Technomorous

twm: toto je kvalitní názor!

Dovolte mi podělit se s vámi o nejlepší články na téma konfigurace twm, které mi DuckDuckGo našlo:

Ano, více toho není - samozřejmě, můžete si najít něčí .twmrc třeba na GitHubu a pak si ho číst a zkoušet, co která direktiva dělá, výše uvedené čtyři zdroje vám ale vysvětlí principy a konfigurák si pak snadno napíšete sami.

Já už mám skoro hotovo, barvičky jsem nakonec zvolil staroamigácké, systray realizuje stalonetray, pracovní plochy nejspíše zajistí vdesk a pokud se mi bude chtít, možná doplním i nějaké ty spouštěcí ikony pomocí idesk. Už dlouho jsem si takhle nevyhrál s konfigurací GUI a je to pořád stejná zábava, jako v roce 2003.


Nemusím chápat nic

Po šesti týdnech jsem byl opět upozorněn na to, že můj M-W-V-A se Googlu opět nelíbí a ve svém jediném a pravém browseru ho označuje za životu nebezpečný. Nechápal jsem to minule, nechápal jsem to ani tentokrát, ale když už jsem registrován na Webmasters, kod na serveru leží a analýza problémů je hotova, rozhodl jsem se ji přečíst a problém jednou provždy vyřešit.

Nakonec to bylo velmi prostinké: jeden z archivovaných webů měl v kódu javascript, který návštěvníky unášel jinam, pravděpodobně někam, kde to v minulosti bylo nehezké a gůgl si to dodnes pamatuje. Skript jsem všude smazal, požádal Google o kontrolu a:

Google has received and processed your security review request. Google systems indicate that [1-2-8.net] no longer contains links to harmful sites or downloads. The warnings visible to users are being removed from your site. This may take a few hours to happen.

Tak to třikrát hurá. Snad to chvíli vydrží.


Systémové barvičky

Hrabu se hrabu v konfiguraci twm. Je to paráda - autor byl jedním z prvních lidí, kteří pro Unix vymýšleli grafické prostředí a přitom možnosti jeho výtvoru jsou skvělé a některé obsažené nápady naprosto nadčasové. Vezměte si třeba, kolikrát své GUI od roku 1987 předělával Microsoft a pořád to není nic moc.

Na konec si ovšem nechávám výběr barviček. Jsa minimalistou, mám odjakživa rád rozhraní, která si vystačí se čtyřmi barvami. Za vůbec nejlépe vybrané čtyři barvy považuju základní barvy Amiga OS 2 - černá, šedá, bílá a šedomodrá (RGB: #6080b0), twm není v dalekém závěsu - černá, šedá, bílá a zelenomodrá (RGB: #20a090). Popisné, kontrastní, vhodné jak pro plochy s tmavým pozadím a světlým textem, tak plochy barevně inverzní. Je vidět, že se nad tím někdo tenkrát zamyslel a vymyslel funkční věc.

Napadá někoho nějaká další (ideálně) čtyřbarevná sada? Momentálně se nemůžu rozhodnout, zda si twm nechám v originálních barvách, nebo ho přebarvím na Amigu, tak že bych si to rozhodování ještě vylepšíl.


Jako Švejk do Budějc

Cesta vlakem může přinášet různá úskalí.

Už se mi jednou stalo, že jsem celou noc strávil pěší cestou z Nymburka do Lysé, protože jsem usnul v posledním večerním vlaku a byl jsem si jist, že to za měsíčku do rána dojdu. Po šesti dobře chlazených Stellách Artois jsem si ostatně byl už v životě jist lecčím.

Nicméně to jsem si za to mohl alespoň sám. V protažení poslední mé cesty z práce o celou hodinu nenesu ani stopu viny. Normálně sednu na Nádraží Františka Josefa do vlaku linky S3 směr Kbely, vytáhnu knihu a čtu si. Dělám to tak téměř denně, číst přestávám, když slyším: "Příští stanice Praha - Kbely, zastávka na znamení." - to vstávám a jdu mačkat tlačítko.

Tentokrát jsem ale místo uvedného hlášení slyšel zhruba v tom správném čase "Šmarjá, on nefunguje hlásič!". Čas byl skutečně zhruba skoro správný, bohužel ale Kbely, Čakovice a Hovorčovice následují v tak těsném rozestupu, že i tři-čtyři minuty rozdílu už dělají úplně jinou lokalitu. Nu, vyskočil jsem na poslední chvíli právě v Hovorčovicích, v kapse svých obvyklých šest korun v hotovosti a jal se přemýšlet, jak se dostanu domů.

Jelikož jsem vybaven moderní aplikací Českých drah, koupil jsem si lístek zpět v ní a 35 minut čekal na příjezd vlaku v protisměru. Vyšlo to akorát na obejití vesnice kolem dokola a prohlédnutí všech místních zajímavostí (kostel, rybník, nafukovací tělocvična). Tohle místo si na mapě škrtám, už tam nemám kdy co hledat.


Nemnoho virtuálna pro něco

V podstatě asi jediné, proč má smysl mít alespoň středně rychlý procesor a dostatek paměti je virtualizace a emulace. Zvlášť když nechcete nebo nemůžete mít na stole každý počítač, který byste tam mít chtěli.

HP_840_Slackware-2019_02_03.jpg

Jelikož se s EliteBookem budeme nějaký ten pátek ještě znát a mé fotky z let 2003-2017 jsou v iPhotu, rozhodl jsem se konečně spolehlivě rozeběhat Mac ve virtualizaci. Morální problém s tím nemám - puncovaných pravých originálek se systémem mám snad jedenáct, puncovaných pravých Maců mám také zhruba tak, takže bych si klidně některého z nich mohl hodit na stůl a fotky mít tam. Tohle je ale pohodlnější a nikdo tím reálně netrpí - ani chudák uživatel, ani chudák globální nadnárodní korporace. Nakonec jsem skončil na iDenebu 10.5.7, který nemá ve VirtualBoxu problém a zároveň je to systém těsně nad minimem pro iLife 09 (puncovaný, pravý; chce 10.5.6). Přetažení 50GB knihovny s fotkama sice chvíli trvalo (všechno to má gigabit krom routeroswitche, který je uprostřed), rozbalení jednojádrovým virtuálem také a fakt, že to celé běželo nad USB diskem (na interní SSD se mi holt vše nevejde) také rychlosti zrovna nepřidal. Ale nakonec to funguje a neliší se to moc od stavu, v jakém bych byl, kdybych si dal na stůl třeba Mac Mini Core Duo.

Další virtuální počítač mám, abych si mohl hezky nakonfigurovat twm a nemusel se u toho neustále odhlašovat. Jde to pomalu, ale přeci - za chvíli budu mít na obrazovce přesně to, co tam mít chci.

Nu a poslední je DOSBox, protože lézt na BBS jinak než z hezkého DOSového klienta je plýtvání času a beztak jiný ANSI terminál nemám.

A z 12 GB RAM stále zbývají 2/3 volné...


Mnoho sociálna pro nic

Tak, jak postupně dělám kroky nezbytné k opuštění Flickru a společně s ním i mailu u Yahoo, došel jsem k tomu, že asi zruším i účet na Instagramu.

Za poslední měsíc jsem se tam přihlásil jednou a vypadá to, že veškerá má aktivita s výjimkou poslední fotky z 3. ledna 2019 zůstane věcí let minulých. Nevím vlastně proč, ale najednou mě to úplně přestalo bavit a to jsem tam byl osm let a cvaknul 675 fotek.

Ta síť se strašlivě proměnila. Když jsem začínal, šlo hlavně o pseudofiltry pseudovylepšené pseudoumění. Začínal jsem tam fotit iPodem Touch, který neměl ani jeden celý megapixel. Pak se z toho stal takový Twitter s fotkama a najednou je to třetí nejpopulárnější síť, která má ambice zabít Facebook a minimálně u mládeže už zabila.

Cítím se čím dál tím lépe v textovém prostředí. Vyhovuje mi Twitter, Mastodon. Na Facebook chodím víceméně už jen číst, svoji potřebu psát si vybíjím na tomto skromném blogu. Ze starých technologií jsem i po dvaceti letech stále přítomen na IRC, byť v posledních letech víceméně kvůli jednomu jedinému kontaktu. Od Vánoc chodím zase na telnetové BBS, rok 2019 je i rokem, kdy jsem se vrátil na ICQ. Zůstává Jabber. Na technologie, které nepoužívám, nebo je nepoužívám rád není ve výčtu místo. Nechám to uzrát a již brzy uvidím.


Už jste se dnes registrovali na nějaké BBS?

Měli byste, je to osvěžující.

Na BBS z DOSu!

Prošel jsem si jeden z několika existujících online seznamu existujících BBSek, vyfiltroval si ty, které kromě telnetu mají stále i vytáčený přístup, protože ty většinou nabízejí mnohem hezčí textově-grafické orgie pomocí ANSI kódů, nainstaloval si pod Slackware DOSBox, nastavil mu jeden z virtuálních sériáků na simulaci modemu, spustil Telemate, zadal ATDT následované IP adresou a byl jsem tam.

Ne, tohle lidstvo nikdy nemělo opouštět, tohle je čisté textové potěšení. Je radost vlézt do každého menu, projít každou sekci. Tohle se mi líbí a shledávám nevyhnutelným najít způsob, jak se na ty vytáčené věci připojit, když nemám nic, na čem by šlo vytáčet.



TOPlist