Technomorous

Windows ve virtualizaci

Během dvou dnů se našly hned dva důvody mít Windows:

  • Programovací software pro AnyTone
  • Vývojové prostředí pro Palm OS

Mám z toho radost jako ze spirální fraktury lýtkové kosti, nicméně v 21. století může i běžný linuxák mít svoje Windows, máme tu totiž virtualizaci.

Znamenalo to sice aktualizovat manuálně VirtualBox nad rámec toho, co je ve SlackBuilds, protože aktuální verze Windows 10 potřebuje skutečně aktuální verzi VirtualBoxu, ale to byl jen úplně maličký problém, systém spokojeně běží, AnyTone CPS v něm šlape také a já konečně můžu začít programovat frekvence, talk groupy a další věci jinak, než zběsilým ťukáním přímo do stanice.

AnyTone CPS

A jelikož MetroWerks CodeWarrior pro Palm OS není až tak úplně nový kus software, rozhodl jsem se mu dopřát dobové Windows. Věděl jsem, že někde v archivu mám odložený virtuální stroj s Windows 2000, které jsem instaloval kvůli vývojovému software pro Psion Epoc. Mám teď tedy vše v jednom, když chci psát programy pro něco starého a kapesního, nabootuju stejný systém a až v něm si vyberu.

Velmi pohodlné a moderní řešení spirální fraktury!


Treo v kapse (2)

Tak jsem se dostal přesně tam, kam jsem se určitě dostat nechtěl, ale když už tam jsem, tak je to vlastně dobře.

Co že to blábolím?

Treo 680 má lehoulince nafouklou baterii, i v tomto stavu ale vydrží dobré dva či tři dny běžného používání, což ústí v moji naprostou laxnost při shánění jiné. Přesto jsem si ale říkal, že by nemuselo být špatné automaticky na noc vypínat a ráno zase zapínat GSM - takový půl- až třičtvrtěden výdrže by to přidalo a v noci mě stejně nemá co kdo otravovat.

Pro Palm Treo 650 a starší existuje výborná utilitka RadioControl, která umí dvě věci (a obě umí dobře):

  1. Po restartu zařízení automaticky zapnout GSM
  2. V daném čase GSM vypnout a v dalším čase ho opět zapnout

Tato utilitka je ovšem na modelech Treo 680, 755p a Centro nefunkční, protože byly přejmenovány příslušné knihovny s GSM (resp. CDMA) částí manipulující. Utilita je uvolněna pod GPL, zdrojáky mám, vím přesně co a kde upravit...

... hergot, chtěl já jsem se dostat do situace, kdy si budu psát software pro mobil? Nu, nechtěl. Ale když už tam jsem, tak je to vlastně dobře.


Modulátor, kompozit, RGB, VGA, DVI a DP

Dovolte mi zase ve stručnosti zanadávat na to, jak každá novější a modernější technologie přináší novější a modernější vymoženosti, aby mě tím ve výsledku jen a jen naštvala.

Kdysi dávno jsem měl jako svůj hlavní počítač ZX Spectrum, respektive jeho slovenského mladšího brata, Didaktik Gama. Hned jak to bylo možné, přestal jsem používat coby obrazová výstup modulovaný televizní signál a připojil ho k televizi pomocí kompozitního videa. Ne, že bych měl problém s kvalitou obrazu, tak jak to většinou u připojení přes modulátor bývalo - Gama měla tak silný TV signál, že to prakticky nebyl rozdíl a malý černobílý jednokanálový Kapsch ji úspěšně zvládal zobrazovat, i když jsem náhodou kabel zapomněl připojit a nechal ho volně ležet na stole. Problém byl v tom, že na TV jsem se občas chtěl dívat i na něco jiného a jelikož byla jednokanálová, musel jsem vždycky ladit tam a zpět - a znáte to, profesionála zdržují i milisekundy.

Když jsem pak přešel na PC, to mělo připojené zobrazovadlo pomocí devítipinového RGB, hned po zapnutí obraz byl, žádné ladění. Tak tomu bylo i následující dlouhé roky při použití patnáctipinového VGA (taky vlastně RGB, jen analogové) i dál po přechodu na DVI (zase RGB, jen opět digitální). Nu a pak přišla revoluce v zobrazování, DisplayPort, a od té doby jen nadávám.

DisplayPort už není jen pár desítek drátů s dvěma konektory, to je chytrá sběrnice, po které si zobrazovadlo povídá se zdrojem signálu a obvykle, když už se spolu domluví, je to proti uživateli. Žel EliteBook 840 na docku nemá už nic jiného, takže se spolu už přes rok hádáme. Ve Fedoře to ještě jakž takž šlo, pravděpodobnost, že když když neprovedu řetěz uspání notebooku - vypnutí monitoru - probuzení notebooku - zapnutí monitoru v přesně daném pořadí, budu i tak mít obraz, byla možná i 50 %. V Ubuntu rychle spadla někam mezi 0.1 a 0.3 % a teď ve Slackware jsem ji radši ani nezkoušel vyčíslit. Raději vždycky vycvaknu notebook z docku, zase ho tam vrátím a je to.

Na Atariádě jsem ale přišel k dvěma redukcím, DP-VGA a DP-DVI. Naivně jsem se domníval, že připojím-li redukci a k ní pře DVI monitor, mám po problému. Problémem totiž je, že na DP vypnutí monitoru způsobí poslání události oznamující zmizení zařízení, takže notebook zobrazování na portu vypne a přepne na interní LCD. Když se pak nepodaří při zapínání pobrat event opačný, už to nenaskočí. Redukce ale zůstává v portu pořád, takže by nemělo k těmto patáliím docházet. V zásadě ano, řekněme v osmi z deseti pokusů, někdy se ale nepovede a po připojení přes ssh v logu stejně tu událost vidím, redukce si ji někdy zvládne vymyslet sama.

I nadále tak občas při zapínání počítače a LCD budu muset různě opakovaně něco vypínat, vycvakávat, zacvakávat atd. A pokaždé si u toho vzpomenu, jak jsem řehtačkou na starém Kapschi ladil svůj Didaktik.


Zápisky z Atariády 2019 (3)

Neděle je tady už celkem rychlá. Akce má oficiální zakončení už před polednem (proti spectristickým akcím hned dva rozdíly: 1. před obědem a 2. oficiální zakončení), pak se balí, obědvá a rozprchává domů.

Cestou na oběd Krupkajovi říkám, že je škoda, že když už mají na TT a Falconu asi nejlepší systém na domácích vícebitech, nemají ho někde popsaný pro outsidery. Každému ataristovi je jistě jasné, co je to MiNT, co v systému dělá GEM, co AES a co VDI, neatarista v tom ale bude navěky tápat, zvlášť, když od každého neexistuje jen jedna verze/implementace/distribuce. Jsem zvědav, zda mé skuhrání pronikne někam dále a někdo o tom něco napíše, rád bych si to přečetl.

A je to za mnou. Sedím ve vlaku domů, dopisuju poznámky a dospávám nedospání. Nafouklá baterie v Treu to zvládla kupodivu celé, Xiaomi jsem každý den nabíjel. Zjišťuju, že sobotní příjem SSTV z ISS nevyšel proto, že to tam nahoře měli rozladěné a zároveň byl pro kosmonauty den volna, takže to nikdo nedoladil nebyla tak prakticky šance na obyčejnou ruční stanici přijmout více, než ten bordel, kterýjsem přijal. Ale to už jsem z hlavního tématu poněkud více odbočil, tohle byl vzato kolem a kolem stoprocentně úspěšný výlet. Pár fotek z něj najdete tady.


Zápisky z Atariády 2019 (2)

Ráno s Nobym vyzvedáváme Pokeho a přesouváme se do kavárny Dolce Vita na snídani. Anglický breakfast, vietnamská káva, rakouský apfelstrudel a karafa české kohoutkové vody - životospráva jde do pr... stranou.

Akce se po našem příjezdu už hezky plní, ač to vypadá, že je návštěvníků o něco méně než vloni. Vinu bude mít počasí, vloni jsem přijel v kraťasech, tričku a slamáku a letos v sobotu po obědě poletuje sníh s deštěm. V sokolovně se bohužel netopí, přes den to ještě jde, ale v noci poprvé po deseti letech lituju, že mám s sebou jen spacák do plus pěti a ne zámrazový. Příště s tím budu počítat a vezmu si spadlo dle předpovědi.

Na Atariádě se mi líbí, jak je organizovaná. Krutovládce Bohdan vše drží pevně ve svých rukách, všichni spoluorganizátoři na to permanentně pindají, ale stejně se nakonec stane to, co se stát má, tak, jak se to stát má, a dílo se podaří, přesně jako je to v té naší hymně. Připomíná tak spíše konferenci než klasickou počítačovou slezinu, kde je několik desítek nekoordinovaných jedinců, jen náhodou v jedné místnosti.

Je vydáno 63. číslo diskmagazínu FLOP, jsou soutěže, je přednášky o novinkách na Atari scéně či spíše scénách, něčeho z toho se divácky účastním, jinak pařím boro (tedy pařím Pariboro, ale v rámci úspory času tuto informaci všichni komprimujeme) a po pětadvaceti letech i hru Pennelix, kterou zmínil Poke, jemuž ji ukázala Aki. V deseti letech to byla má oblíbená gamesa, z kazety se nahrávala chvilku a na mé jinak nepříliš stabilní Gamě nepadala. Až tady a teď zjišťuju, že to je italská či španělská verze anglické hry Colour clash, staré jako já. Sice furt těm románským textům nerozumím, ale asi už si na originál zvykat nebudu.


Zápisky z Atariády 2019 (1)

Jsem podruhé na atariádě. Rozhodl jsem se, že si budu psát poznámky do Palmu a publikuju to den po dni bez další editace najednou až na konci akce. Takže to není žádná reportáž, ale jen pár dojmů.

Cesta narozdíl od loňska bezproblémová, vlak Českých dráh ale i nadále zůstává jediným místem, kde třetinka balené vody z minibaru na kolečkách stojí skoro stejně, jako třetinka točené plzně v jídelním voze. Povinná místenka v šestisedačkovém kupé tak doznala uplatnění jen v části cesty.

I letos jedu na ataristickou akci se Spectrem, tentokrát se Speccy 2010, placatou miniklávesnicí od Dexe a 15" LCD od HP. Do příštího roku si dávám úkoly:

  1. Opravit case Atari STe.
  2. Vyměnit v STe německou ROM za českou.
  3. Zapopulovat SatandDisk daty.
  4. Jet autem, aby bylo možné toto vše vzít s sebou.

Nebo alternativně:

  1. Konečně využít Raspberry Pi pro ARAnyM.
  2. Jet zase vlakem.


AnyTone AT-D878UV

Tož jsem si pořídil vysílačku. Ne, že bych snad dosud žádnou neměl, ale buď to bylo PMR s pěti tlačítky, CB s ještě méně, nebo číňan, od nějž jsem nic nečekal a zcela oprávněně ani nikdy nic nedostal. Motorola MTX-838 na druhé straně je profi nástroj, takže ani nemá uživatele zbytečně mást nějakými ovládacími prvky či funkcionalitou. Má po zaklíčování vysílat a to ať je únor, úterý či Uran.

AT-D878UV je ale úplně jiný pták. Digitálně-analogový dualband s pásmy 2 m a 70 cm nabízí na svém barevném displeji v menu, submenu a subsubmenu tolik funkcí, že budu pátrat pěkných pár týdnů, než vše zvládnu nastavit a alespoň jednou použít. Zatím za sebou mám jedno digitální direktní spojení na pár kilometrů, úspěšně jsem vyzkoušel integrovanou GPS a tím to skončilo. Snad se více podaží během víkendové cesty vlakem na Atariádu či z Atariády.



TOPlist