Bateriový program (pošesté, po létech)

Naposledy jsem se stavem svých AA akumulátorů zabýval už docela dávno. Kupodivu od té doby neomládly.

Ještě o velikost menších AAA článků mám aktuálně osm a všechny v perfektním stavu. Čtyři kusy Ikea Ladda 900mAh do PMR vysílačky jsem si pořídíl už po napsání minulého článku, zatím fungují skvěle - zvládnou prakticky celé odpoledne usilovného halekání do éteru. Čtyři akumulátory stejné velikosti a prakticky stejné kapacity jsem vyhrál v soutěži Tomáše Vlašim, jsou od Varty a unesou prakticky totéž co Ladda. Tady je tedy vše v pořádku.

Nicméně na AA baterie jsem se vykašlal, nemaje pro ně momentálně moc využití. Kapesní Psiony provozuju mnohem méně než kdysi. Garmin eTrex Legend přijde ke slovu tak 4x do roka. Ruční CB stanice lépe funguje s jednorázovými bateriemi, jen vám do ní nesmí vytéct. A Sigma SD9 čeká už přes rok, až ji jednoho dne donesu vyčistit, jen na to prostě není dost času.

Včera jsem nicméně potřeboval udržet svůj telefon naživu, i když jeho akumulátor ukazoval 2 %, protože letěla kolem ISS a já chtěl zase ulovit nějaký ten snímek. Plně nabité Recyko+ s nominální kapacitou 2000 mAh, den předtím náhodou plně nabité, zvládly v powerbance s vypětím všech sil telefon posunout o necelých 20 % a bylo po nich. Nabíječka sice tvrdila, že v nich ještě něco málo zůstalo, ale i s jistou tolerancí jsme na maximálně 600-800 mAh. Jízda na tomto mrtvém koni ztratila smysl, už se i po směru gravitace pohybuje příliš pomalu. Přesednu asi do auta a vyrazím do Ikea na nákup...

Obrázek z vesmíru

Tomáš Vlašim o tom na Facebooku pravidelně píše už několik týdnů, já se k vlastnoručnímu vyzkoušení dostal až za středečního západu slunce: mezinárodní vesmírná stanice na frekvenci 145,8 MHz pravidelně vysílá SSTV obrázky, aktuálně s tematikou čtyřicetiletého výročí programu Interkosmos. Aby byl jejich příjem co nejjednodušší, posílají je v populárním a kdečím podporovaném formátu PD120 a ještě frekvenčně modulované.

Pryč jsou doby, kdy ke komunikaci s vesmírem bylo zapotřebí masivních talířových antén a sálů plných upocených lidech v umělých oblecích. Dnes stačí Baofeng za zhruba devět stovek, nějaká chytrá plácačka a správná aplikace.

To všechno jsem si nachystal, vyběhl na nedaleké pole jen tak v pantoflích a pár sekund před začátkem relace přiložil mikrofon telefonu k odskvelčované stanici. Hned napoprvé se povedlo obrázek přijmout, byť jen z poloviny. Nevím, co software vadilo na první polovině (v níž je v některých verzích například i fotka Vladimíra Remka), slyšitelně se v signálu vůbec nic nezměnilo, jen jsem se pootočil o pár stupňů více k jihu. Od poloviny ale šlo vše dobře, rozhodně dost dobře na to, že jsem čas vysílání zjistil pět minut předem. Mám teď ještě několik dnů na reparát a přijetí obrázků celých.

Rozhodně je to ale zážitek, který si budu pamatovat. Dvě krabičky na něž dohromady vyděláte za den či dva a ony umí přijmout a zobrazit něco, co bylo posláno z (byť nedalekého) kosmu.

Záložní mobil

Po jisté příhodě z podzimu loňského roku, kdy jsem kvůli kombinaci skvěle čepované Stelly Artois, celodenní únavy a vybitého mobilu během pěkné měsíční noci přišel o boty, jsem se rozhodl, že si pořídím záložní mobil, který budu denně nosit v brašně pro krizové situace.

Plonková SIMka mobil.cz, která se po loňském zrušení jediného českého internetu opravdu zdarma stala nepotřebným kusem plastu, má bez pravidelného používání životnost půl roku. Pak se z ní už volat nedá, i když třeba placená data stále téct umí a hovory přijímat jdou. Na záložní telefon to ale stačí. Nějaký obyčejný telefon, když se nabije a vypne, by klidně mohl úplně stejný půlrok přežít, než jej bude zapotřebí zase zapnout a znovu nabít.

To je jasný plán a už už jsem ho chtěl realizovat nákupem ultralevného kreditkově tvarovaného telefonu čínské provenience, když tu jsem se potkal s panem Kocourem, který si na blešáku právě za pár korun koupil jeden z úplně prvních v ČR prodávaných modelů BlackBerry. I vzpomněl jsem si, že někde v zahradní boudě mám bezpečně uloženou krabici, v níž i po dvou letech stále leží moje stará bébéčka. Ležela.

To úplně vlevo je na fotce jen pro ilustraci, to je můj telefon na kopce, nicméně tři sousední skutečně několik let mrzly či se pařily v nepříliš ideálních podmínkách a kupodivu jim to vůbec nic zásadního neudělalo. Jen nejnovější z nich - BB9790 - který kdysi ve firmě společně s kusem vylomeného krytu po pádu ztratil i schopnost dotykového ovládání, najednou zas dotykuje, byť ne na celém displeji - cca 5mm úplně vlevo je dotykově mrtvých, jsou hned vedle té díry.

Teď mě čeká zjištění, který z té trojice je nejstabilnější, jeho baterie nejvíce živá a renovace bude nejlevnější - a mám záložní telefon. Kdyby se mi podařilo vyměnit celý housing na zmiňovaném BB9790, bylo by to vůbec nejlepší - je nejmenší, nejrobustnější a umí WiFi hotspot - jsou nouzové situace, kdy by se to jistě využilo. Úplně prvním krokem ale bude nákup nové brašny, do té současné už se nevejde ani propiska. Pak uvidíme...

Opravdové od Tritola (6)

Na konec této várky Tritolových dárků - protože více jsem toho projít nestihl, budu muset udělat více pořádku v okolním bordelu - jsem si nechal to, co mi udělalo největší radost - kompletní balení originálního gumáka, který navíc vypadá, jako by na něj sám vesmír zapomněl.

V balení je opravdu vše, co byste tam chtěli mít - příručky, zdroj, kabeláž, samotný počítač. Tady se pozná zrno od plev - já jako pleva jsem začínal až na Didaktiku Gama a to ještě o více než deset let později, než šel sinclairův barevný zázrak techniky do prodeje. O Gumáku jsem tak pouze četl: na jedné straně o tom, jak fórově to byl vyrobený počítač - otřesná gumová klávesnice, odcházející membrána a kde je proboha pořádný mezerník? Na straně druhé ale i chválu: počítač, který svou dostupností způsobil revoluci, mající jednoduchý a účelný návrh, kde je řešení problémů jen a pouze na schopnostech programátora a nikoliv na předem omezených možnostech zákaznických čipů.

Sám jsem se už dávno zařadil do skupiny druhé. A navíc ten design! Je to opravdu asi jediný počítač, který považuju za krásný, po něm už pro mě vzhled u techniky ztratil význam.

Nu a teď jeden kousek sám mám. Je mi skoro až líto ho vůbec z krabice vyndavat, to si spíš pořídím jednu z těch rozměrově kompatibilních moderních klonodesek, k ní nově vyrobený kryt a pořídím ZX Evolution bratříčka. Gumák, to je exponát, kterým má skromná sbírka získala nový rozměr a možná i nový cíl. Více někdy příště.

Jo, a - Tritole, díky!

Opravdové od Tritola (5)

Jedeme dál, byla toho tenkrát plná Beruše, ještě je co probírat.

Gama byl můj vůbec první počítač. Měl jsem model 1989 z roku 1990 - je trochu jinak šedivý než ostatní šedivé Gamy a kupodivu vůbec nežloutne. Po letech se mi dostal zpět do vlastnictví, nicméně je někde u rodičů na půdě v krabici, majitel který ho měl po mně ho totiž používal takovým způsobem, že některé klávesy pak musel přilepit plastelínou či žvýkačkou, aby držely na klávesnici. Říkal jsem si, že si nebudu kazit nostalgii, kdy to byl ten nejlepší počítač na světě a jednou, až fakt nebudu mít co na práci, transplantuju mu klaviaturu z jiné světlé (avšak kompletně zežloutlé) Gamy, kterou jsem mezitím sehnal, a která odmítá fungovat, připojí-li se jí cokoliv na sběrnici.

Gama od Tritola je (jak zjevno) úplně černá a předpokládám, že stejně jako ostatní jeho technika je v bezchybnatém stavu. Příjemným bönusem jistě je plošňák Gama 192, který jsem uvnitř krabice našel nepoužitý v obálce. Asi ho nikdy neosadím a nikdo jiný také ne, leč kdyby někdy bylo zapotřebí prohnat ho skenerem, víte, komu napsat.

Ještě jednou: Tritole, díky!