Technomorous

Pekelný hukot

Celý pátek se bílý MacBook pokoušel o pravděpodobně poslední svůj úkol v mých službách: mazal externí diskové pole od Lacie. V něm čtyři PATA disky dávají dohromady 2 TB prostoru, z něhož je 500 GB použito pro paritu a zbytek pro data ctěného majitele. Pole disponuje jedním konektorem RS-232, jedním USB a dvěma FireWire 800. Sériák je pochopitelně pouze servisní, posílat přes něj tera a půl dat byste vážně nechtěli. USB v lásce nemám, připojil jsem tedy úložiště pomocí redukce FW400/FW800 a pustil v Disk Utility formát s nulováním sektorů.

Čistě teoreticky by takovou práci měl počítač mít hotovu za deset hodin, sám to odhadoval na šestnáct a v reálu to stihl za dvanáct. A bylo to dvanáctihodinové peklo, velmi hlučné peklo. Pole má krom čtyř středně hlučných disků ještě i jeden velmi hlučný ventilátor, k němuž se po chvíli přidal i ultra-hlučný větrák z MacBooku. Můj byt tak poznal něco, proti čemu je PowerMac G5 v plné zátěži příjemně tichý počítač a já si otestoval, že takto to rozhodně nikdy provozovat nechci. Poslední kousek Lacie Biggest FW800, který zbývá pro mé osobní použití (ten, o němž je řeč, má již ve svých tenatech TDM a vůbec první kus ze série již snad slouží Dexovi), bude před tímto osobním použitím nutné osobně odhlučnit. Snad bude stačit jen nový ventilátor a místo deset let starých PATA disků čtyři notebookové SATA s příslušnou redukcí. Jinak z něj udělám hezké hliníkové těžítko.


Opět den bez mobilu (ale tentokrát vlastně ne)

Stalo se mi to zase. Vlítnul jsem ráno na poslední chvíli do vlaku, který se už už chystal odjet a když jsem chtěl napsat manželce, že jsem to přeci jen stihl, zjistil jsem, že nemám čím. To se mi stalo docela nedávno a ten den za mnoho nestál.

Naštěstí jsem tentokrát měl v práci v šuplíku hned tři staré telefony a v jednom z nich - v BB8800 - se našla i nějaká funkční předplacená SIMka se zbytkem kreditu. Takže jsem:

  • Instruoval manželku, jak nastavit GSM přesměrování všech hovorů alespoň z mé služební SIMky na tuhle předplacenku.
  • Zaplatil si jednodenní data - 25 MB za 24 Kč. Sice zlodějina, ale v Opeře Mini to stačí.
  • Nastavil si v LogicMailu alespoň jeden mailový účet.

Nakonec v tom rozdíl nebyl - čtyřjádrová pětipalcová plácačka nebo klávesnicový devět let starý telefon. To podstatné se dá dělat na obou a zbytek je jen pozlátko.


10. zpráva o stavu gamesení

Od Atariády je to už skoro měsíc a stránka se seznamem her, které jsem tam hrál se na mě ošklivě mračí v notesu, protože jsem ji ještě nijak nezpracoval, pojďme tedy na to.

  • Boovie a Boovie 2

    Klasiku českých klasik asi není třeba představovat nijak detailně. Cílem je dotlačit kameny na označená místa a věřte, že autoři opravdu nechtěli, aby to šlo nějak snadno. Hra se dočkala i konverze pro PC-kompatibilní počítače a byla i tam docela populární.
  • Človeče, nehnevaj sa!

    I tady nemá dlouhý popis valný smysl. Hru zná každé dítě a tato digitální inkarnace od RM Teamu je geniální a pokud s vámi nikdo nechce hrát v reálném světě, vaše ZX Spectrum si zahraje vždy rádo.
  • Labyrman

    Miniaturní hra, máte časový limit a musíte se řadou bludišť dostat co možná nejdále. Tedy alespoň myslím, já jsem toho více nezvládl, třeba stačí projít labyrintů konečný počet a pak se před vámi otevře úplně nový báječný svět plný dobrodružství a zábavy - má to ale celé jen čtyři kilobajty, takže bych o tom dost pochyboval.
  • Military

    Nepodepsaná hříčka v čistém BASICu - letadlo letí zleva doprava nad městem, které má za úkol vybombardovat tak, aby v jeho ruinách hladce přistálo. Po každém přeletu klesne o jeden řádek, v každém okamžiku může být na obrazovce pouze jedna padající bomba. Má to dva kilobajty a stejně jsem přistál až napočtvrté - nebylo tohle kdysi k přepsání v ábíčku?
  • Invertor

    Ano, tak tohle mě baví. Graficky jednoduché a pěkně to potrápí! Cílem je změnit všechny atributy na obrazovce na bílé, čehož dosáhnete invertováním jejich barvy. Invertuje se ale po čtvrtinách atributu, takže si musíte tyhle osamělé kousky hezky nahnat na jedno místo a pak se jich masově zbavit.
  • Hydro

    Opět BASIC, opět krátký a jednoduchý kód a opět těžká hra. Chytáte vodu padající shůry. Do vaší nádoby se vejde přesně jedna kapka, pak musíte vyprázdnit dojetím na okraj obrazovky. Jenže voda nečeká, padá dále - jak dlouho vydržíte, než se utopíte?
  • Koky

    Koky je logicka hra, jejiz hrani se castecne podoba skladani Rubikovy kostky. Na obrazovce vidite kostky a muzete s nimi otacet ve vodorovnem nebo svislem smeru, vasim ukolem je natocit vsechny kostky bud stejnou barvou nahoru nebo dokonce vsechny stejne. Asi sami tusite, ze to nebude tak jednoduche - otacite totiz celou radou nebo sloupcem najednou.
    Seznam končí - stejně jako začal - komerční hrou. Tahle je navíc logická a poměrně dost těžká, otočit ty kostky dá po pár levelech docela dost práce.

Tolik tedy duben. Jak jsem už psal, v květnu hraju na Palmu, příště tedy už něco o hrách na této platformě.


Fileserverové příběhy (9)

Ani jsem nečekal, že se takhle brzy přihodí nějaký fileserverový příběh. Poté, co jsem dal server opět hardwarově dohromady a nainstaloval na něj Slackware64 14.2 s naprosto lamerským desktopem XFce, jsem se v tomto uživatelský až příliš přívětivém prostředí dal do nelidského úkolu vypreparovat smysluplně veškerou svoji digitální hudbu z knihovny iTunes, v níž posledních šťastných třináct let spokojeně odpočívala, a rozložit ji rovnoměrně do adresářové struktury mého nepříliš mocného pole.

Neprozřetelně jsem si ale v pondělí večer odskočil na pivo s několika retropočítačníky. Byl tam i pan Kocour, který sice ještě pivo nemůže, ale dle hmatatelných důkazů zjevně může rozdávat procesory.

Místo Intel Pentium E2180 je tak teď ve fileserveru Intel Pentium E5300, což Geekbench2 ocenil nárůstem dosaženého skóre z 2779 na 3465 při zachování TDP na hodnotě 65 wattů. Tím se ze s něj stal nejrychlejší čistě dvoujádrový/dvouvláknový počítač, který jsem kdy měl - mimochodem je téměř přesně dvakrát tak rychlý než PowerMac G5, při možná o řád nižší spotřebě a dva řády nižším hluku. To celé stále ještě při nákladech v řádu stokorun.

Posledním hardwarovým nedostatkem zůstává paměť - deska sice dle všeho umí až 4 x 2 GB DDR2/800, leč ať do ní nacpu cokoliv, vždycky z toho jsou nakonec jen dva gigabajty použitelné paměti. Našel jsem 4x512, 4x1024, 2x1024, 2x2048 - je to zcela šumák, víc než 1957 MB po odečtení sdílené VRAM nemám. Ale na fileserveru se s tím dá žít, zvlášť až se zase zbavím XFce a budu pokračovat v používání něčeho normálního.


Mírná blogová resurekce v mezích zákona

Před třinácti měsíci jsem vyhlásil konec mého starého blogu.

Dlouho na jeho místě byl jen rozcestník s odkazy na Dexovo Hexadecimální Doupě a skromný plátek, který právě čtete.

Pak jsem blog opět zpřístupnil s tím, že to je jen archiv starých článků. Dokonce jsem chtěl po opravě všech odkazů, obrázků a dalších nefunkčních částí web překlopit z WordPressu do statické podoby.

Nu a pak jsem si řekl, že některé (čistě subjektivně) lepší články ze skromného plátku, který právě čtete, by nemusely smutně odjet do propadliště času a mohly by být přístupné po drobné editaci právě na mém starém blogu. Zatím jsou tam dva z roku 2017 - reportáž z JHConu 2017 a do jednoho článku spojená minisérie o pravěkých emulátorech ZX Spectra.

Zatím tedy není příliš důvodů si starý blog vracet do RSS, ale klidně to udělejte - nikdy nevíte....



TOPlist