Technomorous

Vybírám lehké GUI: že by přeci jen twm?

Můj pravidelný každoroční moribundus, který mě navštěvuje od roku 2017, se tentokráte rozhodl dorazit už v lednu. Příspěvky z tohoto týdne jsou proto poněkud stručnější a většinou pod vlivem horeček či léků či léků na horečky. Nicméně v těch několika málo okamžicích, kdy jsem každý den alespoň trochu příčetný, jsem si uvědomil, že v NetBSD, které jsem zrovna nedávno zkoušel a kvůli kterému se mi twm zase vetřelo zpět na mysl, tento okenní správce funguje, i když je locale nastavené na UTF-8.

I nainstaloval jsem v rychlosti úplně obyčejnou a nudnou x86 verzi aktuálního release do VirtualBoxu a je to tak - vypadá to, že to dobře nefunguje jen v Linuxu, nedejclive možná jen ve Slackware!

To je jistě zajímavý čelendž, nicméně nechal bych ho prozatím pouze částečně rozčelendžovaný a vrátil se k němu až v závěru celé mé snahy o používání twm v roce 2019 a letech následujících. Podobných výzev je tu totiž celá nemalá řada:

  • absence panelu, docku, či vlastně vůbec jakékoliv pevné součásti GUI do níž by bylo možno umístit něco, co tam umístěné mít chci
  • absence rychlospouštěče programů - tj. něco zmáčknu, něco napíšu, zmáčknu enter a je spuštěno; na spouštění čehokoliv je třeba pouštět xterm
  • nová okna se neumí umístit sama, je třeba je umísťovat ručně
  • nejsou tu virtuální plochy, fakt nejsou - koukal jsem se dvakrát

A další. A další. A další.

Neříkám automaticky, že vše uvedené je zlo. Je možné, že to je dobro, které na sebe musím chvíli nechat působit, abych mu přivykl - obvykle to tak se mnou a třicet let starým čímkoliv je. Takže tedy vyhlašuju, že pár týdnů nechám to virtualizované twm na sebe působit a pokud se navzájem pochopíme tak dokonale, že spolu budeme chtít zůstat, fontový problém už nějak dořeším. A pokud ne - dostal jsem minule v komentářích tolik tipů na window managera, že mi to vystačí do konce života. Nebo minimálně do konce všech těch prášků. No nic, jdu si vzít další...


Další čárka do androidího plotu

Dorazila mi na Xiaomi aktualizace prohlížeče. Aktualizaci jsem nechal proběhnout a v rychlých odkazech přibyl odkaz na nějaký arabský server. Nedá se přesunout jinam, nedá se odstranit. Navíc mi prohlížeč soustavně doporučuje si tu věc z odkazu nainstalovat přímo jako aplikaci. Nemám vůbec tušení, oč jde, arabštinou nevládnu, jen mě to strašně štve.

Není to poprvé, takhle se mi během mistrovství světa ve fotbale v telefonu zjevili nějací čutálisti a také jsem s tím nic nenadělal. Tohle mě neba. Přibývá další čárka, konec androidího plotu se blíží.


Palm Tungsten E

Palm Tungsten E, který jsem si dovezl v předvánočním konvolutu získal úplně nový stylus a čím dál tím více přemýšlím, že bych mu pořídil i novou baterii. To zařízení má něco do sebe.

Jistě není to Tungsten T, není to T|X, není to Clié - není to zkrátka žádný top model. Je to jednoduchý obyčejný Palm s klasickým čtvercovým (hi-res) displejem, pevnou graffiti ploškou, kromě infraportu nemá žádné další komunikační možnosti.

Jenže to je na něm právě to skvělé. Je to zařízení, které zapnete, vyřídíte na něm, co potřebujete a zase vypnete. Nic vás u toho nerozptyluje, nemáte pocit, že byste se mohli alespoň trochu podívat online, nebo si zahrát nějakou hru. Skvělé!

Plus - jedna z největších údajných nevýhod dle dobových recenzí - Tungsten E má mini-USB pro data a nokiácký dutý jack pro nabíjení. To se dá ještě i dnes sehnat v každém druhém bazaru, narozdíl od palmovských proprietárních konektorů.


Vybírám lehké GUI: twm bohužel ne

Když jsem předloni měl na fileserveru NetBSD a v něm jen obyčejné twm, měl jsem z něj pocit, že tohle bych mohl používat. Že to Tom LaStrange napsal dobře už v roce 1987 a není co vymýšlet nového.

PC_Athlon64_NetBSD-2018_01_29.png

Bohužel, když jsem si zkoušel twm na mém aktuálním hlavním výpočetním nástroji, narazil jsem na nepodporu UTF-8. Pokud je nastaveno unicodové locale, twm se vůbec nespustí - nenajde totiž odpovídající fonty, v /usr/share/fonts/100dpi nic jiného než fonty pro některé z ISO kódování není. Na fileserveru to problém není, asi bych to přežil i na nějakém tom stroji na takové to domácí blbnutí, nicméně ve světě plném unicodových textů to na hlavní mašině problém je.

S těžkým srdcem tedy jdu ve snaze vyměnit Xfce za něco lehčího o dům dál.


Oblečené CompactFlash

Uplynul sotva měsíc a téměř všechny mé CF karty mají obleček. Významně pomohl Dex (šest či sedm kusů) a vybalení poslední nevybalené krabice po stěhování (čtyři kusy). Kdybych i od té doby nepořídil další dvě, mám kompletně hotovo.

Nicméně jedna z těch dvou nových je 4GB microdrive od Hitachi a tento zázrak techniky mi v krabici ještě chyběl. Pamatuju si, jak jsem v roce 1999 na své první letní brigádě v novobystřické textilce slyšel v rádiu, že inženýři z IBM zmenšili disk do velikosti větší poštovní známky a měl blažený pocit, že budoucnost už je tady.

No a za chvíli to bude dvacet let. A já konečně MicroDrive mám. A náhodou má stejně velkou kapacitu, jako disk, který jsem si tehdy za tu brigádu koupil. Budoucnost je holt zjevně spirála nebo kruh.


Skoro univerzální bootdisk

Když jsem se v červnu zbavoval netbooku Acer AspireOne D255, vytáhl jsem z něj šest let staré 64GB SSD OCZ Agility 4, strčil ho do šuplíku a dlouho jej na nic nepoužil. To se teď v poslední době ale změnilo.

Na Aceru s Atomem jsem provozoval 32-bitový Slackware 14.2 a jak zjišťuju, ten nabootuje na skoro všem:

  • Potřeboval jsem nabootovat torzo fileserveru (Core 2), šoupl jsem tam SSD a nabootovalo bez zaváhání.
  • V Doupěti jsem chtěk vyzkoušet dvouprocesorovou desku s 500MHz Celerony odvozenými od Pentia III, nebyl problém.
  • Zrovna prodávám na Aukru sestry starý netbook, hardware skoro stejný jako měl Acer - takže samozřejmě bez zaváhání.

Systém nemá potíže s autodetekcí naprosto odlišného hardware vyrobeného v rozmezí deseti či dvanácti let. Desktop, notebook, vše jedno.

Jediné, kde zatím ztroskotal, je ta i586 potvora, kterou mám na stole - kernel totiž chce PAE a procesor ho neumí.


It's all about the Pentiums

Je to zvláštní, ale zdá se, že když se u Intelu jedná o opravdu důležité procesory u kterých se lámou generace, tak se vždycky podaří až druhý pokus. A to řádově lépe, ačkoliv marketingové oddělení jede na plné obrátky, aby to tak nevypadalo.

Vezměme si Core Duo a Core 2 Duo. Když přišel první jmenovaný, to byl hype! Konaly se revoluce, Apply demonstrativně přecházely na Intel a přitom ten procesor nebyl nic jiného než dvě Pentia M se společnou cache na jednom kusu křemíku. Core 2 Duo proti tomu vypadá jen jako jakési pokračování a přitom to byl nový procesor, plně 64-bitový, který na trhu hezkou chvíli vydržel a na jeho architektuře staví Intel dodnes, kdežto Core Duo bylo po roce out.

Druhý příklad je ještě starší: Pentium a Pentium Pro. To první chtěl každý. A každý alternativní výrobce se snažil ho naklonovat. Kdo měl jen čtyři-osm-šestku byl out. A Pentium Pro? Jen vylepšený model pro pracovní stanice a servery. Ale kdeže! Pentium Pro přineslo novou architekturu i686, která tu s námi byla i přes Pentium II, Pentium III, Pentium M až k Core Duo. Pro i686 seženete ještě dnes nejednu aktuální linuxovou distribuci, zkuste si totéž pro obyčejně Pentium.

Jelikož vlastnění divného hardware je mým koníčkem, narážím na potíže spojené s oběma připady celkem často. Takové Pentium Pro jsem nikdy ani neviděl. Počítač s procesorem s ním nekompatibilním (tedy jen Pentium-like, i586) mám na stole už čtvrt roku. Pokusům o instalaci systému zatím odolává.



TOPlist