i3

Když jsem zjistil, že mi rozbili DWM, ptal jsem se, kam půjdu dál. Teď už to vím: i3.

Neprošel jsem dlaždicových okenních správců zrovna málo. Když jsem vyřadil všechny psané v obskurních jazycích, neudržované a s divnými licencemi, zůatalo jich už jen pár a i3 mezi nimi svítilo jako perla.

Bude to dlouhá cesta, ale už teď se mi líbí drobné i větší věci, které i3 umí oproti dwm: nechává rozdělování dlaždic na uživateli, popup okna zobrazuje jako okna a ne jako okna a pracovní plochy se tvoří dynamicky dle potřeby. Myslím, že si budeme rozumnět.

Poklady z... lesoparku

Marty a.k.a. KutilDomaci má na Twitteru hešték #PokladyZElektroodpadu, pod nímž publikuje elektronické nálezy uzmuté na místech, převážně se zabývajících recyklací elektrospotřebičů pomocí parního bucharu a stolice na separaci drahých kovů, ale i v otevřené přírodě. K tomu bych teď také něco měl.

Zkusil jsem do svého života zařadit ještě více pohybu tím, že bych párkrát za týden zkusil dojít na metro čtyři kilometry pěšky místo abych spolusmrděl v autobuse. Tělu to prospěje, slunce ráno ještě tolik nepálí a těch zhruba čtyřicet minut lze strávit poslechem meteorundy dle času buď na OK0N, nebo OK0BC, nebo v nouzi obyčejným podcastem z kapesního přehrávače.

A hned při první pokusné cestě jsem na kraji parku našel dva androidí smartphony: Xiaomi Note 5A (stejný mám jako služební) a Huawei P8 Lite. U obou není pochyb, že původně byly v nedalekém elektrokontejneru, je to ale starší typ s kulatým rotujícím mechanismem, z nějž povětšinou věci dovnitř vypadnou, až když je jich určité množství. Než se tak stane, často si je ovšem někdo vypůjčí a v okolí s nimi hraje tenis. Xiaomi má lehce nafouklou baterií, Huawei prasklou dotykovou vrstvu, oba pak prošly v noci ze čtvrtka na pátek důkladným nočním lijákem, nicméně oba fungují.

Po master resetu není Huaweji po softwarové stránce vůbec nic, vyměnit kryt a touch a je to tak použitelný telefon, jak to jen u Androidu jde. S Xiaomi je to horší, než ho někdo vyhodil spát do stínu kapradiny, neodpojil ho od Mi účtu, takže i kdybych vyměnil baterii, je k ničemu - chce heslo a bootloader nemá odemčený, takže tam jiný systém nedám.

Nález mě opět dovádí k myšlence, v jaké požehnané době to žijeme, že má podobný hardware nulovou hodnotu. Osm jader ARMu a 2 GB RAM nestojí za investici do dotykového panelu. Vzpomínám, jak jsem slintal nad prospekty Iyonix PC, kde byl ARM taktován na 600 MHz. Byl to nejrychlejší počítač kompatibilní s Acorn RISC PC, který se vyráběl. A stál 1300 liber. Tou dobou nám čtyřem internet do bytu routovala stará 386 s 20 MB RAM, bootovaná ze dvou disket a ještě jí zbývalo dost strojového času na obsluhu několika SSH spojení a IRC klientů. A teď 2 GB RAM, 8x1.2 GHz a ve škarpě. Moje žena k tomu vždy jen říká: holt jsi už pamětník.

Interní restart

Hezky jsem si postěžoval, jak nemám na nic čas a pak ještě pro jistotu i na to, že vůbec nevím, zda chci dále šetřit na Blackbird, protože nic nemá cenu, říš rakouská pomine, nakonec všichni umřeme, ze Slunce se stane nova, vesmír se smrskne atd.

Hned pak se ale udál večer, kdy jsem si sedl po skoro půl roce k něčemu s PowerPC procesorem (Mini G4 z nějž bylo třeba ofoukat notnou vrstvu prachu), pustil si editor a za jeden večer v Perlu udělal interface na online ověřovač komentářů. Chvíli jsem dokonce procházel eBay, zda by se v Germánii nenašel laciný iMac G5, pak jsem si ale řekl: Ne. Moje chuť našetřit na Blackbird je restartována, nebude se utrácet za nesmysly. Naopak, nemilosrdně se probere to, čemu říkám vzletně sbírka - je tam hodně věcí, které se dají prodat a také se prodají, když jde o budoucnost PowerPC.

Garmin, Palm, Blackberry, Perl, PowerPC - ten starej, divnej Logout, kterého si pamatujete, je zpět.

Takový světa běh

Ještě nikdy jsem neměl tak málo volného času, jako v posledních měsících. Ráno do práce, večer z práce, s trochou štěstí se podaří najít 2x týdně hodinku na zaběhání si, doma nějaký ten úklid či domácí práce, maximálně si úplně vygumovaný sednu tak na půl hodiny před bednu, většinou však ani to ne a kolem desáté se jde spát, protože prostě když Fík zavelí, tak musíme všichni, přes to vlak nejede. V pět ráno pak dostanu po tlamě, že mám jít ohřát mléko, takže vstanu, nasnídám se, vyžehlím se na další den a celé se to opakuje.

Nic nestíhám, k počítači jsem si večer v klidu na dobu delší než půlhodina za poslední rok mockrát nesedl. Co nestihnu udělat na BlackBerry nebo na Efice v MHD, to povětšinou není.

Víkendy máme s Ladou rozdělené - jeden den má vycházky ona, druhý já. A nějak se ne a ne přinutit ty vycházky trávit u počítače, to se dokopu jednou za měsíc, když je třeba napsat retro na DIIT. Za to je totiž alespoň pětistovka, takže se tak dá zhruba za devět let naštřit na Blackbird.

Takový život má své logické negativní důsledky. Například jsem někdy v posledních dnech měl dojet k Melsoftovi pro nějaký hardware, když jsem s ním ale o tom naposledy telefonicky mluvil, dítě do toho halekalo, někam jsem si to poznamenal, zaboha nevím kam a tudíž ani kdy mám jet.
Nebo třeba jsem neprozřetelně před pár dny napsal, že je třeba Technomorouse přepsat do něčeho jiného, než je Perl, protože se nevyznám ve vlastních zdrojácích kor v tak nepřehledném jazyce. Chátepe? Já a nerozumět Perlu!

Snad se to zas někdy zlepší, tohle je fakt přežívací mód. Teď mě už ale omluvte, desetiminutovka končí, jdeme si hromadně čistit zuby a spát.

Back to BB10 (4): Ještě jednou gesta

V minulosti jsem si musel nevyhnutelně položit tyto otázky:

• Jak si lidé mohli myslet, že Commodore 64 je lepší než ZX Spectrum?
• Že VHS je lepší než BetaMax?
• MS-DOS je lepší Mac OS?
• Windows CE než Epoc?
• PocketPC než Palm?
• x86 než PowerPC?

Odpověď jsem nikdy nenašel, ne takovou, která by se obešla bez slov jako dementi, ignorance atp.

A teď si kladu podobnou otázku: Jak si někdo mohl myslet, že je Android lepší než BB10?

Opravdu, člověk musí projít cestou tam a zase zpátky, aby docenil vše. Třeba ta gesta. Mám stále v práci pracovní telefon s Androidem. Nejsou v něm žádné SIMky, není nikam připojený, mám v něm nicméně pracovní softwarové tokeny, takže ho občas kvůli dvoufaktorovému ověřování musím použít. A už po třech týdnech nechápu, jak lze používat mobilní systém bez gest. Opravdu - neustále šmatlám z okrajů směrem do displeje a ono ti nic nedělá - na BB10 jsem si na to znovuzvykl asi tak za pět minut a bez toho to je jak bez ruky.

Jak? Proč?

Tak, postěžoval jsem si a toto téma už znovu otevírat nebudu. Zbytek světa to má v hlavě nastavené špatně.

Make Dlažba Great Again

Jirka slavně zvítězil nad fvwm2 a je spokojen, má totiž všude prostředí, na které je léta zvyklý.

Já jsem naopak neslavně prohrál se snahou přejít na twm či WindowMaker a jsem i po dlouhé řadě měsíců stále na XFce. Používám ho ale víceméně tak, že v něm na každé ploše mám jedno či dvě okna rozmístěné přes celou plochu displeje, což už tu jednou bylo. Tak to pojďmě vzít zgruntu, i to už tu jednou bylo a nebylo to špatné.

Trejlíček mezi Kropáčovou Vruticí a Mělnickým Vtelnem

Původně jsem v titulku chtěl použít přídavná jména obou měst, ale ani při nejlepší snaze jsem je nevymyslel. A přesto v nich žijí lidé!

Měl jsem pouze mezi čtvrtou a šestou hodinou odpolední, takže plánované kolečko Vrutice - Vtelno - Vysoká Libeň - Krpy - Vrutice s celkem osmnácti geocachemi se nakonec scvrklo jen na odlov třinácti krabiček z trejlíčku, kolaterální zelené puntíky jsem se rozhodl oželet.

Dojel jsem přes Byšice do Vtelna, kde jsem u bývalého kina zaparkoval a vydal se směrem k Vrutici. Odlov čísel 163 až 152 zabral zhruba čtyřicet minut, třicet minut pak návrat ke geovozu. Cestu domů jsem zvolil po stejné silnici přes Vrutici, za ní totiž čekala úplně osamocená keš s číslem 151, pro kterou kdybych šel rovnou od čísla 152, byl bych se tím minimálně o hodnu zdržel.

Počítám-li dobře, mám za sebou 214 z 307, to jest dvě třetiny série. Teď už by to mělo jít dobře. Není to sice žádná krasojízda po krásných místech, ale příležitost poznat krajinu na rozhraní okresů Praha-Východ, Mladá Boleslav a Mělník je to pěkná a kraj to věru není nijak ošklivý.