Technomorous

Varianta brod

Čtvrt roku tomu nazad, co jsem si vnitřně odmávl start projektu fyzický server. Někteří mě od toho zrazovali, jiní (převážně lidé fyzické servery provozující) mě podporovali. Podařilo se mi dokonce během těch tří měsíců si dohodnout postarší 1U server, nicméně pak věci nabraly úplně jiný směr a ve chvíli, kdy čtete tyto řádky je již polovina obsahu přesunuta z VPS existujícího pouze v paměti datového centra u Hluboké nad Vltavou na malý fyzický server, krčící se někde ve francouzské serverovně.

Může za to Pinky. Při jedné jabberové debatě mi totiž doporučil laciné dedikované servery Kimsufi, u nichž zhruba za cenu virtuálu s jedním vláknem, jedním gigabajtem paměti a patnácti gigabajty diskového prostoru získám dvě (atomová) vlákna, dva gigabajty paměti a půl terabajtu místa. To vše v datových centrech OVH s běžnou dostupností cca 99.9%. Reference od někoho známého je vždy víc než stohy marketingových blábolů, takže hned jak jsem po složení zkoušek HAREC začal mít opět trochu více volného času, jsem server objednal, zaplatil a nechal na něj nainstalovat Slackware.

Kimsufi má sice Slackware velmi zvláštní, základem je letitá 64-bitová verze 14.0, do ní je však doplněn poměrně aktuální OVH kernel 4.9.130 a nejnovější dostupné patche čtrnáctkových balíků. Jelikož Slackware není vaše běžné Ubuntu nebo Fedora, veškerý serverový software jsem instaloval ze slackbuildů pro 14.2 nebo v nejhorším 14.1 a potřebné knihovny doplnil z takové verze, která se ukázala být funkční. Výsledkem je systém, v němž vím, kde co je (to se mi vlastně u CentOS za celých sedm let nestalo) a jehož jednotlivé serverové komponenty jsou novější, než jsem měl dosud - tedy s výjimkou Apache, ten už nemám vůbec, využil jsem příležitosti vyměnil ho za ligHTTPd.

Prozatím jsem přesunul weby, které ke svému běhu potřebují pouze HTML a PHP, protože konfigurace databáze a Perl CGI mě teprve čeká. Web ZX Magazínu, agregátor Spectristi, fotogalerie, galerie screenshotrů, web soutěže Víceboj a pár dalších stránek už se vám tedy servírují ze země galského kohouta. Nárůst pingu z cca 10 na cca 30 ms není nikterak tragický a ve všech ostatních ohledech jsem si polepšil. Přede mnou je ještě dlouhá cesta, nejspíš i v dubnu si ještě budu servery platit oba, ale i když je možná přesun z virtuálu na fyziku pro zbytek světa krok zpět, pro mě to zůstává důležitým krokem kupředu, převážně proto, že se u toho naučím spoustu nového, za vydatné pomoci hračka-mastera Pola, kterému tímto děkuji.


Online telefon - všechno je jinak

Uplynuly jen dva týdny od mého rozhodnutí Xiaomi -> Treo + Xperia Pro a všechno je jinak. Ne, že bych snad od této ideje ustoupil, toho bohdá nebude, ale na pravé straně rovnice je nutno jeden člen vyměnit jiný. Jednoho pozdně-zimního večera totiž u mých dvěří zazvonil laskavý čtenář a podaroval mě několika kusy telefonů se systémem BlackBerry 10.

Jak jistě víte, do této vody jsem již jednou vstoupil a to ne jen tak nějak po kotníky. Před takřka přesně pěti lety jsem ze dne na den prodal své olbřímí androidí pádlo a pořídil si BlackBerry Z10, protože každý dostupný bajt informace o této platformě ukazoval, že konkurenci kvalitou řádově převyšuje. Dva roky jsem pak s tím telefonem fungoval a kdyby nebylo hardwarových trablů, tak bych s ním fungoval déle. Jelikož se ale trable objevovaly pravidelně a počínaje druhým výskytem se prodejci nechtělo dále uznávat záruku, milé Z10 jsem s těžkým srdcem poslal do světa a v obavách o temné zítřky změnil platformu. A pak znovu. A nakonec skončil u olbřímího androidího pádla, které mě opět dovedlo až na začátek kruhu.

BlackBerry Classic a BlackBerry Leap hezky funkční a na mém psacím stole - to nutí k zamyšlení: Co kdybych některý z nich použil místo Xperie Pro jako online telefon?
Z osmi programů, které jsem na ní chtěl provozovat, bych nerad slevoval byť jediný, ale věřím, že s trochou dobré vůle bych se mohlo podařit je rozeběhat. Android by pak na mém telefonu byl uvězněn v dobře utěsněných chlívečcích a neměl nad ním vládu. To za to stojí.


Efika MX s novým systémem

Asi bych správně slovo "novým" měl v titulku dát do uvozovek, přesně jako jsem to právě udělal. Vyvrhl jsem totiž Efiku MX z pekla pravěkého Debianu 6 a nainstaloval na ní starověký Debian 7 - v době, kdy se zbytek světa chystá na blízký příchod desítky to asi nikoho na zadek neposadí.

Člověk zvyklý na pohodlnou instalaci moderních systémů na mainstreamových platformách, čímž pochopitelně myslím Slackware64 na x86_64, při takové instalaci nejednou zanadává. Ona to totiž není až tak úplně instalace, jako poctivé manuální cvičení na téma Jak rychle rozbít fungující systém. Obraz, který lze stáhnout, je určen pro 2GB SD kartu, která se vloží do integrované čtečky, Efika z ní nabootuje a vy dostanete plný desktop. Nikde není žádný instalátor, ba ani návod, jak to dostat na interní úložiště, které má pochopitelně úplně jinou kapacitu.

První pokus - souborová kopie se zachováním atributů pomocí tar --exclude=mnt --exclude=lost+found -cf - . | (cd /mnt/tgt; tar xvf - ) se nesetkala s úspěchem.

Druhý pokus - kopie binární s následným roztažením oddílu přes celé úložiště - selhala na tom, že na onom 2GB SD obraze není ani gparted ani parted a doinstalovat nejde - nevejde se.

Nakonec tedyd ošlo na třetí pokus - binární kopii, vytvoření oddílů /usr a /home ve zbytku interního úložiště, přesun dat z hlavního systémového do těchto nových oddílů a úprava /etc/fstab. Sice mě zrovna dvakrát netěší, že už tak miniautrních 16 GB mám právě teď rozkouskovaných na pět oddílů (boot, root, home, usr, swap), ale funkční to je. Screenshotovat není co, aktuálně jsem odinstaloval celé Xfce a všechny velké desktopové nesmysly a čeká mě vylovení konfigurace dwm z některého z mých předchozích netbooků. Znovupoužití Efiky MX Smartbooku se ovšem rapidně přiblížilo.


Přiznání

V Praze občas na různých místech potkávám skoro holohlavé pány v oranžových hábitech, kteří za rytmických zvuků bubínků zpěvně deklamují:

HAREC, HAREC, HAREC, ...

Vždycky mi to přišlo jako velmi svérázná propagace radioamatérské činnosti, nicméně letos v půli února jsem dospěl k prozření a rozhodl se jejich volání vyslyšet.

Ve čtvrtek 14. úmora jsem donesl na Český telekomunikační úřad vyplněnou přihlášku ke zkoušce k prokázání odborné způsobilosti pro obsluhu amatérských stanic, dva dny nato dostal pozvánku na termín 12. března, stáhl si materiály a začal se učit. V dalších čtyřech týdnech jsem tomu věnoval prakticky všechny cesty MHD a dvě celé soboty.

V den zkoušky jsem si vzal v práci půlden volna, ráno s dalšími zhruba dvěma desítkami adeptů dorazil na úřad a šlo se na to. Jsem od přírody prvotřídní nervák, takže jsem měl skoro problém se i podepsat, nicméně se nikde nevyskytl žádný problém, za pětadvacet minut jsem vyplnil všechny tři testy (předpisy, technika, provoz), jako první odevzdal a odešel si pustit na hlavu studenou vodu, abych oddálil mdloby. Pak jsem se do malé zasedací místnosti číslo 129 vrátil a prožíval malé peklo při čekání na výsledek. Za půl hodiny se dozvěděl, že jsem to udělal.

Nejtěžší z celého dne se tak naštěstí ukázalo pořízení kolku na žádost o callsign, minimálně časově. Na poště jsme já a ostatní absolventi čekali přes třicet minut. Při jeho nalepování do složky jsem se ještě pokoutně podíval, jak se mi dařilo a jestli jsem dobře pochopil výsledky, prošel jsem bez chyby: 20/40/372 bodů z 20/40/372 možných. Asi bych se v životě měl méně nervovat.

Teď čekám na doručení harmonizovaného radioamatérského certifikátu, povolení k provozu stanice a přidělení volací značky, během pár týdnů bych to vše měl mít. Nicméně nemá smysl to celé dále tutlat.


Crowdfunding 2019 result

Jak jsem řekl, tak se i stalo. K patnáctému březnu ukončuju výběr příspěvků na fungování Technomorouse a kolaterálních systémů. Od statusu v polovině přibyly další dva příspěvky, z nichž ovšem žádný nepřekonal ten dosposud nejvyšší (ale bylo to těsně), takže vítězem hodinek se stejně jako vloni stává nejmenovaný dárce ze Slezska.

Nicméně právě díky těmto dvěma přispěvatelům překročila vybraná částka tu loňskou a to i přes minule zmiňovaný úbytek přispívajících subjektů. Budu se tak moct dopustit jistých změn v konfiguraci železa, podrobněji se o nich rozepíšu, až nastanou - není to ani pokračování v notně limitovaném VPS, ni utrácení za serverhousing postaršího Core2-based železa, ale příjemná a zřejmě funkční třetí cesta, tj. varianta brod.

Všem přispěvatelům tímto ještě jednou velmi děkuji. Zase můžete na rok schovat prkenice, jedeme dál!


Motorola MTX 838

Jednou z věcí, které jsem už hodně dlouho nepoužíval a rád bych s tím zase začal je vysílačka Motorola MTX 838.

Jedná se o profesionální UHF FM stanici ve variantě s horním displejem. Je to robustní kus železa, který vypadá, že by přežil i zatloukání stanových kolíků. Má relativně málo ovládacích prvků, zato ji lze sériovým kabelem připojit k PC a pomocí software pro MS-DOS naprogramovat frekvence a subtóny jednotlivých kanálů, jejich názvy, úrovně sepnutí šumové brány atd. Jasnou nevýhodou je, že když potřebujete někde v terénu něco změnit, nejde to. Jasnou výhodou je, že se vám nikde v terénu omylem kanály nevymažou, nebo si je omylem nerozladíte - nejde to.

Používal jsem MTX 838 na UHF sdílenkách (první víceboj) a k poslechu radioamatérských převaděčů na pásmu 70 cm. Pak mi ovšem umřel neznačkový náhradní akumulátor pořízený z Číny (NiMH), originály byly mrtvé vždycky (NiCd) a jiný jsem si nikdy nepořídi, takže šla zase po jedné sezóně aktivního používání do šuplíku. Nedávno jsem ale stanici, nabíječku a programovací kabel vyštrachal v Doupěti z papírové krabice obsahující konfúzní konvolut komponent (dále jen "bordel") a jen co někde pořídím akumulátor, který vydrží déle než ten čínský, a rozeběhám na Elonexu programovací software, tak ji poprvé vyvenčím někde na kopci. Snad se za ty roky používání nenaštvala a bude fungovat.


Bateriový program (po sedmé, dalším roce)

Rád bych letos trochu víc vysílačkoval. U počítače sedím i tak dost dlouho každý den v práci a relax na vrcholu kopce je bezva zábava. Poslední roky jsem to silně flákal, je třeba zjednat nápravu.

Rád bych letos trochu víc fotil Sigmou SD9. Mám k ní už dva roky velmi dobrý objektiv, stačí nechat v servisu vyčistit CCD a může se začít. Tenhle starý foťák fotí krásně, používat ho je bezva zábava. Poslední roky jsem to silně flákal, je třeba zjednat nápravu.

Rád bych letos trochu víc používal pětkové Psiony. Mám jich po nasyslení svých náhodně pořízených kusů a celé Tritolovy sbírky něco mezi šesti a osmi kusy, některé určitě budou i funkční a dělat na nich je bezva zábava. Poslední roky jsem to silně flákal, je třeba zjednat nápravu.

Nicméně mé AA / AAA akumulátory jsou v troskách, nemám aktuálně žádné spolehlivé a funkční a za ten rok, co jsem tu o tom psal naposledy, jsem s tím neudělal vůbec nic. Nějaké tipy na spolehlivé články s kapacitou 2000 mAh, které zvládnou zátěž (vysílačka, sigma)?



TOPlist