Technomorous

Plány s netBookem

Psion netBook je můj srdeční subnotebook. Kromě toho, že to je zcela logické a skvělé pokračování celého předchozího vývoje u Psionu. Nemám rád, když nějaká značka progresivně zlepšuje své výrobky a najednou někomu ve vývoji rupne v kouli a prosadí úplně nepochopitelný produkt, třeba tak, jak to Psion provedl hned u následujícího modelu, netBooku Pro, kde to Pro znamená Windows CE. V době Series 7 / netBook byl svět ale ještě v pořádku.

Mám netBooku dva kusy:

  • Můj netBook, který mám už více než deset let a kterému bohužel někdy kolem roku 2015 umřel CompactFlash slot, takže bootuje jen po sériáku.
  • Tritolův 7book, což je původně Series 7 (systém v ROM, drobné rozdíly v revizi desky) s výměněným personality modulem z netBooku (v ROM jen bootloader, systém se načítá z karty). Tenhle kus si sice neporadí se všemi PCMCIA kartami (to jsou právě ty rozdíly v revizi desky), ale jina funguje, jen mu brzy odejde podsvícení displeje.

Plánem tedy je, udělat z nich jeden funkční. Do mého šasi dát desku z Tritolova netBooku a skončit tak sice s ne úplně stoprocentně nejlepší možnou deskou, ale s bootujícím počítačem a displejem, na který se dá koukat. Snad to stihnu do ByteFestu, rapidně se blíží a netBook bych tam měl rád s sebou.


Šťastná čísla

Čtu si takhle sekci wikipedie nazvanou rekreační matematika (a kdo ne, že?) a tu jsem narazil na článek o šťastných číslech. Jestli je číslo šťastné zjistíte tak, že jej rozeberete na jednotlivé číslice, ty umocníte na druhou a sečtete. Pokud je výsledek roven jedné, je číslo šťastné, pokud není, rozeberete jej na jednotlivé číslice, ty umocníte a sečtete. Pokud je výsledek roven jedné, bylo původní číslo šťastné, pokud není, pokračujete stejným způsobem dál. Jestli se až k jedničce nikdy nedoberete, šlo o číslo nešťastné.

Dovolte příklad:

 číslo 32:
     32 + 22 = 9 + 4 = 13
     12 + 32 = 1 + 9 = 10
     12 + 02 = 1

Číslo 32 je tedy šťastné.

Jak ale poznat, zda má smysl zkoušet další a další kola výpočtu, zda se máme šanci dostat až k té kýžené jedničce? To je naštěstí celkem jednoduché. Jednička je zcela určitě šťastné číslo, jedna na druhou je totiž jedna. Další v pořadí je dvojka:

 číslo 2:
     22 = 4
     42 = 16
     12 + 62 = 1 + 36 = 37
     32 + 72 = 9 + 49 = 58
     52 + 82 = 25 + 64 = 89
     82 + 92 = 64 + 81 = 145
     12 + 42 + 52 = 1 + 16 + 25 = 42
     42 + 22 = 16 + 4 = 20
     22 + 02 = 4 + 0 = 4

A jsme v nekonečné smyčce. Můžeme se z toho nějak poučit? Ano, jakmile je někdy v průběhu výpočtu ciferný součet roven čtyřem (37, 58, 89, 145, ...), je to konečná. Číslo 2 je tedy nešťastné. A stejně jsou na tom i všechna stejně postižená čísla.

Nedalo mi to a napsal jsem si generátor šťastných čísel v BASICu na ZX Spectru. Výpočet jsem spustil, chvíli sledoval a když jsem se po zhruba hodině vzbudil, byla vygenerována všechna šťastná čísla až do tisícovky a počítač čekal s typickou hláškou Scroll? na další moji interakci. Přesně vám tedy dobu výpočtu neřeknu, ale tento článek aktuálně píšu asi deset minut a mám hotovu zhruba čtvrtinu rozsahu.

    5 LET i=1
   10 LET y=i
   15 LET a=0: LET y$=STR$ (y)
   20 FOR n=1 TO LEN (y$)
   25 LET a=a+VAL (y$(n))^2
   30 NEXT n
   35 IF a=4 THEN LET i=i+1: GO TO 10
   40 IF a=1 THEN PRINT i;", ";:LET i=i+1: GO TO 10
   45 LET y=a: GO TO 15

Copak asi dělají po večerech normální lidé?


Pero objednáno

Byli jsme cosi řešit u právníka kupujícího našeho bývalého bytu a ta návštěva dopadla přesně tak, jak si návštěvy u právníků představuju: Nevyřešilo se vůbec nic a ještě jsem tam přišel o propisku. Ne jen tak o nějakou obyčejnou za devět padesát z trafiky, ale o tenkohrotovou značkovou za devadesát pět, vyrobenou z pravé imitace hliníku. Nosil jsem ji u sebe denně a mám jí popsaný celý poznámkový blok.

Všechno zlé je ale třeba přetavit v něco dobrého. Byt bude ještě další měsíc náš a já budu muset ještě jednou jet sekat zahradu, ale zato mám impulsivně objednané pero Parker Vector Black. Zejména ze začátku asi opravdu bude jen na deníkové záznamy a to dosavadní, dětské budu nosit místo propisky v brašně, ale pokud se osvědčí, pořídím si celokovovou variantu a žádnému právníkovi ji nedám!


A zase ta klávesnice!

Pořídil jsem si docking k EliteBooku a po jeho umístění na stůl si uvědomil, že doma nemám jedinou funkční USB klávesnici. Placatou membránovou chicletku od Geniusu, kterou jsem měl dlouhé roky u PowerMacu G5, jsem společně s notně unavenou myší od Dellu hodil při stěhování do elektrokontejneru a k fileserveru a ZX Evolution používám letitou PS/2 klávesnici Tulip. Pravda, vlastním i jednu Dell DJ331 s USB konektorem, ale tu jsem si v zájmu zachování duševního zdraví donesl do práce a tam ji používám u naprosto stejné docking station, jakou teď řeším doma.

Takže je to tu zase: Z placatých chiclet klávesnic jsem definitivně vyrostl, se svými grafomanskými sklony si posledních pár let po několika normostranách denně připadám, jako bych bušil prsty do zdi. Všechny staré vysokozdvižné membránovky mají buď špatný konektor nebo je to výše popsaná DJ331. A všechny nové vysokozdvižné membránovky, které jsem měl to potěšení zkusit, jsou takové divně nejisté a povětšinou z plastu, se kterým bych se bál bez rukavic dlouhodobě operovat.

Mechanické klávesnice jsou takový místní evergreen (1, 2, ...). Na začátku jsem tomu fakt vůbec nerozumněl, pak jsem si chvíli myslel, že bude dobré připojit starou jablečnou klávesnici přes konvertor protokolu, když jsem ale zjistil co by to znamenalo - vyčistit, namazat, zbastlit, naprogramovat, atd. - tak jsem se na to zase vykašlal. Vždycky jsem totiž v zásobách našel něco, co bylo dostatečně použitelné - třeba ten Tulip je jedním slovem boží, mám ho dvacet let a předtím deset někde otročil ve firmě a pořád je lepší, než cokoliv vystavené v libovolné prodejně nějakého velkého e-shopu. Takže i nadále zůstane u ZX Eva a já půjdu nakupovat.

Už vím, že nejspíš chci něco se spínači Cherry MX Brown nebo jejich klony, tak teď už to jen najít za cenu, kterou jsem ochoten dát. Aby ten evergreen jednoho dne také skončil.


Optimální zapojení

Seděl jsem takhle v čekárně prosecké polikliniky a čekal až někdo z promovaných lékařů bude mít čas nacpat mi prst do konečníku. Telefon měl už jen posledních patnáct procent akumulátoru a já přemýšlel, jak je využít. Pustil jsem tedy NewsJet a pročetl si RSS zdroje, na které jsem neměl v posledních pěti dnech čas.

A konstatoval jsem, že má trávicí soustava sice opět po třech letech nefunguje moc dobře, ale RSS jsem po roce nadávání do svého života zapojil takřka optimálně. Rozhodně mnohem lépe, než jistý nejmenovaný kolega spectrista, který si do RSS čtečky přidal feedy nejmenovaného diskusního serveru a celý KapliCon jen od svého PowerBooku tiše vzdychal: "Bože, to jsou ale dementi. Dementi!"

RSS tedy definitivně zdar!



TOPlist