Technomorous

Začátečníkem

Už se mi to nestalo dobrých deset, možná patnáct let - sedl jsem si k počítači, nabootoval na něm operační systém a vůbec netušil co se v něm jak dělá. Všechny systémy, které běžně používám, jsou buď unix-like, Mac-like nebo to je nějaká verze Windows. Jakmile znáte z těchto kategorií jeden jediný systém, znáte je všechny - tedy znáte principy a ten zbytek už si snadno domyslíte, dovodíte či dogooglíte.

Zrovna jsem ale na Thinkpad T400 nainstaloval ArcaOS 5.1, aktuálního pokračovatele OS/2 a po prvním bootu jsem neuměl ani nastavit rozlišení obrazovky. Sice jsem kolem vánoc trošku experimentoval s OS/2 ve VirtualBoxu, ale to bylo jen takové nevinné kočkování, navíc s dost starou verzí. Tentokrát přišel na řadu reálný hardware a reálné použití a byl jsem v koncích. Tohle prostě neznám. Pokud je tohle ten pocit, který zažívají denně běžní neznalí uživatelé, pak to není nic moc, ba dokonce je to značně frustrující. Jsem zase začátečníkem a mám co studovat, licenci za 129 USD by bylo škoda zahodit kvůli neznalosti.


Novoroční předsevzetí

Obvykle nemají smysl, ale to je převážně proto, že lidé si dávají jako novoroční předsevzetí samé nepříjemné věci, do kterých se musí nutit. Já jsem si dal letos jedno, které snad splnit půjde: hrát víc her. Na všech osmibitových akcích potkávám samé hráče. Hry se hrají, hry vznikají, o hrách se debatuje, o hrách se píše a já si připadám naprosto sociálně vyloučen. Kdyby ostatní skákali z oken...

Hry jsem nijak zásadně nehrál na Spectru už v pubertě, na PC jsem jich později hrál jen pár a konzole u mě nikdy žádná dlouho nevydržela a hry pro mobily rychle sklouzly k úplné pitomosti, takže hledat v té hrozné záplavě fekálií omylem upuštěný diamant ztratilo smysl.

Letošní plán je ale jasný - sudé měsíce hrát na desktopu, liché měsíce na mobilu a občas se o to podělit zde, na blogu. Uvidíme za rok, jestli se povede předsevzetí splnit.


Fileserverové příběhy (3)

Dorazil mi z Číny čtyřportový SATA řadič do posledního volného PCI slotu v mém fileserveru, takže ty čtyři pevné disky, které v bedně už několik týdnů leží, je konečně kam připojit. Fileserver tak může začít plnit svoji primární úlohu. Teoreticky.

Prakticky se musím poprvé v životě doopravdy prokousat teorií RAID polí a následně i jejich praxí, doposud to totiž bylo maximálně takové letmé wikičtení, takže sice zhruba znám rozdíly mezi 0, 1, 5 a 10, ale prakticky jsem při nastavování v BIOS setupu řadiče nedospěl nikdy k číslu kapacity pole, jaké bych si představoval.

A když jsem tak zapojoval na jednu z větví ATX zdroje další SATA rozdvojku, z níž zůstal jeden napájecí konektor volný, napadlo mě připojit SSD vyjmuté z HP 6930p přes USB-SATA redukci a nabootovat z něj. Je to asi nejrychlejší USB flashdisk, který jsem kdy měl a Slackware 14.2 je zjevně plně funkční, jen jsem musel doplnit X11 ovladače pro Matrox.

Skoro jsem chvilku byl na vážkách, zda si tenhle systémový disk nenechat místo NetBSD s FVWM, u nějž mě čeká ještě nejeden konfigurační večer. Nakonec jsem slabosti podlehl a brzy můžete čekat screenshot z mého vlastnícho .fvwm2rc. Píšu ho od nuly s použitím manuálu, takže to možná nebude až tak úplně brzy, ale o to to bude lepší!


Kapitoly z dějin chytrých hodinek

Že by hodinky mohly umět i něco jiného než jen ukazovat čas, napadlo lidi už hodně dávno. I na nejobyčejnějších mechanických hodinkách dnes najdete datum a den v týdnu (a naopak čisté hodinky úplně bez komplikací jsou spíš artikl, který se musí chvilku hledat), dražší pak mají funkce chronografu, umí ukazovat měsíční fáze, ví kolik dnů má aktuální měsíc atd.

Pravý nárůst funkcionality nastal až s dobou digitální. V osmdesátých letech Seiko přišlo s modely T001 a UC-2000, z nichž první integroval televizi a druhý databanku s kapacitou 2000 znaků, které se do hodinek daly zadat externí klávesnicí. Následovala řada Seiko RC, z níž stojí za zmínku modely RC-1000, který bylo možné sériově připojit k většině počítačů té doby a data do něj "synchronizovat" a zejména Seiko Epson RC-20, což byl regulerní počítač vybavený procesorem Z80 a dotykovým displejem, jen shodou okolností umístěný do pouzdra digitálek. Byla to rozhodně zajímavá doba a o různá pěkná řešení nebyla nouze. Takto pokračoval vývoj dobrých dvacet let. Do hodinek se daly umístit lepší a lepší počítače, za vyvrcholení trendu považuji Fossil Wrist PDA, tedy hodinkové PDA s Palm OS.

S příchodem chytrých mobilů ale přestal takový přístroj být zajímavý - proč tahat počítač v mobilu a ještě i v hodinkách? Díra na trhu se však našla. Jak rostly uhlopříčky zejména androidích pádel a zvyšovala se závislost populace na online službách, vyvstala potřeba upozornění na dění na telefonu bez nutnosti telefon někde hledat. Proto už na začátku dekády začala vznikat zařízení, která obsahovala displej (někdy dotykový), tlačítka, baterii a Bluetooth modul, kterým telefon posílal notifikace. Protože je marketing mocná disciplína, vžil se pro takovéto hloupé oznamovače postupem času název smartwatch. Jedním z prvních (ne-li vůbec prvním) modelem v nekončící řadě byl SonyEricsson LiveView.

SonyEricsson LiveView

LiveView se skládá ze tří částí:

  1. Modulu s OLED displejem, nabíjecím konektorem (micro-USB), dvěma hardwarovými tlačítky (zapnutí/vypnutí/sleep/párování + potvzení) a dotykovým rámečkem, který supluje tlačítka pro pohyb v menu čtyřmi základními směry.
  2. Textilního elastického pásku, do nejž jde modul zacvaknout a nosit v režimu hodinky. Z neznámého důvodu je konstruován opačně než na běžných hodinkách - spona dole, delší část nahoře - a je bez použití násilí nevyměnitelný, přišitý k pevným stěžejkám.
  3. Kovové spony, do níž jde modul zacvaknout pro uchycení na oblečení.

Bez mobilního telefonu na konci bluetoothového spojení nedosahuje LiveView ani úrovně digitálek z roku 1994 z asijské tržnice ze sekce pro děti/mládež/humor - umí zobrazit datum a čas a tím to končí. Neumí tyto údaje ani nastavit, na to už je zapotřebí smartphone s Androidem a odpovídající aplikací. Ta je naštěstí v Google Play stále k mání (i tak si velmi brzy provedu lokální zálohu), nicméně čas k ní nebyl zrovna milostivý. Ale hezky popořadě.

V roce 2010, tedy v době uvedení, uměl tento "bezdrátový displej k mobilnímu telefonu" upozorňovat na příchozí hovory, SMS, nadcházející kalendářové události, novinky v RSS feedech a na Twitteru a Facebooku. Problémem číslo jedna se už tehdy ukázalo, že všechny tyto notifikace uměl jen v případě, že byl zrovna připojen - nebyla dostupná žádná historie, žádná možnost projít to, co už v telefonu je (např. zprávy jsou prázdné i když máte v mobilu dvě stě SMS). Problém druhý souvisí se současností: aplikace si novinky v sociálních sítích zjišťuje sama a jelikož obě za tu dobu změnily nesčetněkrát API, tak už si dnes nic nezjistí. Další funkcionalitu bylo možno přidat pomocí pluginů, které se sice do dnešního dne v Google Play také dochovaly (byť jen několik), ale Android 7 se chová dosti jinak než Android 2.3, takže rozeběhání vyžaduje chvilku duckduckgoovaní: Aby se nainstalovaný plugin zobrazil v aplikaci, je nutno pomocí libovolné aplikace k tomu určené vytvořit jeho zástupce na ploše Androidu (pluginy samy ikonku nemají) a toho zástupce ručně spustit. Všechny však nicméně funkcionalitu přidávají pouze do aplikace, LiveView zůstává jen zobrazovadlem - ručičkové hodinky tak fungují jen do doby, než odpojíte telefon, pak máte zase jen digitálky.

Nová baterie v novém zařízení dávala až pět dnů online použití (je to jen Bluetooth 2.1, takže nic jako LE režim nelze čekat), ve stavu v jakém jsem přístroj za 150 korun koupil zvládnu zhruba totéž offline, v připojeném stavu není druhý den co řešit a je nutno nabíjet.

Jistým pozitivem je, že komunikační protokol byl ve své době rychle podroben reverse-engineeringu, takže existuje open source implementace v Pythonu (a díky ní klient pro Nokii N900) a minimálně jedna alternativní přímo pro Android. Musím se trochu začíst do zdrojáků, pokud by to bylo použitelné i na desktopu, tak si umím představit, že se nechám notifikovat počítačem z vedlejší místnosti o ukončené kompilaci balíčků. Jinak je to jen exponát do sbírky, který navíc ukazuje prokazatelně slepou vývojovou větev - brzy po uvedení LiveView totiž přišli výrobci na to, že přeci jen bude zapotřebí, aby chytré hodinky nebyly úplně hloupé a něco uměly i samy od sebe bez mobilu. Jedni z prvních to pochopili u Pebble, následně se tato idea dostala i do Android Wear a watchOS a kruh se uzavřel.


Minireport ze Z(a)mrzlého éteru 2017/2018

První letošní PMR portejbl je za mnou a - stručně řečeno - byl to mazec. Vloni jsem s vysílačkou na kopci stál všehovšudy třikrát a s potěšením a sobě vrozenou skromností mohu konstatovat, že PMR bez mé přítomnosti za ten rok nejen že neumřelo, ale žije lépe než kdy předtím.

Martin KbelyVýbava

Vyrazil jsem tak, abych byl na vrcholu zhruba v poledne, nakonec jsem dorazil těsně po půl jedné. Všude v nížině panovalo téměř jaro, už doma jsem ale předpokládal, že vršek Ještědu bude uvnitř čepice z mraků a do báglu nabalil odpovídající oblečení. Pokud není úplné jasno či inverzní počasí, tak je nahoře viditelnost v tomto ročním období málokdy dobrá a nejinak tomu skutečně bylo i tentokrát. Sice nemrzlo, nicméně viděl jsem si sotva na špičky bot.

Deník - ZE2017/18

Okupoval jsem svůj oblíbený kámen, rozložil na něm porteblovací výbavu a už to jelo. Za čtyři hodinky jsem udělal 52 spojení a to jsem si stihl i dát pauzu na horký čaj a z domova přinesené občerstvení. Byla doba, kdy se tohle nedalo udělat abni v létě za celé odpoledne, teď to svištělo tak, že jsem si jednou rukou skoro nestíhal do svého BlackBerry 8800 dělat poznámky. Zaznamenal jsem docela dost nových volaček, pokud by jich jen polovina v pásmu zůstala, je budoucnost PMR446 růžová.

Krkonoše

Ve čtvrt na čtyři mlha zmizela, jak vítr rozfoukal mraky halící vrchní část kopce. Vysílačka tak na chvilku putovala do báglu a já se kochal výhledy - takhle vykreslené Krkonoše jsem tu v zimě viděl poprvé a to sem jezdím několikrát ročně už skoro šest let. Budovy na vrcholu Sněžky (podle popisu na ochozu vysílače uprostřed fotky) házely při západu slunce krásné odlesky. Škoda, že jsem neměl lepší foťák, než jen ten mobilní. Dolů jsem šel už za svitu baterky, hezky spořádaně a městsky po silnici - do žádných dobrodružství v lesích jsem se tentokrát nepouštěl.

Upřímně - nevím, kdy se zase na kopec dostanu - ale tento start do nového roku se mi líbil. Díky všem, kdo vzali vysílačku do ruky a pokusili se udělat nějaké to spojení. Pokud se mi podaří z fotek vybrat alespoň jednu trošku zimní (nebo mi někdo nabídne nějakou vlastní), udělám elektronické pamětní lístky. Už teď se těším na příští Z(a)mrzlý éter.



TOPlist