Technomorous

Kontra e-book haters

Já vím, že jako technomorous bych tu neměl obhajovat žádnou novější technologii proti starší, jde to zcela proti mé přirozené podstatě, ale u e-čtení nemohu jinak. Když se nad tím zamyslím, psát a číst všechna písmena jsem se naučil někdy kolem roku 1991, první celé knihy jsem četl hned o prázdninách po ročníku 1990/1991. První elektronickou knihu jsem přečetl na počátku roku 2004. Dá se tak říct, že elektronicky čtu déle, než jsem předtím četl papírově, pročež je to pro mě naprosto přirozená věc. Asi jako že neposílám poštoní holuby, doma nesvítím loučema a neperu na valše. A právě proto je pro mě zábavné číst neustále dokola tytéž argumenty, proč je to s papírem lepší.

...prostě obracení stránek nějak vonících knížek se to nevyrovná...

Ano, hnůj také při obracení specificky voní a také to není hlavní argument svědčící pro hnůj. V knihách dlouho stojících v knihovně se hromadí prach (nevěřím nikomu kdo má stovky či tísíce knih, že je dokonale odprachovává několikrát ročně) a v něm, na papíře i na mikroskopickém množství plísně, která se papíru prakticky nikdy nevyhne, žijí různé věci. Je úplně jedno, jak jste čistotní, jak doma máte či nemáte čisto, sucho nebo světlo. Potkýkají se s tím profesionální knihovny, vy - ať jste kdokoliv - to určitě doma nemáte lepší. Viděl jsem pod mikroskopem, k takovým věcem bych já osobně jen nerad trvale čichal a proto množství papírových redukuju na minimum a jen a pouze ty věci, které nemají elektronický ekvivalent, si ponechávám jako hardcopy.

...dodnes jsem si nezvykl na placení za datové soubory, protože mi to přijde jako víceméně principiální blbost...

Fyzická podoba knihy rozhodně nepředstavuje největší část tvořící její cenu, platíte tak za úplně stejný datový soubor, jen ho máte na mnohem blbějším médiu, ve kterém nelze ani rychle vyhledávat, ani rychle kouknout do výkladového slovníku, ani neinvazivně psát poznámky a ještě zabírá cenný životní prostor. Ano, můžeme lovit mamuty kusem šutru, máme ale automatické zbraně - kdybych musel na mamuta, věděl bych co si vybrat.

...zaplatit za něco, co mi třeba jednoho dne Amazon zase sebere...

Mně třeba Amazon nic nesebere, protože jsem si u něj nic nekoupil, nic u něj nemám uskladněné a můj Kindle s Amazonem nijak nekomunikuje. Nakupuju v Alze, na Palmknihách nebo na Uložto. Také už mám asi tak 18 GB knih nakoupených z doby, kdy jsem četl na Psionu, Palmu, PocketPC, iPadu, BB Z10 či Androidu. Zakoupených poplatkem, který jsem dal za tříterabajtový disk, na němž jsou uloženy.
Jo a když vyhořím, knížky si do nového Kindle obnovím ze zálohy nebo znovu stáhnu. Co vy a vaše knihovna?

Holt ne každý přišel k poplužnímu dvoru, aby tam knihy mohl skladovat a ne každý také knihy skladovat chce, v jejich hromadění totiž nic nespatřuje. Ne každý čte knihy kvůli čichání a ve výsledku je tak rád, že byla konečně informace zbavena své primitivní formy ze starověku.

Uf. Tak, a teď už vím, jak se cítí propagátoři elektromobilů. Hned jsou mé antipatie k nim o chlup menší.


Kindle

Amazon Kindle 5 mám už řadu let, prakticky od doby kdy dorazil na trh. Objednával jsem ho z německého Amazonu, bez reklam, musel jsem si na to založit účet na MailBoxDE, protože tenkrát ještě Amazon do Čech, na Moravu a do Slezska neposílal. Je to jedno z těch zařízení, které pořídíte a jelikož s nimi nikdy není jediný problém, není mnoho důvodů je měnit či o nich psát.

Mé tehdejší technomorousovské požadavky byly jednoduché: vysoký kontrast, žádné podsvícení, nadsvícení či jiné svícení a ovládání výhradně hardwarovými tlačítky. Kindle 5 tímto sítem prošel hlavně proto, že konkurence se snažila všemožně dokázat, že toho do čtečky umí za stejné peníze nacpat víc, nečekaje, že by někdo mohl chtít méně.

První roky jsem zařízení skoro nepustil z ruky, po Fíkově narození jsem ale četl méně a méně a ještě horší to bylo s e-četbou. Vloni dokonce Kindle zahálel celý rok v šuplíku, nabil jsem ho jednou někdy kolem letního stěhování, jen abych viděl, zda se baterie vzpamatuje. Sice jezdím dvakrát denně 28 minut metrem nebo 20 minut vlakem a 8 minut metrem, ale vždy stojím před volbou, zda psát nebo číst. Obvykle volím psaní. Někdy minulý měsíc na mě přišla chuť si zase přečíst něco od Foglara (to se mi tak jednou ročně stává, obvykle když vlažné jarní větry zpívají v komínech své podivné písně o dalekých krajích) a když jsem z displeje mobilu v pěti dnech louskal pátou knihu, došla mi absurdnost situace.

Pravda, celou Nadaci jsem v roce 2004 přečetl na Psionu 3a a Pána prstenů o pět let později na displejíčku Palmu Centro, ale proto jsem si kupoval Kindle, abych tohle dělat nemusel, ne?

Takže šel milý Kindle promptně do nabíječky, chudáka Mac Mini G4 jsem nechal přetrpět nákup na Palmknihách a teď už zase čtu jako normální moderní člověk. A ty scifárny, které jsem si po odeznění foglarovské nálady pořídil, stojí fakt za to.


A zase terminál!

Sháním terminál. Ne ovšem hardwarový, sériový s uklidňující amber barvou luminoforu - ten už mám více než čtyři roky - tentokrát potřebuju nějaký lehký a přesto funkční softwarový terminál (tedy přesněji řečeno emulátor terminálu) do Linuxu. Ideálně by ke své činnosti neměl potřebovat molochy jako GTK nebo QT, ale zase bych uvítal něco trochu schopnějšího, než je xterm.

Po přechodu na i3 jsem začal používat urxvt, které má ale minimálně jendu nepříjemnou vlastnost - jedno terminálové okno vytváří dva procesy, přičemž jeden zjevně nic nedělá a jeho ruční zabití nikde zjevně nic nepokazí. Dle vyhledávačů a jednoho IRC kanálu je to naprosto normální chování a měl bych se s ním smířit. To ovšem nehodlám, proto se ptám kolegů linuxáků: jaký terminál?


Stůl nevyztužen

Cestou k pokroku někdo musí stavět závory ve slepých odbočkách, aby zamezil svým následovníkům se jimi zbytečně vydávat, to věděl už klasik. Mohu tedy sebevědomě prohlásit, že umístěním 1U serveru na stůl pracovní stanice nevzniká, stejně jako zlato nevzniká údery palice do kusu olova. U obojího je přitom jedno, jak se do toho bacím.

Ono totiž jak Apple u prvního Xserve tak trochu pátral, jak se vlastně server dělá, takže to byl v podstatě jen lepší PowerMac G4 v rackové skříní, tak u G5 už to byl vcelku profesionální nástroj a s prvními x86/x64 servery a vydatnou pomocí samotného Intelu přišly opravdové serverové stroje určené pro serverovny. Redundantní zdroje, nemožnost pořádně osadit grafickou kartu a například neustále běžící ventilátory, kvuli nimž je Xserve ve vypnutém stavu hlučnější, než všechny mé ostatní počítače dohromady ve stavu zapnutém. Tohle za to nestojí. Jeden z těch dvou si asi nechám do sbírky, báječně sedne k Xserve G5, ale je dost možné, že toho druhého se zbavím. Praktické využití v běžné domácnosti opravdu nemá. Leda bych chtěl noční stolky dva - každý by pak mohl dělat vrchní desku k jednomu.


Osm let gopher://i-logout.cz

Je to dnes osm let, co jsem nainstaloval na virtuálserver od WEDOSu gopherového daemona a vytvořil svoji první gophermapu. Byly to nesmělé začátky, od počátku jsem však mířil ke hvězdám, proto neskromný název Logout's Gopherspace. Kdo tenkrát mohl vědět, že jako gopherspace se označuje celé gopherové jsoucno? Nováček jako já určitě ne.

I po osmi letech jsem asi jediný na doméně CZ (stále čekám na protipříklad!) a navíc s online českým obsahem (zprávy, počasí) a root menu ma na počítadle přes 58 tisíc návštěv.

Doufám, že za dalších osm let bude můj gopher stále online a bude dost volného času k tomu, do něj nějaký další zajímavý obsah přidat. A hlavně doufám, že nebude sám a i na starých počítačích tak bude co brouzdat a číst.


Zesílení desky stolu

Už pár dnů přemýšlím, že bych si zesílil desku psacího/počítačového/pracovního stolu. Zesílil tak, že bych na ni položil jeden z xeoních Xserve, které mám v ložnici na komodě jako odkládací plochu. Přijde mi totiž blbé, aby těch osm jadérek jen tak zahálelo.

Přemýšlím také, jak to udělat, abych přežil ten hluk, co 1U server běžně vydává a dále jak tam vpašovat pořádnou grafickou kartu místo té úplně ořezané, kterou tam cpal Apple jako de facto BMC. Sice jednu v šuplíku mám, ale chce, potvora, napájení a v Xserve není jediný napájecí konektor, co by tam také dělal, že?

Jako taková pěkná domácí workstation by to ale nebylo špatné, minimálně do doby, než pořídím něco onačejšího, tedy openpowerovatějšího.


Forerunner 225: Výdrž

Když jsem hodinky pořizoval, tak jsem byl varován, že akumulátor je nevýměný a jestli bude už za zenitem, tak si hodinky moc neužiju. Po skoro dvou měsících nutno konstatovat, že to byly zbytečné obavy:

U nových výrobce uváděl až 6 dnů v režimu hodinek, až 8 hodin se zapnutou GPS. Aktuálně můžu říct, že v režimu hodinek zvládnou určitě víc než týden a se zapnutou GPS nemají problém se sedmi hodinama.

Jsem rád, že ve světě, kde se nevyplatí mít oblíbené značky, protože dnes jde o respektovaného amerického, britského nebo finského výrobce a zítra je to jen brand, který si licencovala ušmudlaná továrnička v provincii Chej-lung-ťiang, jsou pořád ještě čestné výjimky. Satelitně navigovat a měřit lze stále ještě nejlépe s Garminem, tak jako před dvaceti lety.



TOPlist