Technomorous

Nečekaný dárek

Jelikož jsem v listopadu trávil jeden víkend na rodinné chalupě uprostřed krajiny plné hvozdů, luk a rybníků a prázdné Internetu, bylo zapotřebí trochou více ukousnout z mého jedna a půl gigabajtového FUP. Nedivil jsem se proto nijak moc, když mi osmadvacátého po obědě přišla SMS, že data právě došla a já budu do konce kalendářního měsíce se světem spojen jen pomocí SMS a hlasu. Následně jsem skutečně byl od datových přenosů odpojen, aplikace si hezky jedna po druhé postěžovaly, já je zabil a těšil se na několikadenní vynucený komunikační detox.

Kupodivu ale dnes ráno data zase začala fungovat. Vlezl jsem do metra, popojel několik stanic a najednou mi přišly zprávy od manželky na BBM, které mi tam ze zvyku poslala. Než jsem dojel do práce, protočil jsem sítí sto padesát megabajtů nad svůj FUP, čistě jen abych otestoval, že to jde.

Jelikož jsem od přírody pitomec poctivec, co si nenechává něco, co mu nepatří, a také lakomec, co nehodlá platit kvůli dvěma dnům dalších 1500 MB dat, zavolal jsem na klientskou linku operátora a optal se, zda mi náhodou omylem neaktivovali automatický dokup dat. Podle vyjádření slečny na druhé straně bezdrátu nikoliv, dle jejich systému mám vyčerpaný FUP, data mi do mobilu určitě netečou a pokud ano, tak jsem na WiFi a jen tomu nerozumím.
OK, díky za dárek, škoda že je jen na 48 hodin, náležitě ho využiju!


Potenciál tenkého klienta

Nemnoho týdnů tomu nazad, co jeden poměrně vysoký voltážník vydal dvoudílný článek o retroherním potenciálu tenkých klientů. Dovolím si ho linknout:

Co čert nechtěl, v úterý dovezený konvolut starého hardware obsahoval i tenkého klienta. Vypadá jako miniaturní desktop od HP, značka na něm ale žádná není. Dovnitř lze umístit 2.5" IDE HDD, které jsem tam (s kapacitou 40 GB) také hned umístil. Počítač je vybaven procesorem Vortex86, o kterém jsem nikdy neslyšel, taktovaným na 800 MHz, má 256 MB RAM, ethernet, paralelní port, USB, PS/2 a Compact Flash slot. Retroherní potenciál takovéhle škatule mě samozřejmě vůbec nezajímá, zajímá mě, jak ji využít jako tenkého síťového X11 klienta k unixovým strojům běžícím někde tam daleko na druhé straně ethernetových (bez)drátů.

Pokusím se tedy zjistit, co se asi tak dá na uvedeném procesoru nabootovat, podle wiki totiž jde o jádro kompatibilní pouze s i586 a nikoliv s i686 a ještě je to takové nějaké všelijaké s floating-point jednotkou - asi dávám o něco více šancí nějakému BSD než Linuxu. Další v pořadí bude rekognoskace možností grafického adaptéru: že by snad zvládl utáhnout mých domácích 1920x1200 ani nepředpokládám, doufám že má vůbec svobodný ovladač a dá alespoň 1024x768 na mém druhém monitoru.

Snad to tedy má vůbec nějaký potenciál. Bez disku by to byl příjemný zero deciBell computer na takové to poklidné půlnoční počítačování.


Zase jsem si přivezl konvolut

Měl bych nějak omezit své denní snění. Je to jen pár dnů, co jsem si povzdychl, že kdybych měl železo, zájemce a klíče od serverovny, spustil bych vlastní hosting a neživořil na levném virtuálserveru. V diskusi to nebylo zcela pochopeno, lítala tam slova jako cloud, synology a domácí serverování, zatím co já chci jen být sysop (ne admin, ale sysop) zaběhnutého unixového serveru. Naštěstí ale zbytek vesmíru rezonuje pochopením pro bláznivé touhy a já si dnes dovezl domů dvojici těchto krasavců:

Dvakrát Xserve, prosím, sním si
 to tady!

Čeká mě samozřejmě jejich důkladné prověření, vybavení chybějícími komponentami, otestování v zátěži, atd. - nicméně pomalu už abych hledal někoho, kdo má ty klíče od serverovny.

To bylo porád Štófi sem, štófi tam, švagr má od všeho klíče, von nám je půjčí.

Nevíte někdo o někom? Nechci víc než 1U, elektřinu jsem samozřejmě ochoten platit.


Je suis un samourai

Snáším vlastní narozeniny hůře a hůře. Mládí v trapu, věk, kdy už zas budu potřebovat pleny a krmit, se neúprosně po malých krůčcích blíží, děs, běs.
A lepší to už bohužel nebude.

Samurai Dawn Grey

Nicméně má to i některé pozitivní stránky, tou letošní budiž Seiko Samurai SRPD03K1 Dawn Grey - limitovaná edice jednoho z nejhezčích modelů hodinek od Seika, dostupná jen v Evropě. Vyrobeno je globálně pouze 2018 kusů, můj má krásné trojmístné pořadové číslo 850. Toho času nejsou už k mání ani na všech trzích, kam původně byly určeny, poptávka z trhů ostatních vyšponovala na aukčních serverech cenu prakticky o polovinu výše, než za kolik lze koupit v našich obchodech.

Prodávat ale rozhodně nehodlám. Nahradily v mé hodinkovnici modifikované SKX a rozhodně v ní zůstanou, ostatně dva týdny jsem trnul, zda se nevyprodají dříve, než budu mít ty proklaté narozeniny. Je to se mnou už asi marné, už jsem ztracen. Líbí se mi tikající nesmysly všeho druhu.


Rozpolcenost windowsového tabletu

Vyrazil jsem včera s naším Fíkem na návštěvu k tetičce. A jelikož jsem hlava děravá, zase jsem si nechal doma mobil. Zvláštní, třeba bez kalhot vyrazím málokdy, košili jsem zapomněl jednou v životě, ale mobil, to se mi stává snad co čtvrt roku.

Bez mobilu ovšem nenapíšete manželce, že jste bez problémů dorazili do cílového místa a dítě cestou neumřelo žalem. Sestra mi proto půjčila svůj tablet, který si pořídila ke steným Vánocům, jako my dítě. Je to Acer Iconia s Atomem a Windows. Původně osmičky jsem jí předloni upgradoval na desítky, na což tablet zareagoval úmrtím základní desky těsně před koncem záruky a servis následně její výměnou. Řeknu vám, ty Windows jsou ale zvláštní pták, ani ryba ani rak!

Na desktopu se od dob Windows 8 nadává, že to je takové patlací tabletové GUI, zcela nevhodné pro práci na stolním počítači či notebooku. Nu a po pár hodinách u tabletu mohu zodpovědně konstatovat, že to není příliš vhodné ani jako dotykové a patlací. Tak třeba taková věc jako puTTY - normální windowsovská aplikace, jde stáhnout a pustit, tak proč ji nezkusit? Ostatně SSH někam do normálna je pro mě zcela běžná věc kdykoliv sednu k Windows nebo Androidu. Jak si s tím Windows na tabletu poradili?

Nevalně. V režimu tablet je PuTTY vykreslen přes celý displej a jeho spodní čtvrtinu zakrývá virtuální klávesnice, takže často nevidíte co píšete, protože to píšete pod klávesnici. Když režim tablet vypnete, máte normální windowsové okno, ale zas nemáte virtuální klávesnici, leda byste si spustili podivnost nazvanou Klávesnice na obrazovce, nicméně ta zase není dělána na používání prstem.

Máme tu tedy Windows, které vypadají jako Windows, fungují jako Windows, ale nedají se používat jako Windows, protože běžné programy si s jejich tabletovistostí moc neporadí. Leda speciální verze počítající s tabletovým rozhraním. A k čemu takovou věc? Browser a přehrávač videa nabídne kdekdo na kdejakém systému, na to netřeba trpět doma Microsoft...


Serverové denní snění

Občas jen tak velmi zřídkavě si říkám, jaké by to bylo pořídit postarší server, šoupnout ho na nějaký levný serverhousing a trochu se rozmáchnout nad možnosti nejlevnějšího virtuálserveru u jinak naprosto skvělého WEDOSu.

Je to jen takové denní snění bez konkrétního cíle, protože neznám nikoho, kdo by měl klíče od serverovny a ten nejlevnější komerční server housing stojí osmkrát víc než můj levný virtuálserver. Navíc nemám žádné železo, které bych tam mohl šoupnout a kdybych to vše měl pořizovat a platit, musel bych sehnat alespoň deset bláznů, kteří by si svá data dali k amatérovi mého zrna, něco mu za to platili a byli v pohodě s faktem, že se kdykoliv může cokoliv (nebo dokonce úplně všechno) podělat za úroveň možností opravy.

Takové šílence sotva někde seženu, nicméně od toho tu Tagträume jsou, ne?


Was ist das Keyboard?

Na mé poslední návštěvě mi Jirka půjčil na dlouhodobé vyzkoušení Das Keyboard Model S Professional. Dlouhá doba už uplynula, tak mohu zodpovědně vynést soud, nebude se vám však dost možná líbit: jednoznačné zklamání.

Das Keyboard je takovým často propagovaným příkladem kvalitní mechanické klávesnice. Významně pod čtyři tisíce korun ji prakticky neseženete, takže bych čekal že za ty prachy bude psát sama, hrát u toho jemný funky jazz a servírovat nějaké dobré polosuché víno. Nebo tedy, že to alespoň opravdu bude prémiová klávesnice. Obé bych však čekal marně.

Spínače samy jsou tak kvalitní jak to jen od společnosti Cherry lze očekávat. Dodává se hned několik modelů, já vyfasoval Cherry MX Blue, které vydávají randál jako příslovečný párek kostlivců souložících na střeše z vlnitého plechu. Tím ovšem kvality končí.

Tělo klávesnice je vyrobeno z lesklého černého plastu, který má tu pozitivní vlastnost, že ve výšce 11000 metrů a vzdálenosti 36 kilometrů od vás proletí linkové letadlo do Dubaje a vy máte na klávesnici škrábanec. Stavové LEDky svítí jasně modře (ultraotravné), kolem nich je čtvercově plast zesílený, aby nedocházelo k prosvítání jinde, než má. Je ovšem zesílený na příliš malé ploše, takže výsledkem jsou tři jasná modrá světla, okolo nich tři tmavé černé čtverce a všude okolo do vzdálenosti pěti centimetrů jemná modrá záře. Super-giga-ultra-megaotravné.

Plastové vršky kláves jsou stoprocentně stabilní jen na alfanumerických a funkčních klávesách, všechny klávesy, které nemají standardní čtvercovou velikost se ale bez výjimky kývají. Takovýhle divný dojem jsem neměl ani z levných klávesnich Chicony.

Kdybych za tohle dal čtyři tisíce, byl bych zcela určitě zklamán. Chválit to může jen někdo, kdo nikdy u pořádné, nebo alespoň nadprůměrné klávesnice nikdy neseděl. Dnešní doba je takovým výrobkům nakloněna, ale osobně bych raději psal dál na svém stařičkém membránovém Tulipu, než na tomhle. Děkuji za půjčení, klávesnice bude vrácena majiteli, výrobce u mě další kus neudá.



TOPlist