Technomorous

Mobilní nespokojenost

Publikoval logout v 23:59 • Čtyři komentáře

Podívám-li se na svoji roky udržovanou a doplňovanou tabulku mobilních telefonů, vidím tam pouhé tři telefony, s nimiž jsem byl natolik spokojen, že jsem je používal více než rok a půl:

  • Sony CMD-J5
  • SonyEricsson K750i
  • BlackBerry Z10

Rok a půl je opravdu dobrý ukazatel - pořídíte si nový telefon, chvilku jste z něj nadšeni už jen proto, že to je nové a jiné než předtím, pak chvilku vše konfigurujete, zvykáte si, život volně plyne a půlrok je pryč, než si to vůbec uvědomíte. Když je něco špatně (ať už nějaká konkrétní vlastnost nebo jen pocit, že takhle prostě ne), tak nejdříve přijde pokus o nápravu, pak pokus o smíření se se stavem věcí a následně přijde prodej a koupě jiného přístroje. Půl roku až rok se tedy dá používat prakticky jakýkoliv telefon.

Vím, o čem píšu, osobně jsem vystřídal za sedmnáct let devatenáct telefonů, nepočítaje v to pokusnické mobily určené pro některou z mých dalších SIM karet. Zdánlivě to vypadá jako strašlivá čísla: znám lidi, kteří mají po většinu té doby mobil jeden a i ti promiskuitnější se sotva dostali někam k polovině mého počtu. Polovinu této doby jsem ovšem používal mobily z TOP3 a dá se tak říct, že kdyby mi každý mobil vyhovoval jako tyto tři, měla by tabulka pouhých šest řádků.

Poté, co jsem prodal Z10 kvůli hardwarové nereklamovatelné závadě, jsem zkusil chvíli používat iPhone a posledního půl roku používám Android. Čím déle to zkouším, tím více je mi jasné, že mezi moderními chytrými telefony dalšího člena TOP3 nenajdu. Jenže co s tím? Zatím nevím.


Symbol MC50

Publikoval logout v 23:59 • 7 komentářů

Obvykle to na pražském blešáku už nestojí ani za návštěvu. Doba, kdy jsem odsud běžně přinesl nějaký ten Palm, Didaktik, Enterprise 128, Atari STE, Apple eMate či alespoň SCSI disk, je už dávno pryč. Dneska už tam v bednách s hardwarovým šrotem najdete SATA disky, DDR2 paměti či androidí tablety - prostě nuda. Tentokrát jsem tam ale mimojiné našel i dvojici průmyslových handheldů Symbol MC50.

Symbol MC50

Symbol MC50 se dělal v několika variantách. Kratší verze měla pod displejem pouze D-pad a několik málo funkčních tlačítek, verze delší sice samostatná tlačítka pro pohyb v menu nemá, ale zato má hardwarovou QWERTY klávesnici. Obě varianty bylo možno sehnat s laserovým skenerem 1D čárových kódů, fotoskenerem 2D čárových kódů či kamerou pro focení čehokoliv. Všechny varianty mají procesor Intel XScale PXA27 taktovaný na 520 MHz, 64 MB RAM, WiFi, IrDA a displej s rozlišením 320x240. Na všech běží Windows Mobile 2003SE.

Oba mé kousky mají laserový skener a klávesnici a oba byly v originálních krabičkách, s nevybaleným originálním příslušenstvím. Jeden byl skutečně úplně panenský - nebyl vybalen ani z originálního zataveného igelitového sáčku, druhý někdo sice vybalil, ale podle původní krycí fólie na displeji soudím, že jej zas rychle zabalil. Za stovku za kus - no nekupte to.

Symbol MC50 - nabíjení

Škoda jen, že v standardním příslušenství není nabíječka, nabíjí se totiž pomoci docking station jejíž cena na eBay ještě dnes dosahuje hodnot, při kterých raději použiju kolík na prádlo a dva kusy drátu. Jelikož nepředpokládám pravidelné používání (nerozbalený kus asi nebudu ani rozbalovat), tak je to vesměs jedno.


Iomega

Publikoval logout v 23:59 • Jeden komentář

Mám rád mechaniky a média od Iomega. Asi nejznámnějším výtvorem této firmy je ZIP - původně stomegabajtová, následně čtvrt- a nakonec třičtvrtěgigabajtová disketa. ZIPku zná skoro každý a hodně lidí ji i opravdu používalo. Sám mám stomegabajtové mechaniky s IDE, SCSI i USB rozhraním, některé interní, některé externí, některé v obou variantách. Našla by se i čtvrtgigová, ale k té nemám ani jedno médium, takže ji syslím čistě pro strýčka příhodu - co kdybych někdy někde někomu měl nějaké to médium zazálohovat?

Iomega JAZ je hned po ZIPce druhý nejúspěšnější produkt této společnosti. Gigabajtová harddisková plotna, strčená v téměř disketovém pouzdře. V době, kdy většina běžných smrtelníků neměla tolik prostoru ani na interním pevném disku to bylo vskutku ideální médium pro zálohy, případně transfer dat mezi pracovními stanicemi, kde takové kapacity už hodnou chvíli frčely. Těchto mechanik mám poněkud skromnější počet, přesněji řečeno jednu interní a jednu externí - obě SCSI - jiné rozhraní, pokud je mi známo, nebylo nikdy použito.

Protože ale SCSI už v té době neměl zdaleka každý a kdo jej měl, jej pomalu opouštěl ve prospěch rychlých sériových sběrnic, udělala Iomega konvertory LPT-SCSI, USB-SCSI a FireWire-SCSI. S výjimkou posledního jmenovaného už mám i ty. USB-SCSI jsem si přinesl vloni od Kocoura, USB-LPT jsem si právě za dvacku koupil na bleším trhu. Obě redukce sice bez přesvědčování fungují jen a pouze s JAZ mechanikou, ta pro paralelní rozhraní jde nicméně minimálně v Linuxu přesvědčit ke spolupráci s čímkoliv.

Zbývá ještě sehnat Bernoulli, Clik! či REV, ty jsou už o poznání vzácnější.


Téměř nekonečné flashování

Publikoval logout v 23:59 • 7 komentářů

Kdysi před léty jsem používal mobil s Windows Mobile Smartphone, tj. přístroj bez dotykového displeje, pouze s běžnou hardwarovou mobilní klávesnicí. Pak jsem používal jeden se stejným systémem a QWERTY klávesnicí. A ačkoliv se to mnohým (včetně mě samotného) zdálo divné, byl jsem s oběma přístroji spokojen. Teď, když po večerech procházím krabici plnou mobilů, abych v historii v ní obsažené identifikoval možnou budoucnost, narazil jsem na jeden další takový a řekl si, že to s ním zkusím. Ostatně, když jsem poprvé reklamoval Blackberry Z10, používal jsem necelý měsíc právě tento přístroj a opět - byl jsem s ním spokojen.

Drobnou nevýhodou tohoto telefonu (a jak asi někteří již pochopili, nechci zrovna dnes být příliš konkrétní stran značek či modelů) je ROM cílená pro západní a severní trhy. Proti švédské diskotéce nic nemám, leč mám-li telefon používat, musí umět česky alespoň psát. Proto jsem se rozhodl, že si do mobilu flashnu verzi nabodeníčka ovládající. To už jsem také kdysi dávno dělal, nebyl to problém tehdy, určitě to nebude problém teď. V podstatě to bylo přesně tak, jak jsem si představoval - jen to bylo úplně jinak a já absolvoval týden plný pokusů a omylů.

  1. Nemaje doma jediného počítače s nativně běžícími Windows v jakékoliv verzi, zkusil jsem to nejdříve přes Virtual PC 7 v Mac OS X na PowerMacu G5. Ono se sice říká, že nic časově kritického (jako třeba zapisování flash paměti se systémem) by se pomocí v emulovaného počítače provádět nemělo, ale na babské pověry já nevěřím. Třicetidenní verze Windows XP, v nich nainstalovaný ActiveSync, všechny potřebné ovladače, flashovací nástroj a jdeme na to!
    Virtuální počítač našel do USB zapojený reálný telefon, flashování začalo a když flasher došel do 12% a restartoval si mobil aby jej spustil v režimu aktualizace systému, tak se z virtuálních Windows zařízení ztratilo a už se nevrátilo. První pokus nevyšel.
  2. Naštěstí mám v práci pod stolem své staré pracovní PC, na němž je ve Windows 7 nainstalované Centrum Zařízení Windows Mobile 6.1, takže můžu flash zkusit tam.
    Opravdu můžu? Nu, zkusit ano - jen se nic nestane. Za ty roky, co telefon s Windows nepoužívám, se nám změnila doménová politika a připojení podobných zařízení nejde - zařízení se sice v systému objeví, ale nefunguje. Druhý pokus nevyšel.
  3. Zpět domů, mám tu atomový netbook, do něj zapojím disk v USB šuplíčku, na něj z USB DVD mechaniky nainstaluju Windows 8 a tam všechno půjde.
    Ne, nepůjde - Windows 8 nelze nainstalovat na USB disk a já kvůli tomu pitvat SSD ven z netbooku nebudu. Třetí pokus nevyšel.
  4. Tedy vezmu HP EliteBook 6930p, kde je disk vyměnitelný behěm pár minut bez rozebírání počítače, nacházím Windows Vista přímo pro tento počítač a bezproblémově je instaluji. Teď to už určitě vyjde.
    Nevyšlo. Sice všechno komunikovalo správně se vším, ale ani jedna z osmi verzí ROM přímo od výrobce se nechce nainstalovat - telefon je jednou pro severské státy, tak jaký český systém? Čtvrtý pokus nevyšel.
  5. Tak jinak - odemknu bootloader, pak tam půjde nahrát jakýkoliv z těchto systémů.
    Odemykání je věc tří zmáčknutých any key a nikde nemůže nastat nejmenš zádrhel - pokud si omylem nestáhnete odemykač pro jinou variantu telefonu (HTC vždy rádo dělalo více přístrojů odvozených od společného základu, které ale měly jinou jinou ROM), to si pak totiž mobil bricknete. Pátý pokus nevyšel.
  6. Procházím bod za bodem unbrick postupem, po více než pár dnech a desítce hodin pokusničení se dostávám k původní verzi ROM a systému a začínám celý ten blázinec znovu od začátku. Tentokrát je bootloader odemčen za několik minut, flashuju novější a na jazyky bohatší verzi systému a po chvilce napětí jsem tam, kde jsem chtěl být. Šestý pokus vyšel!

Dávám do mobilu služební SIM kartu a během nejbližích dnů jej i nakonfiguruju na standardní používání. Ale o tom jindy, aby tento článek nebyl ještě nekonečnější něž ono flashování.


Vzpoura zelených robotů

Publikoval logout v 23:59 • Čtyři komentáře

Myslím, že nazvat operační systém Android byla chyba. Wikipedie po konzultaci s Isaacem Asimovem definuje androidy takto:

Android je člověku podobný robot. Android je stroj, jehož účelem je vypadat, chovat se, pracovat, popřípadě myslet podobně jako člověk díky umělé inteligenci.

Z toho je také jasné, že může být - stejně jako člověk - náladový, mstivý a mít bídnou pracovní morálku. Sotva jsem začal doma procházet krabici plnou mobilních telefonů a pátrat, zda by se některým nedal nahradit můj současný smartphone, tak mi Android na něm nainstalovaný začal odmítat WiFi sítě. V práci se připojí tak v jednom z deseti případů - "Chyba: slabý signál" (přitom ukazatel síly signálu už nemá, co víc by ukazoval), případně "Chyba ověření sítě". Doma jsem ho za celý večer ke spolupráci s naší sítí nepřesvědčil.

Další kamínek do mozaiky s motivem "chytré telefony byly jeden z nejhorších nápadů lidstva" zapadl na své místo.



TOPlist