani nic dělat nechci.

Problém je v tom, že tzv. civilizované značky dneska už ani nechtějí vyrobit auto, které by bylo jen autem a ne zároveň superpočítačem a zábavním centrem. Je to úplně stejné, jako ve výpočetní a komunikační technice: obyčejný tlačítkový telefon, vyrobený dnešní technologií, by klidně mohl mít modernosti jako WiFi, GPS či NFC a přesto by vydržel nabitý dva týdny. Jenže obyčejný tlačítkový telefon, co vydrží dva týdny, prý už nikdo nechce. Všichni chtějí dotyková pádla s monstrózními displeji, která nevydží ani dva dny, natož týdny. Proto se to první nedělá, zatímco toho druhého se vyrobí a prodají stovky milionů kusů ročně.

Podobně nikdo nechce jen auto, které má volant, pedály a autorádio, musí mít i tisíc a jednu fičuru. A takovou fičurou je i to, že si hlídá, kdy s ním máte jet do servisu. Můj laciný a primitivní rumunský samohyb mi tak v pátek začal vyhrožovat, že mám posledních patnáct set kilometrů, než bude třeba odborná prohlídka vozu a vůbec ho nezajímá, že prohlížející odborník má volno až na konci června. Vím, že ostatní auta jsou dnes ještě mnohem chytřejší, ale mně už i to mé přijde chytré přespříliš.



TOPlist