Technomorous

Mac OS X DP3 (2)

Po prvním spuštění čerstvě nainstalovaného DP3 se automaticky spustí konfigurační asistent, který vás jemně přinutí nastavit základní systémové údaje. Vybral jsem některé z jeho cca patnácti kroků:

Mac OS X DP3 - konfigurační asistent

Asistent je zajímavou kombinací obdobných průvodců z Mac OS 9 a Rhapsody: program sám bude zřejmě lehkou modifikací ekvivalentu z Rhapsody, než portem z devítky, bitmapy jsou ale zase více podobné těm devítkovým a GUI samotné je už Aqua tak, jak má být.

V devítce se také průvodce nevěnoval takovým technickým věcem jako je konfigurace IP adresy, výběr mezi DHCP/BootP, či zapnutím možnosti vzdáleného přihlášení (nejsem si jist zda rlogin či ssh, ale systém následně neobsahuje ani ssh clienta, takže bych se divil, kdyby obsahoval ssh server). Popravdě nevím, zda asistent přežil až do první plné verze (to snad zjistím někdy v budoucnu), ve verzích, které jsem používal já (tj. 10.2+) už v tomto provedení není. A jelikož jsem z principu nepřítelem podobných naváděčů, tak mi ani nechybí.

O dalších věcech, které mi v současném OS X proti DP3 nechybí, vám povím příště.


Mac OS X DP3 (1)

Když už se mi na desku z PowerMacu G3 nepodařilo nainstalovat ani Mac OS X 10.2, ani Mac OS X 10.3, ani FreeBSD, ani OpenBSD, ba ani NetBSD, rozhodl jsem se pro trochu experimentování. Zkoušet historické a testovací verze různých systémů ve virtualizaci či emulaci umí každý, já jsem ovšem vždy a všude pro real thing.

Mac OS X Developer Preview 3 je předposlední z vývojářských ochutnávek nového jablečného systému, který na konci devadesátých let vznikal na základech NextStepu/OpenStepu. Všechno to začalo v rámci projektu Rhapsody, což byl v podstatě OpenStep s GUI předělaným tak, aby na první pohled připomínalo GUI klasického Mac OS - Platinum. Ač vzhledově podobné, byly systémy nekompatibilní: Mac OS do verze 9.x včetně byl systém psaný převážně v C, s kooperativním multitaskingem a silným nánosem historických vrstev a mezivrstev, Rhapsody byla mikrokernelovým unixovým operačním systémem, pro nějž se psalo v Objective-C. Vývojáři aplikací Rhapsody brzy hodili Applu na hlavu, nikomu se nechtělo všechny programy od základu přepisovat. Apple proto vymyslel BlueBox (klasický Mac OS běžící jako aplikace v novém systému, v něm lze spouštět prakticky všechny staré programy) a Carbon (sada knihoven umožňujících rychlou úpravu stávajících aplikací tak, aby běžely ve starém i novém systému) a zrodil se Mac OS X.

Jedna jediná verze - Mac OS X Server 1.0 - má GUI z Rhapsody a tedy vypadá jako starý systém, i když uvnitř už je to skutečně Unix. V době vydání však už v Cupertinu usilovně pracovali na rozhraní novém, moderním, plném průhledností a grafických efektů, na rozhraní které s námi i přes rozsáhlé změny žije dodnes, na rozhraní Aqua.

A právě Aqua je hlavním lákadlem předprodukčních verzí Mac OS X, je v nich totiž ve značně syrovém stavu, z nějž za necelé dva roky do vydání první ostré verze (10.0) uběhla ještě dlouhou cestu. Ale jedno pěkně po druhém, nejdříve instalace.

Instalace Mac OS X DP3

Instalace začíná bootem Mac OS 9 z instalačního CD, což mě trochu překvapilo, protože přeci jen všechny produkční verze se instalují samy ze sebe a nepotřebují k tomu jiný systém. Instalátor ale hned po spuštění počítač restartuje a pak už naskočí systém desítkový. Jelikož se jedná o vývojářskou verzi, neobsahuje systém mnoho aplikací a tak není v instalaci ani moc co měnit - párkrát se klikne na Next a za zhruba patnáct minut je hotovo.

Mac OS X DP3

Tedy vlastně není. Mezi instalací a krásně nablýskanou plochou je ještě obsáhlý konfigurační asistent, který trvá na svém vyplnění. O tom zítra.


Šroubky (výzva!)

Předevčírem, bylo zrovna půl třetí ráno - vím to, protože spím s hodinkama na ruce, jsem se náhle vzbudil a vyskočil z postele se zvoláním: Šroubky! Samozřejmě jsem si vůbec nepamatoval, co se mi asi tak zdálo a proč se mi to děje.

Došlo mi to až dneska ráno: Můj PowerMac G5 nemá na jednom z disků originál šroubky s kulatou hlavou, po níž klouže v příslušné kolejničce. V době, kdy jsem se stěhoval do Lysé, jsem v něm totiž měl jen jeden disk a čtyři malé, opuštěné šroubky stěhování nepřežily.

V sobotu jsem na blešáku viděl u prodejce pochybné pověsti PowerMac G5 pochybného stavu. Vypadal, jako by jej někdo použil pro testování nových tankových pásů a jelikož to byl ajfoun apple gépět, chtěl za něj pán dva a půl tisíce. Srdečně jsme se zasmáli a šli dál, nicméně mému podvědomí během spánku došlo, že jsem od něj mohl zkusit za stovku koupit ty čtyři šroubky a utišit tak své OCD, které mi každý večer říká: Martinééé, v tom počítačiii má každýýý disk jinééé šroubkyyy. Jak s tím můůůůžeeeeššš pracovááát?

Neměl by snad někdo z čtenářů? Přeci kvůli tomu nepojedu znovu na blešák...


Pokročilým začátečníkem

Na první pohled se prostředí ArcaOS (potažmo OS/2) zdálo cizí, nepřátelské, nepochopitelné a cizí. Co pohled druhý?

ArcaOS / Lenovo T400

Není to až tak hrozné. Zkouším zatím systém na dvou různých počítačích stejného výrobce - na notebooku Lenovo T400 a tabletonotebooku Lenovo X230. Se starším modelem se ovladače v systému obsažené potkávají asi trochu více, než s tím novým, ale není to nic extra hrozného ani u jednoho z nich. U menších operačních systémů obvykle platí, že je zapotřebí kupovat hardware podle systému, zde ale displej jede v nativním rozlišení, drátový ethernet funguje, zvuk také - tedy základní práci nic nebrání. Na X230 je špatně detekována paměť a o rozeběhnutí WiFi jsem se po přečtení návodu zatím raději ani nepokusil, ale na to že jsem systém zkusil prostě natom, co jsem náhodou dostal do ruky, to vážně není špatné.

A teď už začínám tvořit naprosto seriózní recenzi. Máte se na co těšit.


V Yosemitském národním parku žijí medvědi

V Yosemitském národním parku žije 300 až 500 medvědů baribalů a ačkoliv jsou to povahou mírní všežravci, jejichž hlavním zdrojem obživy jsou bobule, žaludy, larvy a mravenci, vyvolává setkání s nimi rozrušení, údiv a strach.

-

Z úplně jiného soudku: PowerMac G3 Blue & White (codename: Yosemite) je počítač plný chyb a ačkoliv byly v některých revizích základní desky vyřešeny, vyvolává setkání s nimi rozrušení, údiv a strach.

  • První revize desky má úplně pošahaný ATA řadič. Rychlejší IDE kanál, který se vyznačuje UltraATA podporou funguje v tomto režimu jen s některými, zejména dobovými disky. S čímkoliv novějším občas sklouzává k chybám či timeoutům a například Mac OS X na této desce UATA mód raději ani nezkouší. OpenBSD jej zkouší, při běžné práci tak do konzole občas vyskočí hláška o opraveném soft-erroru a počítač na pár sekund zatuhne. Mac OS 9 chyby nehlásí, tedy hádám, že na UATA taktéž rezignuje.
  • Stejná revize desky neumí ani na rychlém ani na pomalém IDE kanálu více než jedno zařízení, toto jedno zařízení je ale přesto lépe naswitchovat jako master a nikoliv jako single. Ale pravidlo na to není, je třeba zkoušet.
  • Jediný krátký (32-bitový) PCI slot na descce je určen pro grafickou kartu a běží na dvojnásobné frekvenci (66 MHz), než ostatní sloty, které jsou ale zase standardu PCI-X, tedy 64-bitové. Flashnuté Voodoo3 2000 je v PCI-X slotech detekováno jen někdy, v rychlém PCI se zase moc hezky hřeje - infrateploměr (určený primárně pro miminkovské prdelky) po hodině provozu ukazuje cca osmdesát stupňů.

To je příliš mnoho medvědů, než abych se je všechny pokoušel ulovit a z takovéhoto počítače tvořil fileserver. Jiná grafická karta, která by vyřešila alespoň některé problémy, stojí zhruba stejně jako celý B&W, jen má obvykle levnější poštovné. ATA/100 řadič do PCI slotu sice mám, dokonce několik kusů a všechny s Mac boot ROM, leč musel bych obětovat některou z karet, které jsem tam nacpal teď (USB/GbE/SATA). To prostě nemá cenu. S pěknou krabicí (ala Nobyho písíčko zabudované v reprobedně) a Mac OS 9 by to mohl být pěkný otloukánek na různé akce, kde se mi nechce lividovat originální sbírkové exponáty. Nebo bych tam mohl dát Rhapsody/Mac OS X Server a ukazovat nepříliš známé kapitoly jablečné historie.

Ale co se týká fileserveru, vracím se do předem připravených pozic.



TOPlist