Technomorous

Progress s Fedorou (1)

Sice jsem doma po večerech úplně minimálně, buď máme nějakou firemní akci (roztrhl se s nimi teď sáček), nebo něco zařizuju v souvislosti s naším příštím bydlením, nebo se naopak pokouším dokončit zbavování se toho stávajího. K notebooku se dostanu tak jednou či dvakrát za týden, paradoxně mnohem častěji sedím u desktopu, který není tak úplně desktopem, přesněji u fileserveru, který není tak úplně fileserverem.

Na fileserveru mám nainstalovaný Slackware a jako desktop Xfce, což jsou prostředí, která znám, roky používám a výborně se v nich orientuju. Na notebooku je ve Fedoře jako uživatelské prostředí Gnome Shell a ten nejen, že neznám ale snad jej ani nějak detailně poznat nechci. Z jeho používání se mi narovnávají závity a ani po dvou měsících ho nepovažuju za evoluční krok správným směrem.

Původně jsem kvůli GS chtěl odhodit celou Fedoru, ale nakonec jsem si řekl, že systému jako takovému šanci dám, jen změním GUI. Sice jsou tyhle systémy s balíčkovačem a aktualizacemi otravné svým dotíráním, kdykoliv vyjde nějaký update, ale zas není instalace balíčku a závislostí otázkou celovíkendového hledání, stahování a kompilací. Tak uvidíme, snad mi Fedoru Xfce trochu polidští.


Čutálisti v mobilu

Xiaomi Redmi Note 5A je pro mě i po sedmi měsících pořád tak trochu zvláštní. Není to můj telefon, patří mému zaměstnavateli a tak jej také používám jako úplně běžný uživatel. Mimo jiné, když přijde aktualizace, tak aktualizuju.

Jedna přišla i teď. Prý je plná oprav chyb a zlepšuje zabezpečení, tak jsem povolil stažení a poté, co ke mně do telefonu doputovalo pár set megabajt dat, i instalaci a restart. K mému překvapení se ale na pseudoužitečné pseudopřehledové pseudoploše, která se od jisté MIUI objevila vlevo vedle hlavní obrazovky (a u jejíhož popisu záměrně nadužívám slovo pseudo, aby bylo na první pohled patrné, za jak užitečnou ji považuju) objevil nějaký widget týkající se mistrovství světa ve fotbale.

Fotbalový widget na Xiaomi

Prosím, kdyby se tam objevil návod jak vést ozdobný tangenciální řez jasanovým dřevem, seřídit karburátor v Tatře 603 či třeba rozdojit kozla, tak to jsou sice pro můj běžný život naprosto nepoužitelné informace, leč je prakticky nekonečněkrát pravděpodobnější, že by mě mohly zaujmout, než nějaký čutálismus. Nikdy jsem neviděl žádný fotbalový zápas od začátku do konce, do míče ani neumím kopnout tak, aby přibližně zaujal požadovanou trajektorii a ten sport je mi celkově hrubě nesympatický. Nejblíže jsem se k němu dostal, když jsem na Palmu hrával Top of The League, což sice byl fotbalový manažer, ale přízvuk je jasně na slově manažer, nikoliv na fotbalový.

Proč se mi tedy takováhle věc cpe do mobilu? Nechci ji tam, určitě není ani nositelkou bugfix, ani bezpečnostních záplat. Mám ale smůlu - odinstalovat nejde, jen skrýt. Tak až mistrovství přejde, snad vyjde další update, který mě tohohle nesmyslu zase zbaví. Aktualizace ovšem ani dnes nezačínám mít rád.


Retrotisk k mání

Vzhledem ke stěhování jsem se s těžkým srdcem rozhodl pustit dál tiskárnu od Tritola, dovybavenou ještě ethernetovým printserverem. Mám ji rád, nejradši na ní mám ten displej - občas se v noci vzbudím, jdu do obýváku a chvíli se na zapnutou tiskárnu jen tak dívám. Nicméně po roce a půl spokojeného používání se jednoho krásného dne vysypal sám od sebe toner a přestal tisknout. Poté, co jsem jsem zbavil půl kila jemného, černého, tepelně přítulného a silně barvícího prášku, který byl úplně všude, jsem si řekl, že šest stovek za nový toner nedám - to si raději koupím jednu z těch laciných černobílých laserových multifunkcí. Sice ani omylem nebudou za pětadvacet let probouzet dospělé chlapy a lákat je k sobě, ale zaberou půlku místa, budou o půlku tišší a sežerou půlku proudu.

Cena: zdarma, jen si pro ni přijeďte do Lysé, případně ji při některé cestě mohu přiblížit do Prahy. Strašně nerad bych ji vezl do sběrného dvora, nicméně za korunu prošla aukrem nepovšimnuta a na nejmenovaném písíčkářském fóru se lidi také zrovna do fronty nestaví.


Z jiného soudku: Císařsko-královská telegrafická a tisková kancelář v Praze

Jak jsem si tak uklidil v datech, našel jsem skoro osmdesát gigabajtů skenů Národní politiky, které jsem si kdysi stáhl v SKP a začal je ve chvílích volna číst. A jelikož nejsem žádný informační škrt, rozhodl jsem se podělit se o nějakou tu zajímavost se světem. Nechtělo se mi na to zakládat další blog (jako by jich na světě nebylo i tak dost) a místo toho jsem se uchýlil k něčemu mnohem modernějšímu: udělal jsem fejsbukovou stránku.

Jmenuje se Císařsko-královská telegrafická a tisková kancelář v Praze a je veřejně přístupná, dokonce snad k její návštěvě nepotřebujete ani účet. Tak kdyby vás snad také zajímala historie, jste zváni. Třeba dnes je to 113 let od rozdělení švédsko-norské unie, v novinách to tenkrát byla událost číslo dvě hned po rusko-japonské válce.


Wé Dé

Už jsem to tu psal minimálně jednou a je mi líto, že to musím napsat znovu: když nám v domácnosti odejde nějaký pevný disk, je to Western Digital. Znám i lidi, kterým odchází vše ostatní a WD považují za držáky, má praxe ale ukazuje, že je lepší data vyrýt klacíkem do písečné pláže těsně před přílivem, než je svěřit pro zálohu wédéčku.

Kdysi dávno, když jsem poprvé zažil úmrtí disku, bylo to dvacetigigabajtové WD. Žádná zvláštní škoda, byl ještě z doby před fluidními ložisky a kolmým zápisem na plotny, tedy hlučný a pomalý. Tou dobou už jsem beztak měl od Dexe disk od Seagate s kapacitou 80 GB, který byl tichý, rychlý, nehřál se a vlastně jsem vůbec nechápal, proč je tenkrát v nemocnici vyřazovali.

Pak se dlouho nic nedělo, až mi jednou smutné pocvakávání hlaviček naznačilo, že můj čtyřicetigigabajtový disk v notebooku to má zasebou. Až do té doby jsem netušil, že tam je zrovna Western D., kdybych to tušil, měl bych asi zálohu.

Když jsem začal začátkem letošního roku dávat dohromady fileserver ze přebytečných komponent, hned po dokončení umřel jeden z šesti disků: ano, WD.

Nu a právě před malou chvílí jsem prohlásil za mrtvý Lady postarší externí zálohovací WD MyBook, ač se snaží tvrdit, že je naživu, jen se z něj stala cikáda. Ani dva dny soustavně běžícího ddrescue ovšem nevytěžily nic, co by se dalo přečíst.

Ale abych zakončil pozitivně: to byl u nás doma poslední disk od WD. Teď už se nemám čeho bát.



TOPlist