Technomorous

Raspberry Pi

Člověk tak napíše, že pořídit si Raspberry Pi, aby bylo kam dát přebytečnou paměťovou kartu, je blbý nápad a ejhle - druhý den má tři nabídky na Raspberry Pi. Tomu se sice dá říkat hrubé neporozumění psanému textu, ale také se to dá nazvat jako milá pozornost mých čtenářů. Rozhodl jsem se pro to druhé a jeden čtyřjádrový malinový koláč s gigabajtem paměti už mi tak leží v kanceláři v šuplíku a čeká, co s ním vymyslím.

Nějaké nápady mám sice už dlouhé roky, ostatně projekt Raspberry sleduju od počátku, ale čím více nápadů, tím méně volného času a tak jsem si radši nikdy nic nepořizoval. Pohled na opuštěné a nedodělané věci v šuplíku špatně snáším a je tam toho dost i bez RPi. Když už ale to RPi mám, rozhodl jsem se si na něm vyzkoušet všechny ty exotické systémy, kolik jich jen je. Linuxové distribuce a BSD-based systémy samozřejmě přeskakuju, to je houby exotika. Na seznamu tak zůstává: RISC OS, Plan 9, Haiku, HelenOS a xv6. Tak to vezmu hezky pěkně popořádku vše a uvidíme.

Jo, a dárci samozřejmě díky!


Rozličné polohy sběratelské

Čtvrteční večer, tiché Doupě. Plno hardware. Opravdu hodně plno hardware. Tak plno, že když přicházím a zjišťuju, že už je náhodou přítomen pan majitel (Dex) a dává ve dvojici kooperativně dohromady nějaká SAPI, chci to zas otočit a jít domů, protože z dnešního úklidu harampádí nic nebude. Naštěstí pro mě oba pánové zrovna končí, takže já začínám.

I přes stabilní nízkou teplotu podzemní místnosti ze mě za chvíli kape pot. Nakonec jsem probral dvě dřevěné přepravky a pět polorozpadlých papírových krabic plných disků, komponent, kabeláže a adaptérů a skončil s velkou taškou plnou věcí určených pro elektrokontejner (odhadem tak osmnáct kilo) a značně prořídlým a lépe roztříděným zbytkem. To - jak jistě uznáte - je vhodný okamžik k hlubokému filosofování: jakými sběratelskými polohami obvykle procházím?

  • Nevadí, že těch napájecích kabelů mám už 27, ještě pět a budu mít 32!
  • Všeho tohohle bordelu se zbavím a nechám si jen Spectrum. Stejně nemám na nic z toho čas!
  • Nějak rozumně to protřídím, abych měl zástupce ze všech zajímavých oblastí, duplicity půjdou pryč a bude to fungovat!
  • Když pořídím stodolu a budu se živit jen vodou, budu mít dost místa i času na všechno! Dokonce i na tuhle unixovou mašinu, která se sice skoro neliší od támhleté unixové mašiny, ale má šest příkazů jinak!

Stále se to střídá, upadá do různých mezistavů, vrací se a zase mění. Naštěstí syslící období jsou pět-deset let za mnou, teď obvykle při pořízení něčeho něco jiného zase pouštím do oběhu, ale pořád je těžší zbavovat se než dostávat, i když rozum říká opak.

Tak třeba SGI Indigo. Mám ho osm let a ještě jsem ho nedal dohromady. V Ostravě je přitom někdo, kdo určitě bude mít zájem a nenechá to osm let ležet nefunkční v regále. A já už mám modernější a tišší SGI O2, kompletně funkční a nemám už deset měsíců ani čas ho zapnout a nainstalovat na něj systém. Tak šup do kufru, na víkend se tam chystám a místo Indiga se sem vejde něco jiného...


12. zpráva o stavu gamesení

Dlužím vám své herní příběhy z posledních dvou měsíců. Když už se mě na to ptají i náhodní kolemjdoucí v pražských čajovnách, tak tedy budiž, zde máte další kapitolu z mého deníku, byť celkem stručnou.

Červen

V červnu jsem učinil, jak jsem říkal - nainstaloval jsem DosBox a do něj dvě hry z mých písíčkářských počátků, kdy mě hraní na písíčku ještě jakž takž bavilo: SimCity a Master of Orion. V druhé jmenované jsem svou mezihvězdnou civilizaci po večerech budoval celkem čtyřikrát, z toho třikrát neúspěšně a jednou jsem zvítězil vyhlazením zbytku vesmíru.
SimCity jsem pak hrál vysloveně rekreačně, bez katastrof a příšer. Impulsem k jeho spuštění bylo nalezení dvacet let starého zálohového CD, na němž v root folderu ležel soubor LOGOTOWN.CTY, datovaný na prosinec 1997 - tedy z doby, kdy jsem pod stromečkem našel své první, dva-osm-šestkové PC a SimCity bylo jednou z her, které nevadila grafická karta Hercules. Och, ty pravoúhlé bulváry, čoudící elektrárny a dopravní zácpy!

Červenec

Doba stěhování z Lysé do Prahy, doba dovolené a doba teoreticky nepříznivá hraní her. Prakticky ovšem byl na ZX Šumavu zavlečen mor zvaný OpenXCOM, který lze nainstalovat i na androidí tablet a tak jsem se týden pokoušel vrátit do doby, kdy jsem zkoušel hrát původní UFO: Enemy Unknown, ale jako od přírody strašpytel v tom vždycky krutě neuspěl.
Příliš se toho nezměnilo, snad jen, že tehdy jsem dostal obvykle na frak hned na první misi a rozrušen z hrozných mimozemských zvuků celou noc nespal. Teď jsem prošel hned několik měsíců, splnil vícero misí včetně terorů ve městech a hru jsem z tabletu smazal až když se objevili emzáci využívající psychické síly, protože jejich likvidace by mi zabrala příliš mnoho času, který nemám.

Čínská konzole

Při zmíněném stěhování a procházení krabic s hardwarem v zahradní boudě jsem vyštrachal svoji malou levnou čínskou kapesní konzolku v níž kupodivu stačilo pouze nabít AAA akumulátory a ona na první pokus ožila. Příště to tedy bude exotické a plné titěrných fotek nekvalitního displeje, těste se!


Datovkou jako profík

Po dvou a půl letech jsem konečně k něčemu použil datovou schránku!

V našem bytě v Lysé se po vyklizení ložnice a odstěhování zvedla plovoucí podlaha. Je to jen u příčky mezi ložnicí a dětským pokojem a spíš u vnějšího rohu místnosti, není to mnoho, ale je to tak. Podlaha dělala divné skopičiny víceméně celou dobu, co jsme tam bydleli, nicméně na reklamaci to nikdy nebylo, protože než jsem sepsal dopis a poslal ho, byla podlahová krytina zase v pohodě. Tentokrát ale divně tvarovaná už zůstala, tak jsem prohledal papíry od bytu a zjistil, že máme ještě tři dny záruku.

Potíž je, že za tři dny ani na poště nevystojíte frontu u přepážky, natož abyste poslali doporučený dopis a on někam došel. Tak jsem šel do rizika, vyhledal si datovou schránku developera a reklamaci za 18 korun českých poslal elektronicky (doporučený dopis začíná na 44 korunách!).

Odvážnému štěstí přeje, reklamaci mi přijali a začali vyřizovat, čímž se mé štěstí bohužel vyčerpalo. Přišedší technik prohlásil, že jde o poškození způsobené vylitou vodou (=zákazníkem) a pramálo ho zajímalo, že v místnosti se vodou nikdy nevytíralo a zčernalé spáry, které si jako důkaz fotil, byly od převzetí bytu zhruba uprostřed manželské postele, takže případná voda by musela nejdříve protéct dvaceticentimetrovou latexovou matrací, ochrannou podložkou, obsahem úložných zásuvek, dnem úložných zásuvek, nikde nezanechat stopy a pak by se teprve dostala k podlaze.

Datovka ale funguje!


Úvahy nad šestnáctkou

Konečně jsem po téměř pěti měsících vybalil z krabice dedikovaný hardwarový nedotykový hudební přehrávač, vložil do něl 32GB paměťovou kartu, nahrál muziku a podcasty a začal používat. Hraje to skvěle, umí to všechny ty skvělé hi-fi formáty, v nichž nemám ani bajt jakéhokoliv zvuku a celkově to má všech pět pé. Nicméně mi z přehrávače zůstala šesnáctigigabajtová paměťová karta a já teď řeším, co s ní.

To máte totiž strašně těžké:

  • V mobilu už kartu takřka shodných parametrů mám, dvě se tam nevejdou.
  • Aktuální tablet nemá slot na karty, interní paměť totiž musí stačit všem.
  • Do foťáku tak velkou kartu nepotřebuju, mám problém JPEGama zaplnit i čtyřgigovku.
Tak co s ní?

Už se začínají vynořovat dávno zaplašené nápady: Pořídím si konečně Raspberry Pi a vymyslím, co s ním. Pořídím SCSI2SD a kartu dám do něj. Pořídím Micro SD TF Memory Card to SATA SSD Adapter a s pomocí devíti dalších plonkových karet si udělám festovní RAID o velikosti notebookového disku. A to ani nemám devět dalších karet, takže alespoň vidíte, jak blbnu.

Nic z toho jsem samozřejmě zatím neudělal, protože redukuju a nenabírám. Ale ta karta tu už pár dnů leží přímo přede mnou a provokuje, potvora.



TOPlist