Technomorous

Krátký report z Atariády 2018

Chvíli jsem se zamýšlel nad tím, jak je to vlastně dlouho, co jsem naposledy jel na (pro mě) novou počítačovou akci. Bylo to asi na podzim 2009, to jsem se poprvé vydal do Sinclair Klubu Plzeň. Mnóga ljet tomu nazad, fraška života uhání kupředu jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství - nicméně od té doby akce spíše ubývají a mizí. Atariáda ostatně také není žádnou žhavou novinkou - poprvé se konala už v roce 1996 a je jen a jen moje chyba, že jsem se k návštěvě neodhodlal dříve.

Letos to ze známých důvodů vyšlo, i přes zjevný odpor státem řízené mafie jsem v pátek po půl osmé večer dorazil na místo a vybalil svoji tašku na předem rezervovaném stole v první řadě sálu, mezi ostatními kolegy spectristy. Stejně jako všude jinde, i u ataristů se ty původně jednoplatformní akce v průběhu věků příjemně zvrhly, takže jsme skutečně zabrali celou jednu řadu, a někde na opačné straně stejnou plochu obsadili commodoristi.

Moje bagáž

Jel jsem vlakem, tak jsem byl nalehko: karimatka, klobouk, cestovní taška a v ní spacák, netbook, ZX Evolution, 15" LCD a full-size klávesnice. Polštář se nevešel, ale lepší jet bez polštáře, než bez Spectra!

Sál

Sokolovna byla příjemně zaplněna (nedělní čísla odhalila celkovou účast přes 80 lidí!), kupodivu tam ale nebyl takový randál jako na jiných, podobně velkých akcích. Přednášky a soutěže se děly na pódiu, tak trochu za rohem, takže vlastně ani dole mezi stoly příliš nerušily a každý se tak mohl věnovat tomu, co ho zajímá - což je jedině dobře, sami Ataristi musí obsáhnout hned několik platforem - 8bity, ST a kompatibilní, konzole - a ne každý se chce zapojit všude.

HryMatrix

Některé přednášky a kvízy jsem jako divák absolvoval, jinak jsem ale (neplkal-li jsem s někým) seděl povětšinou za svým ruským klonem Spectra a sjížděl hry z webu cs.speccy.cz odshora dolů, případně si četl zdroják Matrixu. Bez nadsázky můžu prohlásit, že o tomto víkendu jsem souvisle na Spectru hrál snad nejdéle ve svém životě a zrovna co čert nechtěl okolo zuřila ataristická akce.

ZX výsadek

Stravovali jsme se, kde se dá - ve food courtu v Tescu, v nedalekém grill pubu, jedna snídaně se zadařila v místní sokolské hospodě. V sobotu jsme využili pěkného počasí a obědové pauzy v programu a navštívili centrum. Zrovna probíhala nějaká masová lidová veselice, ale oběd, orloj a odlov místní virtuálky se dal zvládnout.

V neděli po obědě už byl čas vyrazit, podařilo se mi ještě od Jirky sehnat jeden kousek redukce z třináctipinového ST RGB konektoru na VGA a kompozit, takže konečně po létech mé Atari STE bude schopné plného provozu, akce ale rychle došla svému konci a ve čtyři jsem už byl doma v Lysé. Bylo to fajn a jestli vesmír jen trochu dovolí, za rok mě tam máte znovu, díky všem organizátorům.


Nekešování

Tak hezky geocachingově ten letošek začal. Za prvních deset týdnů jsem našel sto kešek a trejlíček dotáhl skoro až k polovině rozesmátých smajlíků na mapě. Pak přišlel tyfus, mor a cholera a za poslední měsíc mám s bídou dva odlovy.

Že mi jaro hodí do kešování vidle jsem čekal, to se děje vždycky - najednou se místo skotačení v bujné přírodní vegetaci musím zabývat likvidací bujné vegetace na naší malé zahrádce a to je pěkný žrout času. Ovšem letošní jaro je dost hektické, tak hektické, že mi nezbude než odvolat či redukovat svoji plánovanou týdenní blateckou dovolenou a na honbu za nálezy fakt čas nebude, s bídou se dostanu i jen tak na kopec s vysílačkou. Takže až do odvolání to bude jen tak sem-tam nějaká ta městská, která mi sama skočí do ruky.

Ale to už je život.


Návštěva na pekelném velvyslanectví

I ty největší velmoci mívají obvykle v každém státě jen jedno velvyslanectví, jen peklo má u nás dvě: Českou poštu a České dráhy. Cestou na Atariádu jsem druhé jmenované bohužel navštívil.

Lístek z Prahy do Olomouce jsem si kupoval už před nějakými třemi týdny. S takovým předstihem a In Kartou mě cesta ze současného českého do bývalého moravského hlavního města vyšla na necelé dvě stovky a to - naivně jsem si říkal - za pohodlnou sedačku v moderním, velkoprostorovém, klimatizací a bezdrátovým internetem vybaveném voze - to je vskutku láce. S jedním jsem ovšem nepočítal - s peklem. Místo výše popsaného celkem civilizovaného vozu byl zařazen klasický vůz s kupé po osmi lidech, nechlazený, s každým druhým oknem zaseklým v zavřené pozici a stěnami z papundeklu, který měl původně být v pětačtyřicátém použit na Hitlerovu rakev, ale byl už silně z módy.

V polovině cesty jsem to už nevydržel a šel se do bistrovozu vychladit točeným plzeňským, které piju pouze v nouzi. Tam jsem se dozvěděl, že je možné při kontrole jízdních dokladů chtít po průvodčím odškodňovací lístek za nedodržení slíbeného standardu cestovní pohody. Když posléze průvodčí dorazil, neváhal jsem a o lístek si řekl. Lístek jsem i dostal - ovšem jiný. Absence klimatizace ve voze bez klimatizace není - narozdíl od nefunkční klimatizace ve voze s klimatizací - závada, která se dá kompenzovat a zařazení neklimatizovaného také není nic mimořádného, to je normální drážní bordel. Průvodčí přesto měl instrukce na požádání lístek vydávat, jenže jako odškodnění za chybějící zásuvku. A teď pozor, pointa:

Lístek kompenzující nedodržení pohody má hodnotu 30 korun. Lístek kompenzující absenci zásuvky má hodnotu 30 korun. Ovšem pohodu lze vylepšit v bistrovoze směnou například za pivo s doplatkem, lístek za zásuvku tam vyměnit nelze, protože ani kvalitní slivovice vám zásuvku do kupé nepřidá. Takže jsem sice klimatizaci nedostal, kompenzaci ano, ale pivo jsem si musel až do Olomouce platit sám a ještě mám lístek, který asi nevyužiju.

Pozdravujte, prosím, pana velvyslance - moc jsem si návštěvu užil a určitě přijdu zase.


Fedora

Po letech nadávání na PulseAudio, systemd a podobných kočkopsů jsem se zcela seriózně rozhodl, že si na svůj zánovní, jen lehce ošoupaný EliteBook 840 G1 nainstaluju Fedoru a zcela seriózně ji budu používat alespoň v aktuálním a následujícím release. Člověk nemá krnět, píše se to úplně všude, takže si během letošního léta kromě jiných kratochvílí dopřeji i koketerii s několika modernostmi, které nejlépe vyzkouším v nějaké mainstreamové distribuci.

Volba mezi něčím Debian-based (tj. Ubuntu) a něčím RedHat-based (tj. Fedora) byla víceméně formální - nemám totiž v poslední době vůbec pocit, že by ubunťáci moc věděli jak udělat funkční operační systém a Fedoru jsem prostě nikdy na počítači neměl.

Teď už jen čekám, až mi místo čečensko-dagestánské klávesnice dorazí nějaká s písmeny která umím číst a psát a až někde obstarám 2x8 GB RAM - pak bude notebook ještě vylepšen jedním výrazně hipsterským designovým prvkem a nová éra Technomorouse v 21. století může začít!

(Za tohle si budu nejpozději do 24 hodin po instalaci nadávat, se slzou oku pobíhat po bytě a uklidňovat se u počítačů s funkčním Slackware a NetBSD. Nemusíte mi tedy nadávat vy - zkusit se má vše.)

7. zpráva o stavu gamesení

Vždycky říkám, že jsem toho na Spectru mnoho nehrál, nu jednu kazetu jsem ale vypípával do počítače celkem pravidelně. Byla to proximácká sbírka her nazvaná podle té asi nejrozsáhlejší Mah Jongg.

Je na ní pět her:

  • Mah Jongg
  • Perestrojka
  • Exploding Atoms
  • Akcionar II
  • Telefony

U Mah Jongg mě tehdy kdysi dávno fascinovala herní deska přes několik obrazovek. U Akcionáře II ten krutopřísný byznysový pocit, za nímž je hra tak jednoduchá, že se dá napsat v BASICu a to i na Commodore 64.U Telefonů zase scrollující text, který v paměti zabíral více místa, než hra samotná.

Ke všem těm hrám jsem se na dobu delší než pár minut vrátil po opravdu hodně dlouhé době a jsem tomu rád. Ve zbytku měsíce se pustím do her, které neznám, snad najdu podobné perly.



TOPlist