Technomorous

Mobilní aplikace DiggieDog

Publikoval logout v 22:59 • Jeden komentář

Bezpochyby nejlepším gopherovým klientem pro Android je Overbite od Camerona Kaisera. Neměl to dosud až tak složité, protože byl jediný. Nicméně byl psán v době Androidu 1.5 a je to na něm znát - vůbec vzhledově nezapadá do prostředí současných verzí systému. Ne, že by taková věc mohla vadit procházení gopheru, plaintext nikdy nezastará a bude vypadat dobře v každém prostředí, ale od letošního léta existuje i vizuálně moderní alternativa - DiggieDog.

004_DiggieDog.png

Co do funkcionality je to klient značně primitivní, neumí ani nastavit vlastní výchozí server, takže po každém spuštění navštívíte Floodgap, ať chcete, nebo nechcete. Naštěstí existuje jen málo vhodnějších úvodních gopherových stránek, takže je to vlastně jedno.

Za necelý týden používání jsem nenašel žádný problém, nestabilitu, či špatně vyrenderované gopherové menu, takže k instalaci rozhodně doporučuju. Jen ještě napíšu autorovi, aby dal volitelně na úvod můj agregátor Bongusta! a pak to bude už dokonalé úplně.


Aptutvajsesfést 3: Aljaška v plamenech

Publikoval logout v 22:41 • 15 komentářů

Všechno na světě má své řešení.

První generace MacBooků měly své mouchy, Intel rozhodně nebyla takový výhra, jak marketingoví mágové prezentovali. Hardwarově si byl takový MacBook velmi podobný s Macem Mini, a ačkoliv měl proti němu ještě navíc relativně žravý displej, napájecí adaptér byl schopen dodávat pouze 60 W, zatímco Mac Mini měl na své napájecí cihle napsáno 120 W. Proto při plné zátěži procesoru musel u MacBooku zdroji pomoci akumulátor - ne stále, ale ve špičkách to musel dorovnat. Je tedy nasnadě, že není-li akumulátor, nemůže nastat plná zátěž, aniž by to mělo negativní dopad na stabilitu počítače a Apple omezením frekvence na polovinu zajistil, že taková situace nenastane.

CoolBook

Na(ne)štěstí je každý takový MacBook vlastně jen obyčejné písíčko s jablkem na deklu displeje, takže na něm lze provádět různé písíčkářské kejkle s voltáží. Placená utilita CoolBook umožňuje snížit voltáž pro jednotlivé dostupné frekvence procesoru a tím zajistit, že počítači bude pro dvougigahertzový takt stačit i samotný napájecí adaptér. Kroků po nichž lze napětí ubírat je dlouhá řada, prakticky ze zkušeností letitých macbookařů stačí ubrat o jediný stupínek a MacBook stabilně jede. Lze jít i níže, redukuje se tím spotřeba, teplo a tím i hluk ventilátoru, ale dříve či později narazíte na hodnotu, při které se už počítač chová podivně.

Nedalo mi to, $12.5 jsem za utilitu utratil a hle - 2505 bodů v Geekbench2 je na světě. Procesor sice atakuje sto stupňů celsia, ventilátor má zvuk jako dobře rozjetá formule, ale jde to. Ještě, že pořizovací náklady na MacBook jsem měl přesně nulové - necelé tři stovky za řešení jeho výkonu tak nebyly velkou finanční obětí.


Aptutvajsesfést 2: Temné území

Publikoval logout v 22:59 • Čtyři komentáře

Je to potvrzeno. Bílý MacBook je lemra a soudě dle debaty pod včerejším článkem není zdaleka sám. Jelikož stovky či tisíce publikovaných benchmarků za posledních jedenáct let říkají, že tomu tak nebylo vždy, musel jsem si nutně položit několik zásadních otázek:

  1. Je to něčím, co se stalo s první generací Intel Maců?
  2. Je to něčím, co se stalo s procesorem?
  3. Je to něčím, co se stalo s Mac OS X?
  4. Je to něčím, co se stalo s notebookem?

Otázky jsou tu od toho, aby se na ně odpovídalo. Kromě bílého MacBooku první intelovské generace (macbook1,1) mám doma ještě Mac Mini ze stejné doby (macmini2,1). Spustit na něm Geekbench2 bylo jen otázkou vzpomenutí si, kam jsem založil bezdrátovou myš a baterii do ní. Na MacMini je úplně stejná verze Mac OS X (instalováno ze stejného originálního DVD s rodinnou licencí), úplně stejné dva gigabajty paměti a procesor je tam dokonce o něco slabší (1.83 GHz). Výsledek 2371 bodů tak poněkud překvapil, je to proti MacBooku aptutvajsesfést. I když překvapil, zodpověděl první dvě otázky: ne.

Otázku třetí jsem se rozhodl vyřešit eliminací Mac OS X. Nabootoval jsem Linux Mint 32bit, jehož instalační DVD se mi v šuplíku válí už docela dlouho a když mechanika doškvrkala, docvrkala a ztichla, stáhl jsem Geekbench2 pro Linux a prověřil, zda je výsledek stejně bídný. Byl. Naštěstí Linux je trochu hardwarově sdílnější a rychlý pohled do /proc/cpuinfo odhalil příčinu pomalosti:

 processor	: 0
 vendor_id	: GenuineIntel
 cpu family	: 6
 model		: 14
 model name	: Genuine Intel(R) CPU      1500  @ 2.00GHz
 stepping	: 8
 cpu MHz 	: 1000.000
 ...
 processor	: 1
 vendor_id	: GenuineIntel
 cpu family	: 6
 model		: 14
 model name	: Genuine Intel(R) CPU      1500  @ 2.00GHz
 stepping	: 8
 cpu MHz 	: 1000.000

Mac OS X je tedy také úplně nevinný, nicméně se zjištěním, že dvougigahertzové CPU operuje na poloviční frekvenci a nenechá si vnutit jinou, se s využitím mocného online vyhledávače už dá něco dělat. Web je plný rad jako "kupte si nový notebook", "upgradujte na nový systém", "pořiďte si náš cistič disku, který čistí disky lépe než jiné čističe disků", člověk si až vzpomene, jaké to bylo, když ještě online nemohl být každý pitomec. Přesto jsem nakonec našel článek, který problém vysvětlil: Když má MacBook nefunkční či odpojenou baterii, jede pomalu.

Vedl jsem o tom už kdysi debatu s Kocourem, kterému všechny staré MacBooky jdou také pomalu. Jelikož jsem ale v té době žádný MacBook neměl a u PowerBooků a iBooků si může mezi Performance / Power saving uživatel vždy vybrat, pustil jsem to zase z hlavy. Chyba. Procesor je zřejmě zpomalen na úrovni firmware, OS X si stále myslí že jede na plném taktu, reportuje to tak i aplikacím a vypadá to, že se s tím nedá nic dělat (odstranění .plist souboru dle návodu z odkazovaného článku nemá efekt), jen si koupit nový akumulátor. Moc hezké.

A až budu jednou mít opravdu dostatek volného času, zjistím, proč se procesor hlásí jako Genuine Intel (R) CPU 1500 a nikoliv jako 2500 - patnáctistovka je totiž jednojádro. Dávám si to na seznam hned za naučit se portugalsky.


Aptutvajsesfést

Publikoval logout v 22:59 • 7 komentářů

Když jsem ondy po ránu seděl u svého experimentálního MacBooku, v GIMPu měl otevřených několik osmimegapixelových bitmap (kreslil jsem zrovna diplomy pro PMR Kopce 4), na pozadí kompiloval Inkscape, synchronizoval tři IMAP mailboxy a na popředí poslouchal stream Classic Praha, začal jsem mít neodbytný pocit, že má ten počítač dost. Export jediné bitmapy (A4, 300 dpi) do PNG trval skoro pět minut a když jsem si těch pět minut chtěl ukrátit brouzdáním ve Firefoxu, zjistil jsem, že to nejde.< Jistě, dnešním hipsterům bude Core Duo taktované na 2 GHz připadat jako ořezávátko, ale dělal jsem už horší věci na mnohem pomalejších strojích a takový pocit mrtvosti jsem u toho nikdy neměl. Ostatně Stýv říkal aptutvajsesfést, tak jakýpa copa?

Naštěstí tu pro takové případy mám Geekbench2, kterým měřím výkon prakticky každého počítače od doby, kdy mi Matsoft před deseti lety za pětistovku prodal PowerMac G4. A právě Geekbench2 odhalil, že je v tom plastovém zázraku něco shnilého. Dosažené celkové skóre 1370 bodů je totiž hrozně nízké. PowerMac G5 má víc (1745 bodů), starý Athlon 2600+ má víc (1418 bodů) a co je nejpodivnější - Dothan (Pentium M, 2 GHz) - má také víc (1422 bodů). Jelikož Core Duo jsou v podstatě dva mírně vylepšené Dothany na jednom křemíku, měly by dohromady jistě podávat větší výkon než jeden. Asi ne tvajs, ale rozhodně ne méně - dobové výsledky ukazují, že ta správná hodnota by měla být asi tak 2400 bodů.

Něco je tedy špatně. Hodně. V terminálu zjišťuju, že procesor opravdu aktuálně běží na 2 GHz, ostatně systém tvrdí že jiné frekvence ani neumí (divné!), dle detailů testu je rozdíl mezi single/multi-core testy, takže jádra běží obě. Jen jsou prostě lenivá.
Jak je probudit?


Vyhodnocení soutěže PMR Kopce 4

Publikoval logout v 22:59 • Přidat komentář

Tentokráte mi vyhodnocení uzavřeného ročníku trvalo více než měsíc. Jednak jsem se zastyděl za poslední dva ročníky, kdy jsem nebyl schopen udělat diplomy a pak jsem také poprvé prošel všechna nahlášená spojení (bylo jich cca 1600) a snažil se v nich sjednotit volačky. Péemerkaři jsou strašně vynalézaví, takže není problém najít jednoho člověka i pod pěti různě zkomolenými jmény, zvlášť když tomu někteří napomáhají ne zrovna standardním, řekl bych až lokálně specifickým volacím znakem. Nakonec se vše podařilo, konečný žebříček je sestaven a diplomy by už v této chvíli všichni dekorovaní měli mít ve svých mailových schránkách. Pojďme tedy k samotnému vyhlášení a stručnému zhodnocení ročníku.

Jako vždy vyhlašuji pět pozic: první až třetí místo pořadí aktivátorů, dále nejlepšího lovce, tedy protistanici, která figuruje v největším počtu soutěžních hlášení, a největšího kopcaře, což je soutěžící, který za ročník zvládl oběhnout nejvíce kopců. Pojďme se podívat na nejlepší tři aktivátory:

1.Radek Hrabůvka373 bodů
2.Pavel Praha271 bodů
3.Honza Karviná266 bodů

Jak vidno, Radek Hrabůvka zvítězil s přesvědčivým náskokem a k vítězství mu tímto upřímně gratuluji. Na dalších dvou místech bylo poněkud těsno, ale nenašel jsem ani u jednoho z uvedených borců nic, co bych mohl seškrtat či naopak opravit, takže druhé místo finálově patří o pouhých pět bodů Pavlovi Praha a třetí Honzovi Karviná. Pánové, i vy přijměte mé gratulace!

Nejlepším lovcem se stává Karel Praha, který soutěžícím nadělil celkem 89 spojení a je to vítězství o to lepší, že sám v tomto ročníku nesoutěžil, takže dělal protistanici zcela nezištně. Jako organizátor děkuji a gratuluji.

Největším kopcařem uplynulého ročníku je Pavel Praha. Navštívil za rok 65 vrcholů, kopců a kopečků, z nichž nejmenší - Semická hůra - dorostla jen do 231 metrů nad mořem a nejvyšší - Boubín - se naopak tyčí do výše celých 1362 metrů nad mořem. Pavle, gratuluji!

Závěrem něco k ročníku jako takovému. Soutěž se nám za ty roky už notně okoukala, takže čtvrtý soutěžní ročník měl nejméně soutěžících i aktivovaných kopců v historii. Změny, které jsem udělal pro ročník současný, jsem dělal s vidinou oživení a zatraktivnění - teprve na konci léta příštího roku se ukáže, zda se podařilo. Zatím si dovolím být mírným optimistou - za stejný počet dnů od začátku ročníku je letost o 10% více odeslaných hlášení, byť soutěžících je zatím méně a nově přidané CB pásmo z nich nevyužil dosud nikdo. Uvidíme, jak to půjde na jaře, až medvědi s anténou zase vylezou ze svých nor a půjdou na kopce halekat do mluvících mejdel. Kopcům zdar!
(PS: Diplomy za předcházející dva ročníky dotvořím a dodám do konce listopadu)



TOPlist