Technomorous

TWM, FVWM, WindowMaker a ti druzí

Jedno z témat, o nichž jsme se s Jirkou v sobotu bavili, je desktop na moderních počítačích. Já mám na HP 840 Xfce, on na Odroidu MATE a že bychom z toho byli trvale nadšeni, to se říct nedá. Jelikož oba směřujeme k Blackbirdu, já pomalu, Jirka podstatně rychleji, dobrali jsme se k vzájemné shodě, že se s tím musí něco dělat. Můj nevinný dotaz, zda lze nakonfigurovat FVWM tak, aby vypadalo jako prostředí Irixu, způsobil, že se tomu už několik dnů Jirka věnuje, jak lze sledovat na jeho phlogu či Mastodonu.

Jak jste si jistě všimli, já jsem projevil v jistém období slabost pro twm a pokoušel se ho nakonfigurovat tak, aby se dalo používat jako hlavní desktopové prostředí (1, 2, 3, 4), nicméně po několika týdnech jsem narazil na řadu limitů, které tyto mé pokusy zmařily. Ono twm bylo psané v době, kdy GUI a myš byly na běžném desktopu novinkou a tak se autoři pomocí GUI a myši pokoušeli řešit vše. Například takový Macintosh ani neměl kurzorové šipky, předpokládalo se, že myš postačí. A například takové twm nemá přesun, zvětšování a přepínání oken ovladatelné z klávesnice. Jenže když už máte obě ruce na klávesnici, je mnohem rychlejší dělat základní věci na ní, než neustále přehmatávat. Proto Macintosh šipky dostal a má je až dodnes a proto vznikla pro X11 další prostředí.

A proto jsem se rozhodl jako alternativu k Jirkovu snažení vyrobit vlastní kompletní konfiguraci WindowMakeru, jediného nemolochového desktopu, který jsem používal v řádech let. Od roku 2015, kdy jsem ho kvůli novým bugovým verzím opustil, vyšla jedna další a od té doby je klid, takže to vypadá, že se kód stabilizoval a je čas, podívat se, jak je to použitelné v roce 2019 a dále v budoucnosti. Až budu mít hotovo já i Jirka, porovnám, komu se to povedlo víc, co se mi lépe používá a to si pak nechám. Jednoduché.


Pole, lány

Navštívil jsem velmi krátce Doupě. Tak krátce, že jsem tam zapomněl většinu věcí, pro něž jsem tam jel, ale to je celkem vedlejší. Primárním účelem návštěvy bylo zanechat tam pole Lacie Biggest FW800, které se ukázalo jako nefunkční se SATA-IDE redukcemi a zároveň se při té příležitosti podívat, co za další diskové pole této značky tam mám, není jich totiž až tak málo.

Jsou tam celkem dvě dvoudisková, která dělají jen RAID0, tedy spojí dva vložené disky do jednoho. To se mi jeví jako úložiště vědomostí všehomíra nedostatečné. Pak je tam jeden čtyřdiskový, u něhož jsem sice nezjistil jak disky spojuje, ale zato jsem ověřil, že má dvojici neuvěřitelně hlasitých ventilátorů.

Původně je to dohromady hardware možná v ceně ojeté Fabie: přes 3.6TB ve dvanácti IDE diskách plus čtyři příšerně drahé designové boxy z hliníku, všechny s FireWire800. Přesto je to vlastně úplně k ničemu. Na domácí provoz je to moc hlučné nebo málo spolehlivé. Vzpomínám na dobu, kdy tohle vybavení bylo nové. To jsem měl v PC 80GB disk od Dexe a za libovolný z těchto disků bych lámal kosti.

A dneska fakt nevím, co s nimi. Pole si poskládám z odpadkových půlterabajtových notebookových disků, z nichž když některý selže, seženu náhradu za pár korun na aukru nebo za pár tisíc v podobě SSD. Smysluplné použití pro plně funkční Lacie ale nenacházím.


Atomová nakládačka

Když si domů donesete základní desku, která má na spodní straně každou desátou cínovou plošku nazelenalou a mezi těmi zelenými fleky jsou šedobílé stopy, je obezřetnost jistě namístě. Na desce s i386 a soudkovou NiCD baterií by to asi byla konečná, citlivějším povahám vůbec nedoporučuju takovou desku obracet, následující záběry by byly otřesné, nagasaki mop.

Tady sice nebyl přítomen starý NiCD sud, ba ani žádná jiná baterie, deska dva roky ležela nepoužívána na kusu molitanu v krabici. Po očištění isopropanolem nikde žádné patrné narušení laku či spojů, vše krásné, lesklé, jako nové. I tak jsem se ale rozhodl pořádně tomu Atomu naložit, co se do něj jen vejde. Desku jsem jen tak rozložil na stole - napájení z 12V/2A adaptéru od starého externího disku, VGA, periferie, ethernet, SSD napájené přes redukci z molex kšandy vytažené z ATA/USB bedny, na USB instalace OpenBSD a jedeme.

Instalace OpenBSD se mi líbí víc a víc. Pomalu se mi ten systém začíná líbit více než NetBSD, které jsem pro jeho portovatelnost měl vždy v oblibě, tady to také ale šlape na kdejakém kousku křemíku a navíc by to nainstalovala i průměrná drůbež. Za pět minut je nabootován desktop, za dalších pět nakonfigurována síť a balíčkový systém, pak už jen pkg_add -v stress a můžeme zkoušet, co deska snese.

Nebudu to protahovat: deska snesla maximální zátěž bez jediné stížnosti. Pomocí stress -c 4 -m 4 -i 4 -v jsem stresoval nejen CPU, ale i I/O a paměť, systém měl problém i zvládnout pohyb myši, na chladičích by bylo možno flambovat hovězí, ale když jsem po dvanácti hodinách zmáčkl Ctrl-C, stress se poslušně ukončil, nikde nebylo zalogováno nic negativního a na počítači se dalo normálně dál pracovat.

Takže základ pro finální podobu domácího fileserveru bychom měli, teď už jen vyřešit napájení a krabici. Chutě do toho!


Internal Exception

Netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že každá drobná chybka v programu musí na obrazovku vyhodit hexadump paměti, v níž se kód zrovna pohyboval, kompletní obsah registrů, poslední čtyři kilobajty stacku, krevní skupinu autora a stav jeho bankovního konta za poslední tři měsíce, nicméně když někde něco napíše Internal Exception a skončí, je to lidově řečeno napřesdržku.

Po přesunu gopheru na nový server přestaly fungovat DistroNews in Gopherspace. Je to jedna z věcí psaných v Perlu, takže mě hned napadlo, že chybí nějaký CPAN modul. Ano, chyběly všechny tři - všechny jsem doinstaloval a posunul se ze situace, kdy skript neudělal vůbec nic, do situace, kdy vypsal Internal Exception a pak neudělal vůbec nic.

Po studiu manuálů, webů a diskusních fór jsem se dobral k příčině - chyběly nejen moduly, a moduly odkazované z modulů, ale i moduly modulů odkazované z modulů jiných modulů - normální závislostní peklíčko. To bych tentokrát překousl, přeci jen systém je čerstvě nainstalovaný minimalistickou metodou a zcela záměrně tam není knihovna na každou pitomost, ale někdo někde v té strašné kaskádě na sebe navazujícího kódu to přeci mohl normálně napsat, ne? Internal Exception nikomu nic neřekne.


Zase na návštěvě

Nejezdím do Ostravy poslední dobou až tak často. Mám pocit, že naposledy jsem tam byl někdy v listopadu, pak jsme chtěli jet v lednu, ale zrušili jsme to pro nemoc; pak jsme chtěli jet v únoru, ale zrušili jsme to pro nemoc; pak jsme chtěli jet v půli března, ale ...

Tentokrát to vyšlo, nemocný nebyl nikdo, takže jsme úspěšně dorazili a já se dohodl s Jirkou, že se opět zastavím na kus řeči. Byl to o něco delší kus než minule, vrátil jsem mu Das Keyboard, udělali jsme v tomto tisíciletí pravděpodobně první Psion SSD Copy Party (jeho Series 3A nemluvilo česky, teď už mluví), vyskoušel jsem asi tak tucet jeho zajímavých počítačů, palmů a jiných zařízení, chvíli jsme si popovídali a ty tři a půl hodiny utekly jak voda.

A ještě jsem cestou k němu našel (funkční) FireWire řadič a disketovku. Na ulici v nedaleké vzdálenosti od elektrokontejneru leželo obojí volně hozené u opuštěné PC bedny. Po Porubě se totiž toulají gangy mládeže rozličného původu se šroubováky a kdykoliv se něco u kontejneru objeví, rozeberou to a vše, co může mít cenu odnesou do frcu. Sám jsem jejich nálet viděl o chvíli dříve při procházce s Fíkem. Nikdo z nich ale asi netuší, co je disketovka nebo FireWire, takže v jinak dokonale vyluxované bedně nechali jen tyto dvě komponenty. Pro technováguse naštěstí.


OK1ZXS

Všude jinde už jsem to vyventiloval, bylo by tedy smutné, nezmínit se i na vlastním blogu. Přišel mi dopis:

OK1ZXS

OK1 Zuzana Xaver Svatopluk

OK1 Zulu X-Ray Sierra

OK1 ZX Spectrum

OK1ZXS


Malá atomová deska

Zcela výjimečně tentokráte nebylo od slov daleko k činům. Na stole mi už leží Intel Desktop Board D945GSEJT s procesorem Atom N270 a 2 GB RAM. Bylo ji třeba trochu opláchnout isopropylalkoholem, odrbat starým ultrasoft zubním kartáčkem a ještě mě čeká doplnění CR2032 modulu s kablíkem, nicméně jinak první testy ukazují, že je deska plně funkční. Což je dobře - je sice jen 32-bitová, byla všal celkem levná a hlavně má integrovaný měnič, takže ji stačí napájet 12 V zdrojem s dutým jack konektorem a netřeba se trápit s monstrózním ATX. V klidu má mít spotřebu kolem 12 W, v maximální zátěži dvojnásobek.

Takže je přede mnou už jen čistě mechanický úkol poskládat to do nějaké krabice. Asi se projdu nejbližším hobby marketem a podívám se, z čeho by se dala taková škatule, ideálně i s klecí na disky, postavit.



TOPlist