Technomorous

Od Adama

Trávíme s Ladou příjemný víkend ve dvou v Krkonoších a zatímco ona od brzkého večera dospává čtyřletý spánkový deficit, já se hroužím do četby počítačově-historické literatury. V papírové podobě Rebel Code, na tabletu The Catherdal and the Bazaar a kdybych měl s sebou i Kindle, něco bych načal i tam. Stejně jako u hudby, filmu a politiky, i u počítačů mě totiž historie zajímá více, než přítomnost a co má paměť sahá, vždy tomu tak bylo.

A jak tak pročítám materiály hutně zakořeněné v první půli devadesátých let, tedy v době, kdy jsem já opozdilec doma pomalu směřoval od klonu Atari VCS k Didaktiku Gama, zatímco svět jistým krokem kráčel od Windows 3.11 k Windows 95, vybaflo na mě toto:

ftp.adam.anet.cz

Vím zcela určitě, že tohle byl úplně první odkaz, který jsem si v roce 1997 či 1998 opsal od některého ze spolužáků hezky z papírů na papír, protože ve smartfonech jsme to tehdy - chytrých telefonů nemajíce - nebookmarkovali.
Pokud si dobře pamatuju, byl to FTP mirror nějaké BBS. Tehdy jsem hrdě vlastnil celé tři tří-a-půl-palcové diskety o kapacitě 1.44 MB, plnil je po okraj sharewarem a public domainem a u mamky v práci po večerech na počítači vybaveném malou i velkou disketovkou kopíroval na 5.25" floppydisky, neb má domácí dva-osm-šestka ničím jiným nedisponovala. Jo, takhle jsme na venkově na konci minulého století žili.

Když jsme si pak pořídili vlastní připojení k žroutu času i peněz, na Adama jsem si už ani nevzpomněl, to už tu byly jiné IRC XDCCy a podobné tucowsy. Až teď, mozek je úžasná věc a je jen škoda, že neuronové spoje obvykle nespojují, když mají, ale s dvacetiletým zpožděním. Dnes už je problém i byť jen vygooglit, co přesně Adam byl a kdo ho provozoval.


Čipová pekla do brašny: Google Nexus 7

Google Nexus 7 mám pět měsíců a jeho pořízením jsem pro cesty vlakem skoro úplně odboural používání atomového netbooku. Tedy spíše úplně, než skoro. Jedna věc mi ale trochu vadí: ten tablet by určitě mohl šlapat rychleji.

Samozřejmě jsem v prvotním nadšení podlehl instalační mánii a nacpal tam, co jen se vešlo. To byla chyba, Nexus pak nešel používat ani na běžné psaní poznámek a čtení mailů. Nesmysly jsem tedy zase odinstaloval, okruh aplikací užitečných na tabletu zúžil na zhruba dvě desítky, pozakazoval skoro všechny systémové služby s "Google" v názvu a došel ke skoro-optimu.

Pořád to ale ještě může jít lépe. Stahuju tedy busybox, superuživatelské utility a zkusím si pohrát přímo s nastavením systému. Uvidím, zda pomůže výběr jiného CPU governoru, nebo bude třeba něco víc, líbí se mi ale, že tu tyhle konfigurační možnosti jsou. To kdysi na Windows Mobile bych mohl tak akorát nadávat.


Laptop/386

I když se teď hardware - zejména toho písíčkového - po tunách zbavuju, je tu jedna věc, kterou jsem vždycky chtěl a nikdy neměl: tři-osm-šestkový laptop.

Poprvé jsem po něm zatoužil už v roce 1999, kdy se dal bazarově pořídit kolem dvou tisíc. Tehdy to ještě nebyl sběratelský kousek pro písíčkové sběratele, ale prostě jen starý laptop, vyřazený křáp z firmy podnikatele tak úspěšného, že si už v první půli 90. let mohl něco takového pořídit a zároveň zvládl až do konce století nezkrachovat. Potřebný obnos jsem ale neměl a rodičové mě úspěšně přesvědčili, že peníze z rozjeté brigády mám raději na konci léta vrazit do upgrade tehdejšího domácího desktopu. Stalo se, letitou 486 jsem upgradoval na K6-233 a doplnil 4GB diskem. Na laptop nezbylo.

Podruhé jsem chtěl laptop s 386 v roce 2003. Prolezl jsem tehdy po přestěhování na kolej pražské bazary a skončil s o generaci novějším počítačem už klasického notebookového typu a procesorem úplně jiných dimenzí: i486DX2.

Downgrade jsem samozřejmě nikdy neprovedl, od té doby to šlo už jen nahoru až k dnešnímu Core i5. Tři-osm-šest jsem tak přeskočil jak na desktopu (z 286 na 486) tak v přenosné podobě: Přitom to je historicky zcela signifikantní procesor. První opravdu 32-bitová x86, která hlavně díky poměru cena/výkon začala nesmlouvavě překlápět boj PC vs. zbytek světa na stranu písíček. První x86, na kterou se začaly masivně portovat unixové systémy a zejména psát nové (Linux, *BSD). V podstatě x86, díky níž se PC změnilo z lepšího kancelářského skoroosmibitu na seriózní a výkonnou pracovní stanici. I jako ne zrovna fanda písíček tohle uznávám a chtěl bych to zkusit.

Jenže kde vzít? Mám stále v záloze minitower, který byl kdysi Cimbaxem a i když má jen 386DX40, tak směle routoval byt plný lidí do Internetu ještě v roce 2008. Jenže ten si nevezmu do kavárny a nevyřídím z něj poštu na BBSce či Usenetu. Neměl by nějaký laskavý čtenář? Stačí mi úplné, aby z toho netekla CMOS baterie každou existující dírou ven a umělo to nabootovat. Tak skromný já jsem.


ASCII

Kdo četl sci-fi román Andy Weira Marťan, ten ví, že každý správný počítačový podivín má někde ve svém počítači ASCII tabulku. Proč ji tam má, nebylo objasněno, těch 128 hodnot přeci není problém si zapamatovat nebo v úplně nejhorším případě nějakým jednoduchým skriptem vygenerovat, ale budiž. Na gopherovém serveru by ale taková vkusná tabulka místo mít mohla, a proto:

ASCII table

Je to kompilát hned několika nalezených tabulek, pěkný fixed-width formát vám přináší Microsoft Excel a jeho výstup do PRN souboru s drobným ručním doformátováním.

Tabulka tam dlouho nezůstane sama. Nevím, jak na Marsu, ale na planetě Zemi se občas hodí i jiné tabulky, třeba instrukční sada Z80 nebo nějaký hezký shellový nápovědník. A kde jinde takovéhle pěkné věci publikovat, než na místě přístupném i třicet let starou kosmickou technologií?


Knihobudka.Insert(32)

Poprvé jsem se z hlediska knihobudky překlopil z pozice akceptor do pozice donor. Zatím jsem si povětšinou bral, přečetl a odložil do domácí knihovny. Málokdy jsem něco vrátil a snad nikdy jsem tam ještě nedal nic svého, nepotřebného. Až včil.

Stěhování je ale obvykle momentem hluboké vnitřní retrospektivy jedincovy: Potřebuju tohle? Potřebuju ono? Chce se mi to balit, někam vézt, tam to táhnout do schodů a vybalovat, abych to zas celé za pár let opakoval znovu?

Při přebírání knihovny jsem si tentokráte odpověděl poměrně jednoznačně. Jsa masivním příznivcem elektronických knížek, ponechal jsem si jen příslovečně dobré sci-fi, osmibitovou literaturu a pár pěkných, fotografiemi a ilustracemi nabitých místopisů. Dobrých třicet kilo toho zbytku putovalo do knihobudky v Lysé na nádraží a jak mohu soudit po pouhých 72 hodinách, už z naprosté většiny našly svůj domov. A to včetně kompletní série příruček k Office 95.

Ať žijí knihobudky!



TOPlist