Technomorous

Emulátor z pravěku 2

Publikoval logout v 23:59 • Dva komentáře

Nelze vyzkoušet emulátor ZX Spectra z první poloviny devadesátých let dávno minulého století určený pro IBM PC a kompatibilní a nenechat zaznít otázku: Jak to asi tenkrát vypadalo u konkurence?

Byla to tehdy skvělá barevná doba plná různých soupeřících platforem a i když už tenkrát škarohlídi tvrdili, že budoucnost patří jen a pouze písíčku, tak až do příchodu Windows 95 to zdaleka jasné nebylo. Z té celkem široké palety mě na prvním místě pochopitelně zaujal Macintosh. To v něm ještě byly procesory, které tam patří a na těch procesorech běžel systém, který na ně patří. Co tedy pra-applisti na svých pra-pra-počítačích spouštěli, když si chtěli zahrát Manic Minera?

ZX Spectrum 1.0.0 beta

V této době kvetl u Apple naprostý okénkový purismus. Aplikace v drtivé většině případů celoobrazovkový režim vůbec neznaly a nikomu to ani nechybělo. Jeden z úplně prvních emulátorů, vydaný v roce 1993 a nazvaný prostě ZX Spectrum 1.0.0 beta, není v tomto ohledu výjimkou. Emuluje holé 48k Spectrum a umí otevírat snapy ve formátech SNA (přežil dodnes) a SP (kde je mu konec?) a to je asi tak vše, co se dá k jeho schopnostem říct. Španělský autor Lorenzo José Ayuda Serrano za něj sice při registraci požadoval dvacet dolarů (respektive 2000 peset), ale víc funkcionality se dodat neobtěžoval.

Jelikož se emulátor drží i dalších prvků filosofie operačních systémů Apple, lze v něm najednou otevřít tolik snapů, kolik jich pobere paměť vašeho Macintoshe. Emulace pak běží pouze v aktivním okně, ostatní virtuální Spectra jsou zastavena. Dokážu si představit užitečnost takové funkcionality, nicméně ani jedna z těch představ se neobejde bez možnosti něco někam ukládat a ta chybí. V čem se program od jablečného standardu odchyluje, je způsob ukončení, kdy je zapotřebí zmáčknout Command-Q v každém okně a ne pouze jednou nad celou aplikací.

Pro nostalgické hraní osmibitových her během pauzy při sázení nějakého časopisu byl tento emulátor plně postačující, ale písíčkáři na tom už byli o poznání lépe.


Emulátor z pravěku

Publikoval logout v 23:59 • Jeden komentář

Když jsem na sklonku roku 1997 po třech letech intenzivního vztahu svůj Didaktik Gama nejdříve písíčkem pouze doplnil a o rok a jeden upgrade později i definitivně nahradil, velice rychle se na disku těch laciných bazarových skládaček objevil emulátor. Tehdy to bylo Warajevo 1.5, u nějž byla hlavní přesvědčující vlastností možnost běhu na grafické kartě Hercules (a samozřejmě mě už tenkrát uchvátil ten příběh). Sice bylo na 286 docela pomalé, ale šlo už v podstatě moderní emulátor v dnešním slova smyslu, podporovalo dnes běžné formáty souborů (TAP, SNA, Z80) a mělo smysluplné ovládání.

Při vzpomínce na tu dobu jsem si řekl, že bych chtěl zkusit něco staršího, emulaci z doby počátků emulace. Prolezl jsem World Of Spectrum a našel The Spectrum Emulator (SPECEM, neplést se SPECEMU). Tento emulátor, ač je u něj na webu uveden letopočet 1997, pochází z ledna 1992, tedy z doby kdy jsem sice už znal všechna písmena, ale četl jsem je pouze z papíru, digitálního zařízení nemaje. A je to na něm znát.

SPECEM - úvodní screen

Už od první obrazovky je patrné, že to je soft z doby, kdy se programy napříč vícebitovými platformami snažily vypadat vizuálně co nejlépe. Dnes pustíte emulátor, systém mu nakreslí okno a menu a uvnitř máte už jen to slibované Spectrum. Tady je pěkný úvodní obrázek, za běhu stále přítomné grafické logo a celkově bych na první pohled program řadil spíš třeba na Atari ST než na PC.

SPECEM - load error

Z dokumentace je patrné, že emulátor vznikal už od začátku roku 1990, nejdříve však jako Z80 disassembler a na kompletní emulátor byl pouze posléze předělán. Emuluje jen holé 48k Spectrum, navíc je pro jeho používání potřeba autorem upravená ROM, která má patchované kazetové operace. Caps/symbol shift je namapován na levý/pravý PC shift, což je pro nás zvyklé mačkat to jednou rukou tak trochu noční můra.

SPECEM - hrajeme

Emulátor neumí žádný z dnešních formátů, páska se emuluje-neemuluje nad diskem, deset znaků názvu + jeden znak určující typ záznamu jsou nacpány do MSDOS 8+3 konvence s tím, že všechny nepovolené znaky jsou nahrazeny podtržítkem. Tedy například basicový program POOL je uložen jako POOL____.__B a stroják k němu jako POOLCODE.__C. Nelze tak nahrávat pomocí LOAD "", vždy je zapotřebí uvést jméno. Výhodou je, že uvnitř těchto souborů je už pouze holý kazetový záznam, takže prostým spojením dohromady vznikne ekvivalent dnešního TAP formátu. Druhý (a poslední) formát, se kterým si emulátor poradí jsou překonvertované snapshoty z diskového systému Plus-D s DOSovou příponou PRG. Na jejich konverzi je přiložena utilita PDEX, která si je umí najít na vložené Plus-D disketě.

Ovládání je velmi jednoduché - je to stejné jako na Spectru, navíc jsou čtyři funkční klávesy:

  • F1 - zastavuje refresh obrazu (refresh neprobíhá neustále ale jen při zavolání PAUSE z BASICu, HALT ze strojáku nebo čtení portu 255)
  • F2 - refresh obrazu 1x za deset přerušení
  • F3 - zapíná / vypíná pohled dovnitř registrů procesoru v levém sloupci
  • F4 - zapíná / vypíná zvuk
Kromě těchto kláves už toho autor - Kevin J. Phair z irského Dublinu - mnoho navíc nepřichystal, snad jen hranaté závorky k ovládání rychlosti emulace a kombinaci Alt-Esc, kterou se někdy emulátor i podaří ukončit. Když to nejde, radí manuál Ctrl-Alt-Delete.

Takto tedy spectristi emulovali svůj oblíbený počítač v pätnactom storočí, přesněji řečeno v době, kdy jsem já ještě ani počítač neměl. Přemýšlím, jestli mám autorovi posílat registračních osm liber, mně se jeho výtvor totiž líbí.


O železnici

Publikoval logout v 23:59 • Jeden komentář
 Z bytu na nadraži sem-tam si zajdu
 Rychlejši cestu na šichtu jen sotva najdu
 Bydlim na venkově a tak nikdy netvrdim
 Že se na jizdu netěšim
  • Na online provozních tabulích SŽDC je ohlášen odjezd vlaku se zpožděním +10 minut. Přicházím na nádraží v čase +5 minut, vidím vlak jak mizí v dáli, tabule se zpětně upravuje a já čekám dvacet minut na další spoj, místo abych seděl doma v pohodlí u šálku kávy.
  • Na online provozních tabulích SŽDC je ohlášen odjezd vlaku včas dle jízdního řádu. Přicházím na nádraží v čase -5 minut, na tabuli se po chvíli objevuje zpoždění +15 minut a já čekám dvacet minut na svůj spoj, místo abych seděl doma v pohodlí u šálku kávy
 Jako cestujici z železnični praxe
 Ruzne poznatky a figly mam v kapse
 Na trati nesmiju byť žadne prostoje
 Časy odjezdu tvoři moderni nastroje
  • Na online provozních tabulích SŽDC je ohlášen odjezd vlaku se zpožděním +10 minut. Přicházím na nádraží v čase +11 minut, protože původně tímto vlakem nechci vůbec jet. Když jsem v podchodu pod tratí, slyším vlakvedoucího pískat odjezd, rozebíhám se po schodech nahoru a slyším bzučení rozbíhajícího se motoru soupravy. Mačkám tlačítko dveří, motor hlasitě hlesne a je ticho. Dveře se otevírají. Vlak odjíždí +13 minut a ty dvě poslední jdou na můj účet. To máte za to!
 V našich vlacich je zvlaštni klima
 Raz je tam vedro, podruhe zima
 Jeden den hlediš na minuty do plusu
 Jindy naskakuješ do dveři v poklusu
PS: Ano, z fungování dráhy v našem městě mi tento týden už opravdu solidně hrabe.

Mobilní nespokojenost 2

Publikoval logout v 23:59 • Čtyři komentáře

V minulém týdnu jsem zkoušel, zda lze i v roce 2017 používat dosud nejmenovaný smartphone s Windows Mobile 6.5 Standard. Dnes už se mu nedá říkat smartphone, Windows Mobile 6.x jsou sedm let mrtvé a použitelné zůstávají jen základní telefonní funkce a pár nadstandardních drobností, z nichž některé kdysi byly běžné i u vyšší třídy tlačítkových telefonů bez systému ale bohužel zmizely společně s nimi.

HTC Snap

Tentokrát si telefon pojmenujme: HTC Snap. Čekal jsem od něj zejména:

  • Pořádnou klávesnici
  • Online synchronizaci
  • E-mail s podporou více účtů
  • Základní foťák pro případ nouze
  • WiFi, Bluetooth

Jelikož jsem po letech zkoušení kdejakého nesmyslu skromný, tak vše jsem vše požadované i dostal a po přidání poslední verze Opery Mini a funkčního SSH klienta mi už opravdu nechybělo nic.

Zkouška přesto končí neúspěšně: Telefon se sám od sebe vypíná. Nechce se mi řešit, zda jsou špatné oba akumulátory, které k němu mám, nebo zda se jedná o nějakou trhlinu na základní desce - prostě je to starý mobil do sbírky a i když splňuje vše z mého nezbytného minima, denně se používat nedá. Takže prozatím zpět k Androidu a jedeme dál.


Nepomocný computer

Publikoval logout v 23:59 • Dva komentáře

Spectristi vždycky říkali, že PC znamená Pomocný Computer k ZX Spectru. Jelikož svůj patnáctipalcový notebook od HP na spectristické akce moc netahám, zjistil jsem na KapliConu, že můj computer příliš pomocný není - s výjimkou emulátoru Fuse je totiž hrubě nevybavený. S tím je třeba neprodleně něco dělat.

Chybí zejména:

  • assembler AS
  • bin2tap
  • taputils
  • emulátor RealSpec v DOSBoxu, nakonfigurovaný pro emulaci MB-02
Vlastně více než polovina už toho nechybí. Ale byl to dlouhý večer!



TOPlist