Technomorous

Desktopové příběhy (4)

Toto budou velmi krátké a na několik dnů také poslední desktopové příběhy, které vás budu nutit číst. Jak jsem řekl včera, tak jsem i učinil a vyzkoušel poctivě všechny DDR2 moduly, které doma mám. Je jich 12, kapacitu mají buď 512MB nebo 1GB a dobral jsem se v podstatě k následujícím třem stavům:

  • Osadím libovolně dva shodné moduly, zbývající dva sloty jsou volné. V takovém případě všechny moduly fungují, počítač je detekuje a systém bez problémů bootuje. Maximálně tak dostanu 2 GB RAM.
  • Osadím čtyři gigabajtové moduly, všechny sloty jsou plné. V tomto případě počítač po zapnutí provede sám na sobě několik (dvě či tři) vypnutí a když s tím konečně přestane, vidí pouze dva moduly. Jak jsem zjistil při kombinaci různých rychlostí (např. pár 533 a pár 667MHz modulů), to které moduly se rozhodne vidět, se neustále pseudonáhodně mění. Maximálně ovšem dostanu 2 GB RAM.
  • Osadím čtyři půlgigabajtové moduly, všechny sloty jsou plné. Pak nenastane žádný problém, počítač vše správně detekuje a systém bootuje. Nepřekročím tak ale 2 GB RAM.

Na nějaké zkoušení RAMdisku a SCSI řadiče jsem se tak už vybodl, tahle deska musí z domu. Pokud mi má desktop něco usnadnjt, tak musí fungovat a ideálně fungovat tak, jak já chci. Pan Kocour mi za výhodných podmínek nabízí Core i3 první generace, což je sice také počítač za zenitem, ale snad alespoň funkční. Void s trochou dobré vůle přehození desky přežije a jediné co může pokazit bezproblémový přechod by byla absence digitálního videovýstupu, protože koukat na cokoliv přes analogové VGA už mě baví jen na retropočítačích. A ne - stroj z roku 2010 zatím za retro nepovažuju, to je pro mě skoro novinka.


Desktopové příběhy (3)

Dorazil jsem z ByteFestu a začal organizovat data na desktopu. Idea je takováto: Primární skladiště dat je 750GB disk připojený k RasPi2, ten je denně synchronizován se Seagate GoFlex Home. Pracovní data jako fotky, zdrojáky, dokumentace atd. budou synchronizovány na dvoudiskové minipole v desktopu. Až bude notebook bez důležitých dat, místo Slackware na něj hodím Windows 10 a zkusím zjistit, jak nám to půjde. Nebojím se ani hodně alternativních systémů.

Dál zkusím, zda v desce půjde vůbec nějaký SCSI řadič a jak si bude rozumnět s RAMdiskem a pokud nebude, mám už v záloze za pár stovek něco se socketem 1156.

Budoucnost je tedy skvělá.


Nedělní dopoledne na ByteFestu 2019

Letos byl ByteFest na můj vkus poněkud více komprimován v čase: v pátek večer se nic moc nedělo, v sobotu ráno se nic moc nedělo, pak to byla smršť a v neděli ráno nás tam zase bylo sotva deset. Divné. Snad to za rok bude v čase rozložené trochu lépe a objeví se tváře, které jsem letos postrádal.

Zbytek akce jsem strávil u Speccy 2010 tvorbou virtuálních disket a nahráváním obsahu. Když se nad tím zamýšlím, nikdy jsem u MB-02+ virtuálních disket moc nepoužíval. V době disket reálných jsem vystačil s pěti kusy - kapacita 1.7 MB a možnost tvořit adresáře totiž potřebu velkého množství disket důkladně eliminují. Na takové D80, kde na disketu nacpete 128 souborů do rootu a tím to hasne, tam je lepší mít disket víc a nemít na nich bordel. Na eMBéčku si všechno hezky roztřídíte a vzhledem k velikosti průměrného programu vystačíte s pár megabajty roky. Úplně stejně jsem to následně dělal s obrazy disket na CF kartě: nějaký obsah byl na prvních pěti a dalších 120 bylo prázdných. Teď bych to rád napravil, takže jsem si z různých zdrojů postahoval pár desítek her a hezky postaru pomocí utility ccd je z TAP formátu dostal na diskety a roztřídil. Zatím jsou z toho tři diskety (Oblíbené, od Psionu, od Ultimate), ale budu pokračovat.

S Martinem Bórikem jsme při diskusi na téma Speccy 2010 včera, dnes a zítra zkusili nahrát jeho 190kB demo Regression reálnou rychlostí kazeťáku, což už po pouhých jedenácti minutách vzdal a zapnul osminásobné turbo. Nechápu.

Pak už se všichni rozprchli, s Ferim, Martym, Silliconem a rEVERzem jsme zvládli oběd a v půl druhé jsem seděl v autobuse směr Budějovická. Příští retrocomputingová zastávka: JHCon 2019.


Sobota na ByteFestu 2019

Sobota je na ByteFestu vždy den D, tedy den, kdy se všechno děje. Proti pátečnímu odpoledni/večeru dorazí až desetinásobek lidí, možná v součtu za celý den i ještě o něco více. Sál je každopádně přecpán, u každého stolu se děje něco zajímavého, přicházejí lidé, které člověk jinde nepotká a do toho jsou ještě přednášky. Chaos.

Den jsem začal tím, že jsem se v sedm ráno vykulil ze spacáku a vyrazil domů. Podařilo se mi dohodnout s Martym, že mi foukne horkým vzduchem na WiFi čip v Sony Clié, čímž by to PDA získalo zpět všechnu svou ztracenou použitelnost. A také se mi podařilo zapomenout v pátek zabalit Huawei P8 Lite ze škarpy, který jsem nakonec slíbil Sweetovi pro jeho děti. Kromě toho že jsem tak zabil plonkový čas mezi stavem, kdy všichni ještě spí a příchodem prvních sobotních návštěvníků, jsem si ještě dal doma sprchu a svoji standardní snídani, namísto nějaké fastfoodové břečky. V deset jsem byl zpět na akci a začaly se dít věci.

Instalace GerdaOS na Nokii 8110

První z těch věcí byla naprosto neretropočítačová, ale naprosto zajímavá: Melsoft mě před časem požádal, zda bych mu na jeden z jeho banánů, tedy nových Nokií 8110, nenainstaloval GerdaOS - otevřenou verzi linuxového KaiOS, který s telefonem dodává Nokia. Mít levný tlačítkový nedotykový telefon, který umí WiFi, LTE, BlueTooth, má 3.5 mm jack konektor, micro USB a pokud se nepletu i GPS a k tomu mít ještě možnost volně si do něj instalovat aplikace - toť už dnes vlastně skoro retro požadavek. Dnes se dotykově patlá a tlačítkové telefony jsou dobré jen pro důchodce a jiné krokodýly. Tady je ale dvoujádrový ARM a zamčený i odemčený Linux tam šlape příjemně rychle. Sám mám nutkání si to pořídit - WhatsApp tam je, mail tam je, kalendář tam je, tak-nějak to i fotí a vypadá to stylově. A odemknout+přeflashovat to teď už umím.

Na letošním ByteFestu jsem v sobotu na své poměry i nepřiměřeně gamesil, bylo totiž co: V automatovém koutku byl The House of The Dead - střílečka pro dva hráče hraná světelnýma pistolema. S Tritolem jsme ji poškádlili už v pátek večer, v sobotu jsme ji ale prošli celou, od začátku do konce. Je to celkem taková hodinka poctivého 3D hraní, kdyby automat inkasoval peníze, byl bych asi o pár dvacetikorun chudší, umřel jsem určitě minimálně osmkrát. Kolem půlnoci mi byl dopřán pohled do útrob a to mi teprve spadla čelist: Celá hra je v ROM čipech a jako hlavní procesor je zde použit Intel i960 - čip, o němž si i zdatní retropočítačovníci myslí, že patří leda tak na SCSI řadiče. Jenže ono ne, byl to první intelovský pokus o RISC čip pro unixové stanice a až když se jasně ukázalo, že svět je fakt tak blbý, že bude chtít pokračovat po cestě 8086-80286-80386 až do horoucích pekel a do unixových stanic nikdo i960 osazovat nechce, tak se i960 přesunula na řadiče - umí totiž pekelně rychle XORovat. Tady je taktována na 25 MHz a při nich má 25 fixed-point MIPSů a skoro 14 MIPSů floatových. Výpočetně jí sekunduje dvojice Z80, o zvuk se stará Motorola 68000 a vůbec nejzajímavější je grafika, kterou má na starosti šestice Geometry Engine od Fujitsu a to nejsou žádná ořezávátka, 32 fixed-point MIPS zvládne každý. Fakt moc pěkný systém.

Druhá herní věc, na níž spočinulo mé oko, má ruka a má brada byl VirtualBoy od Nintenda. Ta věc je tak divná, že nemohla mít komerční šanci, ale tak skvěle hratelná! Pravda, zůstal jsem pouze u hlavního trháku, 3D verze Tetrisu, ale kdyby nebyla na tu konzolku taková fronta, sedím tam ještě teď.

Po krátké geocachingové pauze, obědu, svačině, večeři a pár pivech a peklování s Huawei P8 Lite, který po posledním vybití baterie přestal fungovat, respektive zůstává v nekonečném boot loopu, jsem se večer opět dostal ke Speccy 2010. Dorazil i autor firmware, pokecali jsme o tom, jaké je peklo dělat něco, když soustavně dochází paměť - během dne jsem totiž objevil několik bugů/nebugů, které se objevují/neobjevují dle toho, jak dlouho máte Speccy 2010 zapnuté a co jste na něm dělali. Pořád je to nejlepší stroj, který si můžu vzít na akci, jen teď trochu víc vidím tu dřinu, která za ním je a znovu: díky!

Pak byla najednou půlnoc, za námi bylo losování tomboly v níž jsem vyhrál originálku Classic Adventure pro ZX Spectrum (náhoda? nemyslím!), zapařil jsem si ještě do BeTiled! a Pariboro a v neděli nad ránem šel spát. Co se ještě stane v neděli do oběda zatím netuším.


Páteční večer na ByteFestu 2019

Poté, co na mé vozidlo vloni zákeřně zezadu vyskočila krátce uříznutá pouliční lampa, bylo letos rozhodnuto jet MHD. I když občanský průkaz tvrdí opak, nejsem žádný pražák, který na největší retrocomputingovou akci u nás nedorazí jen proto, že by musel na Můstku přestupovat. Nechal jsem tedy Duster na Praze 4 v bezpečí jednoho ze tří posledních mně známých bezplatných parkovišť, vzal zavazadla a autobusem 118 dorazil za 15 minut až před budovu Smíchovského nádraží.

Nakonec jsem se přeci jen neodvážil trápit svůj krásný Toastrack (pro neznalé: Sinclair ZX Spectrum 128+) a MB-02+ používáním na tomto typu akce a mám s sebou jen notebook a Speccy 2010 s 15" LCD. Už jsem to tu (a nejen tu) dělal mockrát, ale Martinovi Bórikovi nelze dostatečně poděkovat za to, že se mi Spectrum s TRDOSem, BSDOSem a ESXDOSem vejde do kapsy od kalhot, takže: díky!

Plán pro klidnější části akce je tedy jasný: udělat si pořádek v MBHD obrazech disků, utřídit data a někdy příště tyto image dostat zpět na originál řadič. Když zbude čas podívat se na jeden postarší zdroják a najít v něm chyby, hude to jen bonus.

První večer mě překvapil vysloveně podprůměrný počet Sinclairstů: v hospodě jsme nakonec byli já, Dex, Kocour, Oldsoft a po chvíli přibyl Tritol, to tedy nic moc. Po našem nočním návratu naštěstí už byl u stolů rozložený SinDiKAT a kousem vedle IterAce, takže jsme zase byli nejpočetnější platforma, ale bylo to o fous.

Když už je řeč o IterAce-ovi, tak nelze zmínit jeho PC notebook od Amstradu s osazenou QXL kartou, která z něj dělá velmi pohodlný, velmi přenosný a zejména velmi rychlý Sinclair QL. Ono 68040 na 25 MHz je v Macintoshi spíš low-end, v Amize příjemný základ ale ve stroji, jehož software je psán pro procesor 68008 a jako shell se používá BASIC, je to kůň na steroidech zavřený v závodním tahači naloženém na Saturnu 5 který zrovna opouští gravitační pole Země. Jak je můj plán pro rok 2020 jednoduchý - sehnat Sinclair QL - tak tohle bych snad ještě radši.

Další hardware, který stojí za zmínku, je Silicon Graphics Indy Davida Klusáčka, k němuž je pomocí desky jeho vlastní výroby s firmwarem jeho vlastní výroby připojen plotter Aritma Minigraf, který kreslí tak rychle a zejména tak pěkně, že by se autoři asi sami divili. Deska umožňuje připojit plotter v podstatě k čemukoliv, co má USB nebo seriák, software primárně kreslí plošné spoje, ale pořadí si i s čímkoliv v HPGL. Moc pěkná práce.

No a najednou jsou dvě v noci a asi by se mělo jít spát, ráno mě čeká odskok domů pro pár omylem nezabalených drobností. Večer čekejte report ze soboty.


Desktopové příběhy (2)

Void je vážně bezva distribuce. X11, i3, idesktop, Geany, GIMP, Firefox, Thunderbird, Inkscape a DigiKam byly za 20 minut nainstalovány ve verzích tak nových, že jsem o nich ani neslyšel. Konfiguraci desktopu jsem přetáhl z notebooku a počítač je připraven k používání.

Desktop

Teď si na pár dnů odskočím na Bytefest a pak mě bude čekat rozhodování, co vlastně s hardwarem dál. Zda desktop nechat jen na některé věci, nebo ho mírně vylepšit a zbavit se notebooku, dokud má ještě jakous cenu. To, co na něm v křeslenu televize dělám, zvládne i tablet s Windows 10.


Desktopové příběhy (1)

Fileserver a hlavní zálohovací stroj v jednom mám po třech letech hotový a funkční, Raspberry Pi 2 tuto úlohu plní tak dobře, že motivace cokoliv na této fungující realitě měnit je naprosto nulová. Filserverové příběhy tak považuji za dopovězené. Na stole mi ale stojí bedna obsahující počítač a právě jsem na ni doinstaloval holý Void Linux. Posaďte se tedy kolem ohně, nalaďte svá banja a poslouchejte, co budu do jejich tesklivě veselých tónů vykládat.

Tak předně deska Gigabyte GA-EG41MF-US2H je fakt divný pták. Pominu zcela fakt, že má umět i v první revizi až 8 GB paměti a je peklo dostat do ní i polovinu této kapacity (aktuálně jsem na čtvrtině) - to už jsem tu řešil a dál to řešit nehodlám. Mnohem horší je, že se jí vůbec nechce fungovat, má-li v PCIe slotu strčený SCSI řadič - nezapne integrovaný displej, pravděpodobně si myslí, že jsem do slotu strčil grafiku a je z toho celá zmatená. Nezbude tak, než připojit páskovou mechaniku přes PCI slot, jen se musím někdy dostat do Doupěte pro řadič.

Z pozitivních zpráv: Void je na tomto dnes již obstarožním stroji bleskurychlý. Jestliže na RasPi2 je svižný, tady je to bez debat nejrychlejší systém, jaký jsem kdy viděl. Po základní instalaci bez X.org je od GRUBu po login prompt zhruba sekunda, ne více. Po přihlášení je obsazeno 57 MB RAM a mám pocit, že nutkání pořídit do desky místo low-end dvoujádra hi-end čtyřjádro asi odolám, nebude to nejspíš třeba.

Více toho zatím není. Přes noc nechám mašinu instalovat základní nezbytný software, nakonfiguruju i3, na nejbližším blešáku kouknu po dalších DDR2 modulech, osadím hardwarový RAMdisk a SCSI řadič, rozeběhám páskování (nejdřív na 40 GB DDS, pak snad někdy i na S-AIT2) a bude se zase desktopovat ostošest.


TOPlist