Kůň bílý pádí vlaku vstříc

Tedy vlastně ne kůň a ne vlaku. Ale to je jedno.

Poprvé jsem jel sám větší dálku, alespoň na malé české poměry: Ostrava-Praha, cca 360 kilometrů. Jezdím to zásadně vrchem, tedy přes Mohelnici, Litomyšl a Hradec Králové. S manželkou a dítětem v autě romantika večerní a noční jízdy tak nevyzní a umím si představit, že mít v autě CB vysílačku, vyzněla by ještě víc.

Nicméně, proč to píšu - do svého malého životního seznamu jsem si zařadil další jednoho krásnýho dne: Jednoho krásnýho dne, až seknu s prací v IT, půjdu na chvíli jezdit. Lhostejno zda vlakem s uhlím, nebo autem. Ale hezky sám, v noci, daleko. Jsem od nátury samotář a než jsem se začal násilím přemáhat a integrovat mezi další lidi, tak mi to vlastně vyhovovalo, jen jsem si jednoho dne prostě řekl, že nechci skončit jako mechem obrostlý divous v maringotce za městem a od té doby se vezu. Budu bedlivě sledovat předpověď počasí, ale dávám tomu krásnýmu dni rok, maximálně dva.

Desynchronizace

Když už jsem to zmínil v komentáři ke včerejšímu článku, trochu to rozvedu: Ano, po deseti letech nejsou kontakty v mém telefonu synchronizovány někam tam ven, do bezpečí. Je to zvláštní pocit, špatně se mi s ním stovnává, takže proč vlastně?

Kdysi jsdm sypal kontakty ke Google. To to ještě byla firma známá hlavně svým vyhledávačem a mailem, Android byl v plenkách a tak se drželi de facto standardu v podobě protokolu Microsoft Exchange. Mohl jsem tak stejné kontakty a kalendář syncovat do zařízení s Windows Mobile, Macu i Palmu (poslední dva z trochou, či spíše značnou snahou, ale přeci). Měl jsem tehdy N telefonů, M PDA a Q počítačů, přičemž ani M, ani N, ani Q nikdy nebylo menší než dvě. Mít všude totéž bylo fajn.

Pak se Google na Exchange vykašlal a já se vykašlal na Google. ownCloud na vlastní doméně se správným pluginem stále vše staré zvládal a pomocí DAV i vše nové. Když jsem o dalších několik let později zjistil, že už nemám nic na starém protokolu, vyměnil jsem molochální ownCloud za malý BaikalDAV a s ním vydržel až do letošního léta.

Pak ale přišla opět další aktualizace CentOS na mém serveru a aktualizovaný Apache opět přestal zvládat HTTPS. Nic jiného na portu 443 nemám a jelikož už mám jen jeden mobil, do nějž kontakty synchronizuju, rozhodl jsem se na to vybodnout. Baikal jsem zrušil, kontakty prostě nahrál do telefonu a jako zálohu je přímo na něm vyexportoval coby VCF do DropBoxu. Zrovna teď mi to takhle stačí a je to bez budoucích opruzů po aktualizaci serveru. A až si jednoho krásného dne doopravdy pořídím obyčejný mobil, bude mi sync stejně k ničemu.

Věčná, stále se opakující otázka

V mém případě to bohužel není ta, na kterou lze jednoduše odpovědět 42, ale zcela jiná, dávejte pozor: Může existovat alespoň jedna jediná online služba, která se do roka a do dne, od chvíle kdy ji začnu používat, nějak nepodělá?

Obávám se, že odpověď zní: NE.

Jako vzorovou ukázku si pojďme vzít e-mail na vlastní doméně od Seznam.cz. Je to téměř přesně rok, co jsem zjistil jeho existenci, převedl tam jednu ze svých domén, založil si na ní reprezentativní mail a začal ho používat jako preferovaný. Dokonce jsem z něj chtěl udělat mail jediný, takže jsem začal třídit svoji mailovou dvacetiletou historii a pomalu ji tam přesouval. Bohužel jsem si v tom dal pauzu, nicméně čert mezitím zapauzován nebyl, nespal a konal své zlovolné dílo. Tento týden jsem si na tuto adresu přeregistroval členství ve všech e-mailových konferencích a když bylo hotovo, chtěl tam přesunout i jejich archiv. A co se nestalo...

Všechny maily přesunuté pomocí IMAP klienta (Thunderbird, Claws) vloni po mé registraci mají správné (tj. původní) datum a čas. Všechny maily přesunuté takto minulý týden, mají jako datum minulý týden (obzvláštní radost, když tak přesunete devatenáct tisíc mailů z jedné konference). Ne ale vždycky. V hlavičkách je datum správné, Claws ukazuje datum správné, když si je přesunu zpět do lokálních složek, je datum správné. Webové rozhraní Seznamu či androidí poštovní klient ale ukazují blbosti. Dle online helpdesku je to fýčr a nikoliv bug, prý to tak bylo vždycky a to, že mám stovky mailů z loňska zatříděných správně, je spíše (ne)zajímavá zvláštnůstka.

Ach jo, fakt jsem chtěl, aby mail od Seznamu byl všechno to, co mail od Google nebyl. Zatím si ale bohužel nemají moc co vyčítat a já chťa-nechťa směřuju k instalaci vlastního mailserveru.

Něco klepe

Duster má za sebou 17 tisíc kilometrů a něco někde začalo klepat. Není to asi nic týkajícího se pohonu, řízení či dalších podstatných věcí, jen nějaká blbinka v interiéru, ale jak přejedu výmol, klepne to. Dělá to víc když je venku peklo a teče žhavá láva (takže třeba zrovna teď), když se večer auto vychladí, tak to přestane.

Tři pasažéři slyší klepnutí každý odjinud - ve stropě, v kufru, v palubní desce. Auto je samozřejmě neustále plné různého bordelu, přísahal bych třeba, že po odstranění psacího stroje je klepání jiné a jindy. Už se těším, jak tohle budu reklamovat - nějak se ale toho zvuku zbavit musím. Když začalo na Beruši něco vrzat po pěti kilometrech od její koupě, myslel jsem, že je to moje poslední vteřina. Vrzalo to pak přes všechny pokusy o opravu celých šest let a řekl bych, že přesně vím, které mé šedivé vlasy jsou od toho zvuku. Beruše ale nestála tři sta tisíc a nebylo to zdaleka nové auto. Tady se s tím smířit nehodlám.

Futrály

Mám HP EliteBook 840 G1 a tablet Nexus 7 první generace a ani k jednomu nemám použitelné pouzdro. Ocitl jsem se ve futrálovém nedostatku.

Vzhledem ke stáří obou zařízení totiž není snadné v e-shopech něco konkrétního najít. Už jsem měl objednané pouzdro přímo pro Nexus, po pár dnech mi ale přišel mail s omluvou, že pouzdro měli naposledy krátce po korejské válce, jen ještě nestihli vymazat položku z katalogu.

Nebezpečně se tak blížím ke kategorii univerzální pouzdra, která je ovšem zvyčajně spíše pro zlost. Nedá se ale nic dělat, na EliteBook i Nexus jsem si zvykl natolik, že bych je rád zařadil do každodenního workflow a každodenní workflow bez futrálu bývá často dost krátké.