Technomorous

Banánové zvláštnosti

Než někdy někde sepíšu o Banánu něco komplexnějšího, chtěl bych si jen tak postěžovat na pár věcí (tedy dvě), které mobily kdysi dávno uměly, dokonce je uměly mobily od Nokie a dneska je mobily, natož mobily od Nokie, neumí.

  • Dřív, když jste k mobilu připojili sluchátka s mikrofonem, odpojil se interní reproduktor a interní mikrofon a vše šlo už jen přes ty sluchátka s mikrofonem. To byl ovšem obyčejný blbý mobil bez operačního systému, kde se odpojení jednoho a připojení druhého dělo mechanickým spínačem, protože kdyby to někdo udělal softwarově a udělal to blbě, tak by to nebylo jak opravit.
    Dnes máme i v tlačítkovém telefonu operační systém, takže se to řeší softwarově a náhodou to někdo udělal blbě - pokud s připojenými sluchátky posunete kryt, tak se odpojí sluchátkový mikrofon a zapojí ten v telefonu. Ono je to jedno, při hovoru nejde dělat nic dalšího, tak nemáte co tím krytem šoupat. Ani operační systém ale neznamená, že by to snad někdo opravil. Prostě je to blbě.
  • Dřív, když jste psali s T9, tak se automaticky některá slova psala s velkými písmeny. Třeba jména, první slova ve větách atd. Nebo šlo alespoň něco zmáčknout a následující písmeno se napsalo velké. Protože vydat telefon s nefunkční T9 by znamenalo, že tam bude ta T9 nefunkční už navždy.
    Dnes se telefon s blbě fungující T9 vydat může, protože máme přeci operační systém a na ten se později dá vydat aktualizace. Bohužel to ale neznamená, že by to snad někdo opravil, prostě je to blbě - moje T9 se neumí učit nová slova, vše píše pouze malými písmeny a jediná možnost jak napsat písmeno velké je, vypnout T9, napsat celé slovo s velkým písmenem bez ní a zase ji zapnout.

Pro porovnání jsem vytáhl z šuplíku Nokii 6300 a ověřil, že se mi to nezdá. Dřív to šlo, teď ne. Skoro to vypadá, že na funkční řešení musí někdo držet patent, tak se to dělá záměrně jinak. Protože přeci takhle blbě to snad ani nemůže být vytvořeno náhodou.

Asi to nevypadá, že jsem s tím telefonem spokojen, co? Ale jsem, dlouho jsem tak s novým mobilem spokojen nebyl. Už po večerech studuju, jak si pro něj něco vlastního napsat a jak to pak dostat do aplikačního obchodu. Rozhodně si ho nechám, minimálně do doby, než dorazí nějaká aktualizace a něco z výše uvedeného opraví. Nebo dokud se Banán nerozpadne stářím. Uvidíme, co přijde dřív.


Čtenářský deník: Hon na lovce

 Název: Hon na lovce
 Autor: George R. R. Martin, Gardner Dozos, Daniel Abraham
 Rok: 2018
 Počet stran: 351

Tuto knihu jsem někdy kolem vánoc dostal od kolegy diZZyho, kterému se doma nahromadila dvakrát. Jelikož prvního uvedeného autora znám zejména jako fantasy tvůrce a fantasy mě nebere, odkládal jsem ji až do začátku února. A byla to chyba.

Jedná se o opravdu pěkné sci-fi, které je dílem spolupráce tří mladých sci-fi autorů, přičemž ti první dva byli mladí v sedmdesátých letech, kdy společně s psaním začali, následně dílo v roce 1982 odložili do šuplíku nedokončené, aby jej v roce 2002 zase vytáhli, aby ho po přizvání třetího dopsali a v anglickém originále jako Hunter's Run v roce 2007 vydali.

Osobně jsem neměl pocit, že bych během čtení poznal, kdy si nejdříve pero, pak psací stroj a následně počítač předávali, stejně jako jsem nepoznal, co z toho napali v době kdy jsem ještě nebyl na světě a co v tomto století. Je to zkrátka napsané dobře.

A je tam vše, co byste od takové dobré sci-fi mohli očekávat: cizí planeta, mimozemšťani, tajemno, akce a naštvaný mexikánec. Pokud zrovna nemáte co číst, jděte do toho!


Sériová nedostatečnost

Když jsem byl před dvěma týdny s Fíkem na výletě vlakem v Mělníce, sepsal jsem na Psionu 5mx moc hezký článek o tom, jak sériových portů není nikdy dost. Zakončil jsem ho v optimistickém duchu, totiž že sice mám aktuálně jen jeden, ale na desce je ještě druhý v podobě pinů, na které lze připojit příslušnou kšandu a je vyřešeno. Dnes jsem si na to vzpomněl, příslušnou kšandu v krabici našel, odkrytoval písíčko...

...a po deseti minutách s baterkou v ruce a hlavou v bedně to vzdal a šel googlit manuál, protože piny nikde.

Manuál jsem vzal oběma směry, tam i zpět a ve dvou jazycích a zjistil, že nenacházím správně. Nejsou. Deska má jen jeden sériák, ačkoliv na webu výrobce tvrdí něco jiného.

To je pech. Čtyři stejné paměťové moduly to nesežere, když chci někam nacpat PCIe x4 SCSI řadič, musím tím zabít PCIe x16 slot, protože pak už je přítomno jen PCIe x1 a teď ještě musím žít s jedním sériákem a prohazovat kabely od Psionu a Garmina. Děs.


Přeupgradeovali

Zombie písíčko, o kterém tu bude ještě řeč, ale až bude buď už v rukou nového majitele, nebo alespoň bezpečně vystaveno na aukru, dostalo Linux.

Dostalo Linux Mint.

Dostalo Linux Mint MATE.

Dostalo Linux Mint 18.3 MATE, protože jsem ho našel v šuplíku vypálené na DVD a jsem příliš škrt, než abych zlikvidoval další médium kvůli jednorázové instalaci počítače, za který v nejlepším případě dostanu pár stovek.

Jenže Linux Mint 18.3 MATE je systém někdy z roku 2016 a samozřejmě chci vystavit počítač s tím nejnovějším, co zadarmo seženete. Takže jsem si našel návod jak na to, a pustil se do aktualizace na verzi 19, která už je alespoň z roku 2018. Není to vlastně moc složité:

$ sudo apt install timeshift

Jako první nutno nainstalovat snapshotovací systém timeshift, pro případ, že by se aktualizace nepodařila a bylo třeba se vracet k předchozí verzi. Nikoho nezajímá, že byste to klidně riskli, instalovat a následně konfigurovat musíte.

$ sudo apt install mintupgrade

Pak se nainstaluje nástroj pro upgrade verze systému, standardní balíčkovací nástroje na to nestačí. Online návody ještě zmiňují nutnost výměny display manageru z MDM na LightDM, ale můj systém už to měl za sebou v původní verzi, takže jsem měl hotovo, ještě než jsem začal.

$ mintupgrade check

Dalším krokem je simulace upgrade, která se spouští pod běžným uživatelem a sama se ukončí před zmáčknutím posledního nezbytného Y. Když k němu dojde a nespadne nikde cestou, je možné jít do toho doopravdy.

$ mintupgrade upgrade

Na Pentiu E2180 je to zábava minimálně na dvě hodiny, během které jsem dvakrát musel něco potvrdit, jinak se vše dělo úplně samo. A kupodivu to nakonec i nabootovalo - mám Mint 19 MATE.

1243 aktualizováno, 0 nově instalováno, 0 k ostranění a 643 neaktualizováno.

To už by mělo být relativně snadné a rychlé aktualizovat na prosincovou 19.3. Ne, že by to mělo celé nějaký praktický význam, ale kdo si hraje nezlobí a hraním se nejlépe učí nové věci. Jo a taky to báječně testuje stabilitu a chlazení toho počítače. Samá pozitiva...


Něco dělat, týden 7/2020

Nebyl to zrovna poklidný týden, nicméně to nejdůležitější, co jsem měl rozděláno už z týdne minulého a na seznamu hezkých pár let jsem dokončil: LionWiki už není jen wiki engine, ale také blogovátko.

Bordeaux a Rivesaltes se u toho pěkně zapotily, nicméně plugin nazvaný wkp_Blog.php zvící čtyř kilobajtů kvalitního PHP kódu je na světě. Dalších pár kilobajtů jsem přidal k již existujícímui wkp_Comment.php, nelíbilo se mi totiž, jak řeší captcha (přes další plugin wkp_Captcha.php a buď jsem něco nepochopil, nebo to fakt nebylo zrovna hezky udělané. Má primitivní captcha, kterou používám třeba na webech vysílačkových soutěží, není jistě žádné terno, ale zatím jsem s ní nikdy neměl potíže. Až nějaké nastanou, předělám to.

Toto veledílo můžete již teď nalézti na webu viva PowerPC, který byl během posledních dvou týdnů kompletně předělán - ze statického HTML (titulka), Bloggeru (blog) a vlastního PHP (sekce world = RSS agregátor) bylo nově vše předěláno na LionWiki (včetně toho, že agregátor místo HTML generuje stránku ve wikisyntaxu a do wiki ji jen podstrkuje). Musím ještě z Bloggeru přesunout komentáře, následně bude kód pluginu vyžadovat trochu vyčištění, okomentování, možná nějakou diskusi s původním autorem a pak půjde do světa pod GPL. Také se dočká ještě mírného rozšíření o jednu drobnou funkcionalitu a až to bude hotovo, nebude výše uvedený web jediným místem, kde bude nasazen, ale nepředbíhejme. Největší krok je hotov.

Dál už jen telegraficky:

  • Syncthing je nainstalován i na dalším stroji (Rivesaltes). Tím jsou všechny mé běžně používané počítače (desktop, webserver, RPi2, terénní notebook) pokryty a já můžu začít selektivní synchronizaci na tablet. Na frontě počítačů hotovo.
  • Z odpadních a přebytkových dílů jsem sestavil minitowerové PC, na nějž se právě teď doinstalovává systém a až instalace doběhne, půjde počítač na aukro. Ne, že bych chtěl zbohatnout na věcech, které nestály ani korunu, ale to vezmete z regálu tuhle disk, támhle zdroj, onde bednu a máte najednou čtvrt metru krychlového volného místa navíc. Z tohoto úhlu pohledu hotovo.
  • Vyřešil jsem DVD mechaniku v HP desktopu, který jsem zmiňoval při stavbě ryzenového písíčka pro mamku. V něm původně obsažená SATA DVD-RW mechanika šla do Ryzenu, který už IDE/PATA nedisponuje, načež ovšem vyvstal problém, co dát do HP, kde (ač jedenáct let staré) toto rozhraní také není. Do hry naštěstí vstoupil deus ex machina Tritol, který mi nedávno v čajovně dal olbřímí tašku plnou různého PC harampádí a v harampádí byla SATA-PATA redukce, avšak opačná, než kterých v šuplíku šest kusů. V tomto případě byla ale správná, PATA mechanika už je připojena na SATA port a když to desce neřeknete, ona to nepozná. Hotovo, písíčko může zpět k rodičům.

Žádné dlouhé pauzírování, další týden začíná za chviličku a rád bych se v něm mj. podíval na zoubek Efikám, které mi nedávno dorazily.


Nákupák home

Když vám zaměstnavatel udělí benefit možnosti vzdálené práce z domova, nazývá se to home office. Jak ale označit, když vám dítě odebere možnost na cokoliv se doma v klidu soustředit?

Náš Fík vyžaduje pozornost. Nejlepší hračkou jsou máma a táta, prakticky vzato kromě tabletu je to hračka jediná. Ne, že by snad jiné hračky neměl, má jich tři kýble (pokud dobře počítám), ale vydrží mu pár minut. Vůbec nejhorší je, když si máma nebo táta chtějí sednout k počítači a něco na něm dělat. Tátovi to sem-tam na půl hodinky až hodinu projde, máma je obvykle bez šance. Jediná možnost je, když si odpoledne jde na dvě až tři hodinky schrupnout, nebo když večer sedí hodinku u tabletu a v klidu si na posteli hraje hry.

Jenže co když potřebujete vzít šturmem nějaký delší zdroják a věnovat se mu tři, čtyři hodiny? Nebo chcete vyzkoušet nějaký ten hardware, aby mohl jít na aukro? Máme na to stanovený systém vycházek - v sobotu můžu vypadnout z bytu na celý den já, v neděli má to privilegium Lada. Pravidelně tak soboty trávím buď v Doupěti nebo geocachingem nebo s vysílačkou v ruce na kopci. V neděli pak beru Fíka na koníky, na výlet, cpu do něj oběd, odpoledne si zdřímneme a najednou je zas pondělí ráno, táta jede fachat do digitálního kamenolomu a mámu čeká další týden kamenolomu domácího.

Zní to, pravda, strašně, ale nebojte, až tak strašné to není. Jsou i horší věci, věřte mi.

Nákupák home

Například to, že nám v Doupěti zmizela WiFi, na niž jsme byli poslední dva roky tajně připojeni a jejíž blahodárný pramen internetu jsme si po stole rozváděli metalickým kabelem. Takže jsem dneska musel vyrazit do nákupáku na Černý Most, kde je v nejvyšším patře místo nazvané Business LAB, v němž je několik pohovek, stolů, židlí, zásuvek a lamp a kdokoliv si tam může v relativním klidu nákupního centra jen tak sednout a dělat, co uzná za vhodné. Už jsem se tu učil na radioamatérské zkoušky, dneska jsem tu za tři hodinky vypotil šest kilobajtů prudce funkčního PHP - ještě o něm uslyšíte. Nikdo mi přitom nekradl židli, nechtěl do padnutí vozit po bytě na zádech a ani nevyžadoval zubní pastu. Balzám na duši! A to i přesto, že je pět metrů ode mě eskalátor s jedním ze tří přístupů na střešní parkoviště a stejně daleko opačným směrem kout, v němž se schází místní omladina.


Nové časy pro Efiku MX a ARM

Skoro rok tomu, co jsem měnil v Efice MX klávesnici, abych po pár dnech konstatoval, že to problém nevyřešilo. Potíž totiž byla v plastových zámcích, které ji mají držet na místě a nedržely, byly totiž unaveny věkem. Nerad jsem tedy svůj krásný ARMový netbook, který mě věrně provázel mezi lety 2011 a 2016 všude, kam se mi nechtělo tahat něco většího, odložil do skříně.

Pak mi to ale nedalo a napsal jsem Billovi do Genesi, tedy přímo autorovi zařízení. Slovo dalo slovo a když zjistil, že se najde blázen, který Efiku používal tak dlouho a zase by po kratší pauze chtěl začít, prolezl sklad a slíbil mi poslat vše, co najde. Jen tak.

Pak čas plynul, já si pořídit Surface Go a tu jednoho dne dorazil mail, že FedEx mi dopravuje čtyřkilový balík z USA. Dnes mi balík byl doručen a já po jeho rozbalení konstatoval, že místo plastového rámečku s plastovými zámky jsem dostal dvě kompletní Efiky MX Smartbook a jeden prototyp modelu Efika MX53, kompletně provedený v kovu. Jen tak.

Od chvíle, kdy jsem poprvé viděl Psion 5MX jsem hluboce přesvědčen, že do lehkých přenosných zařízení patří ARM, stejně jako jsem přesvědčen, že do počítačů stolních patří POWER/PowerPC. Na tom druhém je potřeba trochu zapracovat, to první ale začíná pomalu chápat i zbytek světa, který ARMy mezitím přinutil udělat odbočku do světa mobilů. Microsoft má už Surface na 64bitovém ARMu (AARCH64), Pinebooky jsou na trhu už také nějakou chvíli, á pokud jste dostatečně odvážní, můžete spojit obojí dohromady a z Asie si objednat netbook s ARMovými Windows 10. Nic z toho nemám sice v plánu, ale Efika MX se vrací a s ní i trocha toho ARMu do mého života.


TOPlist