Technomorous

Příliš dlouhý uptime

Publikoval logout v 23:59 • Jeden komentář

Bývala doba, kdy byl uptime známkou počítače s operačním systémem lepší třídy. Pamatuji se, jak jsem svůj první počítač sloužící jako WiFi router předělal v závěru roku 2003 z Windows 98 (nic novějšího z produkce Microsoftu tam neběželo) na Linux poté, co konečně vyšla verze ndiswrapperu podporující mou WiFi kartu. Windows 98 tehdy už každý považoval za relikt, z dnešního úhlu pohledu, kdy stále velká skupina lidí používá osmileté Windows 7 , to ale vlastně tak starý systém nebyl. Byl to ale systém pekelný, který neuměl hospodařit s fyzickou pamětí a bylo úplně jedno, kolik jí bylo

Já jí tehdy měl 128 MB, což byla v komerčních routerech obvyklá hodnota o dobrých deset-dvanáct let později. Windows 98, na kterých nebylo nic spuštěno, pouze bylo ve vlastnostech WiFi adaptéru zaškrtnuto sdílení připojení do lokálního ethernetu, i tak pravidelně po dvou či třech týdnech ohlásily, že paměť došla a bylo nutné dojít na půdu a počítač restartovat. Jelikož jsem tenkrát byl už v Praze a doma byli akorát mí rodičové, stalo se nezbytností něco s tím udělat.

To něco byl Slackware Linux 9.1. Po celovíkendové instalaci a konfiguraci jsem ho nemusel restartovat snad nikdy, počítač byl offline jen při občasných výpadcích produdu a to se na něm narozdíl od Windows 98 děly věci (httpd, sshd, ftpd, ...). Tehdy jsem poprvé viděl uptime ve dnech s třícifernou hodnotou a měl jsem pocit, že budoucnost je už vážně tady.

A dneska? Dneska se dokonale stabilní systém, který není zapotřebí obden restartovat, považuje za naprostou samozřejmost a dlouhý uptime je u něj spíš známkou neaktualizování systému. Aktualizace jsou sice peklo ale na produkčním serveru jsou zároveň tak trochu nezbytností, protože tam venku už dávno nejsou jen podobně hodní a milí lidé, jako jsem já. Na CentOS tak vychází aktualizace prakticky pořád a když jsem dneska po zalogování na server zjistil uptime přes dva měsíce, bylo mi jasné, že to bude zase peklo. Mačkám Enter, sto pět balíků se začíná stahovat a já u toho vzpomínám na dobu, kdy jsem dlouhý uptime považoval za skvělou věc.


Poslední jízda

Publikoval logout v 21:30 • Dva komentáře

Když jsem v neděli nakládal na Ládví u Tritola do Beruše jízdní kolo a cestou domů k němu přidal i velký rodinný nákup, netušil jsem, že to je poslední jízda, kterou naším starým dobrým Káčkem absolvuju. Ještě, že jsem si udělal selfie.

Naposledy Beruší

Beruší jsem dojel:

  • Mnohokrát do Ostravy ke tchánovi, ještě vícekrát do Nové Bystřice k mým rodičům.
  • S rodící Ladou z Prahy do porodnice do Nymburka a za pár dnů s naším Fíkem domů.
  • Jednou do Chebu, dvakrát do Trenčína, třikrát na Šumavu, několikrát do Krkonoš, nejméně dvacetkrát na Ještěd.
  • Jedenáctkrát s nákladem při stěhování ze Kbel do Lysé.
  • Nesčetněkrát do plzeňského Sinclair Klubu.
Prostě všude tam, kam jsem potřeboval a bylo toho za šest let celkem více než 73000 kilometrů.

Nu a dnes si ji za symbolickou tisícovku odvezl další majitel - vzhledem k opravdu již nedobrému technickému stavu jsem hlavně rád, že jsem nemusel někde zařizovat šrotování a papírování s ním spojené. Přesto si tak trochu připadám, jako bych z nejlepší kamarádky udělal lacinou děvku a věnoval ji do orientálního bordelu. Tak snad bude ještě opravena, vyvařena, seřízena a krychle rezavého železa se z ní stane co nejpozději. Zasloužila by si to.

Beruše, díky za všechno!


První jízda

Publikoval logout v 23:59 • Čtyři komentáře

Ráno jsem si v autosalonu v Milovicích vyzvedl nové středočeské registrační značky a jelikož se mi to zrovna hodilo, vyrazil jsem naším novým autem do Prahy do práce. Stejně jako si pamatuju první jízdu se Škodou 120L, kterou jsem si pořídil v osmnácti za jednu letní brigádu, i první jízdu Fordem Ka, který nám sloužil posledních šest let, určitě mi v paměti zůstane i tato.

Nové auto jsem si pořídil poprvé. Užovce bylo v době nákupu o půl roku víc než tenkrát mně, Beruše měla odslouženo třináct let, kdežto Polárka voní novotou a v době převzetí měla na počítadle necelých dvacet kilometrů. A ten rozdíl je znát. Ačkoliv objektivně vzato není Dacia Duster žádný zázrak techniky (kdybych však měl dvojnásobek financí, koupil bych si větší byt a stejně skončil u Dusteru), ale - a teď pozor, tohle už od Technomorouse zřejmě nikdy znovu neuslyšíte - nové je rozhodně lepší než staré. Užívám si technické vychytávky, které se dostaly za poslední roky i do takto levných vozů - tempomat, omezovač, palubní počítač, klimatizace - principiálně nejde o žádné novinky, luxusní vozy je měly před čtyřiceti lety, vyšší třída před dvaceti, ale Ford Ka stál v roce 1998 totéž, co dnes stojí Duster a neměl ani vnitřní čalounění celých dveří či otáčkoměr, doba rozhodně pokročila.

Ze začátku mi dělala starost spotřeba, dopoledne jsem uvízl v pražské zácpě a na Chodově parkoval s průměrkou 8.8 litru na 100 kilometrů, tedy minimálně 150% spotřeby mé předchozí nákupní tašky. Po natankování jsem ale vynuloval počítadlo a z Prahy do Lysé (město -> okresky -> město) jsem dojel za 6.4 litru na sto, což u auta o polovinu většího, čtvrtinu těžšího (965 vs. 1165 kg) a s dvakrát výkonnějším motorem (44 vs 84 kW) není až tak špatné. Snad poprvé jsem projel Nehvizdy, aniž bych překročil místní zklidňovací čtyřicítku, díky omezovači navíc na trojku a se spotřebou 4.1 na sto. Na následné rovince jsem přepnul z omezovače na tempomat a devadesátkou dojel až do Mochova aniž by počítadlo překročilo 7 / 100. Tohle by vážně šlo a to ještě nesmím během prvních tří tisíc kilometrů zapínat Eco režim.

Jediné z čeho jsem měl obavu od podpisu objednávky až po první jízdu byl Stop&Start systém. Ano - je tam, ano - je zapnutý, ano - dá se před každou jízdou vypnout, ale zatím jsem nenašel důvod. Rozjezd na křižovatce to nezpomaluje, než zařadím tak motor běží. Pokud člověk projíždí řadou deseti semaforů a na každém stojí jen pár sekund, pak S&S spotřebu zvyšuje, když si ale vychutnáváte tři minuty na červené, tak je to neutrální či spíše úsporné. Navíc brání chcípnutí motoru při nezvládnutém rozjezdu (nechtěně ověřeno, holt není to Káčko). Co to udělá za deset let s motorem neumím odhadnout, ale umí to vlastně někdo, když se to montuje chvilku?

Když to stručně shrnu - dlouho jsem váhal, co vlastně po Káčku koupit. Bylo to za 25 000 Kč (+ dobrých čtyřicet za šest let na opravách) zatím mé nejdražší auto (užovka mě kdysi stála deset). Ojetinu bych nekupoval dražší než za sto tisíc, už jen z principu - prostě za opotřebenou věc je to můj interní limit. Původně jsem chtěl o dost levnější Logan MCV, jenže jeho motorizace - řekněme, že v USA by tak malé motory nechtěli ani v motorkách. Nakonec jsem vzal Duster a jestli toho budu litovat ukáže dost možná už nastávající léto (Ostrava, Blato, Šumava, Chorvatsko). Po první jízdě zatím ale plný počet bodů.


Cyklopeklo 2017

Publikoval logout v 23:59 • Tři komentáře

Je to veskrze zajímavé, ale pokaždé, když je zároveň v nějaké situaci zapojeno jízdní kolo, geocaching a Sweet128, je také zapojen pot, únava a bolest. Tentokrát je v tom ale z poloviny nevinně, protože odlov powertrailu Čertova brázda jsem si naplánoval já, Sweet128 v podstatě jen přišel s názorem, že se to dá zvládnout na kole za den a pod jeho vedením se i stalo.

Čertova brázda

Je to 200 geokeší, z Českého Brodu kolem dokola a zpět do Českého Brodu zhruba osmdesát kilometrů, podle mých stopek to celé trvalo 9 hodin a 44 minut a Garmin tvrdí, že zhruba polovinu té doby jsme jeli. Večer byl náš tým složený z mé maličkosti, Sweeta, Tritola a Sillicona kompletně groggy, ráno jsme částečně vypadali jako zombie, ale já osobně už plánuju další powertrail.


Přesnost digitálek

Publikoval logout v 23:59 • Čtyři komentáře

Je nabíledni, že digitálky jsou tu od toho, aby byly přesné. Zatímco mechanické hodinky - ať už automaty nebo manuálně natahované - mají ve specifikacích věci jako +30/-15 sekund za den a když náhodou mají toleranci v jednociferných číslech, berou se už jako velmi přesné, digitálky mají ve specifikaci stejná čísla na měsíc.

Přesto či právě proto mě překvapilo, že mé digitálky se za první měsíc zvládly opozdit o pouhou polovinu sekundy. Hned, jak jsem je přivezl a odsmradil, jsem je seřizoval dle teletextu ČT24 a opravdu víc než o půl sekundy za ním ani po třiceti dnech nezaostávají. Za těch pár stovek pěkné.



TOPlist