Technomorous

Z jiného soudku: Brašna

Potřebuju malou brašnu. Věc o něco větší než formát A5, která má alespoň dvě vnitřní kapsy, popruh přes rameno a držadlo pro občasné přenášení bez použití popruhu. Chci aby se tam vešel 7" tablet, mobil, peněžeka, klíče, in-ear sluchátka v pouzdře, blok, propiska a klidně i víc, když to nebude znamenat monstrum s nejdelším rozměrem kolem půl metru. Když kožená tak spíše hnědá než černá, když textilní tak ne růžová se zelenýma kytičkama, jinak jsem přístupen diskusi. Jo a byl bych rád, kdyby to stálo méně, než mé minulé auto, když už to nebude o moc větší. Napadá vás něco?


Quest for RAM

Půlku pondělí jsem prospal a v té druhé jsem balil proaukrované přebytky tak, aby již brzy okupovaly prostor někomu jinému, než mně - plnohodnotný článek tady tedy dnes nečekejte (ostatně existuje něco jako plnohodnotný článek? a bylo to tady někdy?). Místo toho si dovolím umístit zde poptávku:

Nenašel by někdo z přítomných ve svých přebytcích
              2x 8 GB DDR3L 1600MHz SO-DIMM (PC3L-12800)?

Vzhledem k poruše budoucího uživatele (tj. mě) by bylo silně preferováno, kdyby to byly moduly naprosto stejné, jinak mu bude příštích několik let cukat oko, ale pokud by cena byla dostatečně zajímavá, ať klidně cuká.

Děkuji.


Na ryby

Býval jsem mladistvým rybářem. Rybaření byl vlastně úplně první koníček, kterému jsem se kdy cílevědomě věnoval. Do kroužku jsem začal chodit někdy ve druhé třídě, poctivě si při výuce dělal poznámky, učil se vázat háčky na návazce a návazce na prut, podloudně si na jediném xeroxu ve městě kopíroval obrázky ryb a když jsem na konci udělal zkoušky, začal jsem chodit na ryby. Vydrželo mi to dobrých dvanáct-třináct let, i když ryb jsem za tu dobu chytil naprosté minimum a na rybářských závodech kromě laminátové stoličky v páté třídě nikdy nic nevyhrál a přestal jsem až na vysoké, kdy jsem jezdil domů jednou za čtrnáct dnů či měsíc a minimálně tři víkendy musel zabít rybářskými brigádami. Vedení naší místní organizace nastavilo počet povinných odpracovaných hodin vysoko, rozhodně nejvýše v celém kraji. Sami si odškrtli odpracováno za byrokracii, kterou dělali, dalších pár lidí splnilo jako rybářská stráž a to na odhlasování plánu stačilo. Tři soboty tahat větve v lese či prořezávat křoví, platit členské příspěvky a pak si najít sotva pár hodin ročně na to sednout si k vodě - to nemělo valného smyslu.

Jelikož mám v plánu týden jarní dovolené strávit na naší jihočeské chalupě, řekl jsem si, že bych si zase zarybařil. Našel jsem na půdě svůj starý rybářský batoh, bohužel jej ale včetně obsahu za posledních patnáct let prakticky kompleně sežraly myši. Zachránil jsem naviják, dvě krmítka, tři čihátka (a.k.a. policajty), jednu nerezovou vidličku a vyprošťovač háčků. Zbytek šel do kontejneru.

Na rozdíl od roku 1992 máme dneska internet, takže jsem se velice rychle zase uvedl do problematiky. S rybařením se po dobu mé nepřítomnosti stalo přesně to, co se vším ostatním: koníček tichých bláznů se přetransformoval v rybářské videokanály na YouTube a monstrózní byznys.

Masovostí se sice rapidně zlevnily rybářské potřeby - pokud nemáte ambice rybařit na závodní úrovni, ale chcete si pětkrát do roka sednout ráno k vodě a v klidu koukat na hladinu, tak se vybavíte za tisícovku. Pořídit prut, naviják, podběrák a vezírek za tisícovku nešlo ani v době, kdy výplata mého otce byla o nulu na konci kratší, než je teď moje a teď zrovna koukám na košík na jednom nejmenovaném e-shopu a bez navijáku jsem v tom za osm stvek, paráda! Masovost ovšem přinesla desítky nových rybářských technik a postupů, takže s takhle jednoduchou výbavou a svým ručně vyráběným krmítkem z roku 1994 budu nejspíš za obecního blba. Masovost také zapříčinila, že se celkem dost zvedly ceny povolenek, protože je nezbytné ty davy levně vybavených zájemců třeba nějak vyfiltrovat, jinak by ve vodách nic nezůstalo - jednodenní lístek stojí skoro totéž, co mě stál na přelomu tisíciletí roční.

Budu si to muset všechno nějak probrat a ujasnit sám se sebou, mám na to čtrnáct dnů. Ale fakt bych si šel zarybařit.


Poslední várka obrázků z vesmíru

V sobotu večer posílání SSTV z RS0ISS skončilo, stihl jsem ale prakticky všechny průlety přes naši blateckou chalupu a z většiny si i odnesl nějaký ten snímek. Let od horizontu k horizontu trvá stanici nějakých sedm minut, jeden obrázek se posílá dvě minuty a mezi obrázky jsou vždycky dvě minuty ticha, nicméně i tak jsem vždy u prvního obrázku nechytil několik mikrořádků na začátku a u druhého zase na konci. Saljut-7 tak postrádá vlaječky nahoře zcela, Saljut-6 jich má dvě třetiny a jen fotky s mongolským a rumunským kosmonautem jsou úplné. Půlsnímky tentokrát ani nepřikládám.

Saljut-7 Saljut-6 Interkosmos

SSTV vysílání pětapadesáté expedice na ISS je tedy minulostí a já jsem rád, že jsem se tentokrát do příjmu zapojil. Mezinárodní vesmírná stanice, která už dva roky přesluhuje svou původní životnost, je jeden z největších úspěchů lidstva a pravděpodobně poslední velký kosmický projekt staré školy. Něco si z ní přijmout jsem chtěl už mockrát, teď mi to vyšlo a raději si hned jdu zažádat o diplom, který mi to bude připomínat.


Lepší obrázek z vesmíru

Lysá je díra po granátu a než se nas tou naší placatou krajinou dostane ISS do použitelné výšky, je půlka SSTV obrázku pryč. A já jsem ho fakt chtěl celý...

Proto jsem si dnešní odpolední kávu vzal na střechu naší pražské šestipatrové kancelářské budovy, usadil se na lavičku, která od zákazu kouření na všech terasách zeje prázdnotou a vyhlížel přelet ISS v 14:34 SELČ.

Lepší SSTV obrázek

Podařilo se a dokonce stejný obrázek, jako v Lysé. Teď je ovšem celý, jen během jeho příjmu dorazila bouřka a jeden hrom mi nakreslil tenký zelený proužek. V sobotu na chalupě mám ještě čtyři přelety, i kdyby ale už žádný další nevyšel, jeden mám. A říkejte si, co chcete - je lepší než všechny 8K 3D UltraHD světa.



TOPlist