Technomorous

Browserová válka téměř dobojována

Prznitel webových standardů z dob, kdy si běžný uživatel myslel, že internet = to modré éčko na ploše - tedy Microsoft - uznal porážku a v příštím roce převede svůj browser Edge na Chromium. Završili tím svůj velmi osobitý přístup k vývoji mobilního prohlížeče, který lze srovnat snad jen s jejich přístupem k vývoji mobilních telefonů.

U obou kdysi měli velmi populární a rozšířený produkt - Windows Mobile a Internet Explorer. U obou se rozhodli tento populární a rozšířený produkt dále nevyvíjet, protože byl zastaralý a místo toho začít něco nového v době, kdy už byl trh rozparcelován a nový produkt tam neměl šanci - Windows Phone a Edge. U obou se to nepovedlo a po čase vyklidili pole a začali jen nějak parazitovat na úspěchu Google - aplikacemi pro Android a teď vlastním GUI pro Chromium. Pěkně jim to tam ten Nadela vede.

Je to samozřejmě velmi dobrá zpráva pro Google. Jejich browser společně s odvozeninami (nebudu v to počítat Safari, které je oficiálně založeno na WebKitu a ne na Blink/Chromium/whatever) se už teď pohybuje někde kolem 75% podílu na desktopech a až dostane těch cca 5 % co má Edge, bude ke stovce přesně tak blízko, jako Internet Explorer před dvaceti lety, v létě 1999.

Pro zbytek světa to až tak skvělá zpráva být nemusí, víme všichni, co Microsoft dělal s webovými standardy před dvaceti lety. Není důvod naivně věřit, že to tentokrát bude jinak, ostatně přečtěte si jeden i druhý článek od Camerona na toto téma i s tím, co linkuje jako zdroje, a nabudete dojmu, že Google už to také možná zkouší.

Válka prohlížečů vypadá dobojovaně, skoro je asi čas někde ve skříni najít svoji kartonovou ceduli s nápisem END IS NEAR a jít si stoupnout na Václavák.

Viděl jsem budoucnost a víš jak vypadá ? Je to stará panna, co posedává v béžovým pyžamu a pije koktejl z banánu a brokolice.

Jedinou útěchou může být, že Microsoftu v létě 1999 zbývalo už jen pouhých třináct let dominance, takže bude-li to tentokrát podobné, v roce 2031 jsme z toho venku.


Opět jsem se školil

Už Potřetí mě můj chledbodárce vyslal na školení do GOPASu. Poprvé jsem se v květnu 2016 školil v C#, abych se na povolání programátora následně vykašlal a začal dělat něco jiného. Podruhé jsem byl na školení základů SAP, z nějž jsem si odnesl více poznatků o stavu počítačové gramotnosti, než o SAPu samotném. A poslední tři dny jsem navštěvoval kurz základů administrace linuxového serveru.

Možná se můžete zeptat, proč člověk, který unixové operační systémy používá devatenáct let, na soukromém hardware od roku 2004 (až na drobnou výjimku po vydání Windows 10) prakticky exkluzivně a osm let má vlastní webový server s CentOS, jde na školení o Linuxu? Má to dva důvody: zaprvé se v korporaci vždy hodí mít papír o tom, že něco umíte; zadruhé - když jste se něco naučili sami, jen proto, že jste to potřebovali, tak nevíte, co všechno nevíte, protože jste to vědět zatím nepotřebovali a podobný kurz to může ukázat. Co jsem si ze školení odnesl?

  1. Smutné poznání, že lidé preferující naučení jasných postupů před pochopením situace už dorazili i mezi IT specialisty. Záměrně začínám depresivním bodem, je totiž jediný, ale z některých spolustudentů jsem ten pocit prostě měl. Zejména, když někteří byli schopni zeptat se potřetí na stejnou věc, jen proto, že předtím byla vysvětlena v jiném kontextu. Naštěstí to asi jsou spíše výjimky.
  2. Aktuální runlevel se zjistí příkazem who -r
  3. Logování z počítače na počítač po síti není nic složitého a fakt to funguje.
  4. Lokální čas v RTC počítače mají jen windowsáci, správný unixák tam má UTC - uff, doma už všude přenastaveno! :)
  5. Pokud potřebujete v cronu něco spustit každou lichou minutu, zapisuje se to 1-59/2 * * * * - nikdy jsem to nepotřeboval a dá se to vyčíst i z manpage, ale odteď už to nikdy nezapomenu.
  6. tar podle všeho už docela dlouho umí inkrementální zálohování, je na to přepínač -g. Jako podivín, který má v domácím PC v roce 2018 páskovou mechaniku, jsem tar s výjimkou běžné archivace či spíš dearchivace čehokoliv použával právě na zálohy na pásku. Že by ale nemusely být vždycky plné mě doteď nenapadlo.
  7. Konečně jsem se naučil klávesové zkratky té verze top, která se teď v Linuxu vyskytuje - z x y < > - to si budu taky pamatovat snad už navždy.
  8. Podrobnější seznámení se systemd mi ho rozhodně nepřiblížilo, právě naopak. Ne, děkuji, tohle doma mít nemusím, zlatý sysvinit.

Promarněný půltýden to rozhodně nebyl a už se těším na rok příští, kdy si dám pokračující kurz v bashovém skriptování. Složitější než PHP, Perl a Lisp to snad nebude.


Jednoho krásnýho dne... Android Edition

Že se jednoho dne skoro určitě chci zbavit CentOS na svém virtuálním serveru jsem tu už psal. Že zrovna nemiluju Android a používám ho jen proto, že nic lepšího zrovna není v dosahu, to jsem také už opakoval mockrát. Aby ale nešlo jen o plané řeči, založil jsem si na oba dva ve svém příručním notesu počítadlo a jakmile některý z nich dostane deset čárek, prostě půjde.

Jednoho krásných dne...

Řeknu vám, že po prvním zhruba měsíci si Android nevede moc dobře...


Prostě Sony

Neznám v historii firmu, která se vícekrát pokusila prosadit vlastní pseudostandardy, vícekrát neuspěla a když už uspěla, stálo to za starou bačkoru.

Podívejme se například na ty neúspěchy: Betamax, MiniDisc, MemoryStick.
Malou začínající firmu by položil každý z těchto tržních neúspěchů, Sony bylo schopno patlat se v nich dále a dále roky, i když všem okolo bylo zjevné, že tudy cesta nepovede.

No a koukněme i na příklad nějakého toho úspěchu: BluRay
Tady se to nevím proč Sony povedlo, i když HD-DVD bylo licenčně levnější, technicky srovnatelné a mělo i HD-DVD-RAM variantu, která u BD-ROM nikdy nepřišla.

Nicméně tohle vše jsou technologie. Některé Sony nezvládlo, některé ano, můžeme debatovat o jejich podstatě, plusech, záporech, významu. Co ale rozhodně není k debatě, je nabíjecí dock k Sony Clié PEG-UX50. To je úplně prázdná plastová krabička o velikosti samotného zařízení (s poloviční tloušťkou), v níž vedou dva dráty od jednoho divného konektoru k jinému divnému konektoru a aby to nepůsobilo na zákazníky tak blbě, je tam kus železa jako závaží. Clié samotné přitom na sobě má mini-USB port. Přes ten ovšem nabíjet nelze, je jen pro datové přenosy. Tady není nad čím dumat, tohle je prostě blbé bez debat. Tohle je prostě Sony.


Život s Xubuntu 18.10 (3): Místy očistec

Nevím proč, ale Xubuntu si narozdíl od Fedory ani trochu nerozumí se správou napájení na mém EliteBooku. Kdykoliv uspí při delší nečinnosti displej, už ho neprobudí a pomůže jen vypnutí a zapnutí celého počítače. A co je mnohem horší, nějak podivně načítá stav nabití akumulátoru, takže ve chvíli, kdy se rozhodne pro hibernaci, už není šťávy dostatek a počítač se v procesu odkládání paměti na disk zhruba v polovině vypne. Není se tedy co divit, že po dnešním zážitku tak nejsem daleko smazání a poposunutí se o jednu pseudodistribuci dále:

Snažím se poslední dobou zase trochu více psát na DIIT. David Ježek tam neježkuje už přes rok, takže ze serveru zmizel prakticky všechen obsah týkající se open-source a alternativních systémů. Honoráře jsou tam, pravda, mizerné a když tak vezmu, kolik mi trvá příprava jednoho článku a kolik za to pak dostanu peněz, tak na brigádě ve fastfoodu bych na tom nebyl o mnoho hůř. O to ale vůbec nejde - když mě někde něco nového zaujme, stejně bych si o tom přečetl a vyzkoušel to, takže sepsat o tom pár řádků už mi žíly nepřetrhne.

Takže takhle zbytek rodiny po obědě spokojeně spí v ložnici, zatímco já v obýváku na jednom počítači taruju 300 GB dat z diskového pole, na druhém instaluju OpenBSD a na notebooku zkouším novou verzi jedné zajímavé linuxové distribuce, aby o tom v pondělí mohl vyjít na DIIT článek. Ten už mám skoro napsaný v Geany, nicméně dle svých nejlepších zvyklostí ho průběžně samozřejmě neukládám, protože proč, že? Jelikož se toho přes týden nasedím dost, EliteBook mám položený na knihovně a pracuju ve stoje, samozřejmě jen na baterie. Najednou displej zabliká a šlus - vypnuto.

Zanadával jsem, rychle EliteBook zacvakl do docku a šel hledat, jestli něco najdu. Poměrně rychle jsem našel soubor /swapfile, který měl velikost asi tak poloviny mé operační paměti. Vydoloval jsem z hlavy pár frází, které jsem v článku použil a po pár minutách jsem je v souboru našel.

Vlastní článek jsem z memorydumpu už dlouho nelovil, pokud vůbec někdy.

Že bych se tedy s Xubuntu nudil, to se fakt říct nedá. Dávám mu čas do konce roku a pokud předvede něco podobného znovu, půjde. Otázkou zní, zda pak rovnou na SSD dám Slackware a bude vyřešeno, nebo si vyzkouším ještě nějakou jinou slepou, nepoužitelnou cestu.


Nové sazenice v palmovém háji

Počátkem října jsem sepsal stav své sbírky Palm zařízení a vyhlásil, čím bych si ji přál v budoucnu rozšířit.

Prakticky hned jsem si zajistil několik kousků, které měly ono rozšíření zajistit, leč za celé ty dva měsíce jsem se nedostal k tomu se pro již dohodnutá zařízení vydat a tak na mě (doufám) stále čekají někde na druhé straně Prahy. Dostal jsem se ale po několika měsících k návštěvě blešáku a tam na mě přírůstky takřka samy naskákaly.

Sony Clié PEG-UX50 a IBM WorkPad C3

Sony Clié PEG-UX50 a IBM Workpad C3 v ceně zhruba tří obědových stravenek, to bych jen tak někde nesehnal. Rozhodně ne na Facebooku, Aukru, eBayi nebo tak někde. WorkPad jsem zatím nezkoušel, Clié je aktuálně provizorně nadrátováno do nabíječky a jestli se ukáže tak funkční, jak na první pohled vypadá, bude to báječný stroj na postelové gopherování. Už-už jsem chtěl vyměknout a pořídit si nějaké to Gemini či GPD, protože na trhu beztak nic lepšího není a naše dítě trvá na tom, že musíme být denně přesně v 21:00 všichni v posteli, takže nějaké to klávesnicové PDA budu brzy potřebovat, nebo mi z toho jebne. Jestli však tady bude fungovat ssh, mám po starostech.


Zálohy na pásku

Hlavním předmětem, pro který jsem jel, když jsem si v úterý dovezl konvolut hardware, na jehož zpracování nebudu pravděpodobně mít do konce života dost času, byla pásková mechanika Sony S-AIT1.

Pásky já rád - od audiokazet u Didaktiku až po DAT DDS4 mě nikdy nezklamaly. Leč i poslední jmenované bohužel už doběhl čas a i já, technomorous tělem i duší, začínám mítvpotíž vejít se s dlouhodobými zálohami na kazetky s kapacitou 20/40 GB.

Na S-AIT1 se vejde půl terabajtu, takže hned jak se mi podaří sehnat pár pásek a skoro novou externí SCSI mechaniku s některým ze svých počítačů rozjet, rapidnímu nárůstu kvality a kvantity mých backupů už nebude nic stát v cestě.



TOPlist