CentaurHauls

Pan JH měl v komentáři k včerejším článku naprostou pravdu: existuje ještě jeden CPUID vendor string, který není jen nudným opakováním zkratky do zblbnutí (tedy vyčerpání 12 bajtů, které jsou k dispozici), a sice CentaurHauls.

Společnost Centaur Technology vznikla v roce 1995 a stála za procesory WinChip, které byly navrženy tak, aby mohly konkurovat Pentiu (a Pentiu MMX) zejména cenou. Z moderních fičur, kterými disponovala konkurence, jako například překlad instrukcí do mikroinstrukcí nebo jejich out-of-order vykonávání, nebylo přítomno nic. Byla to vlastně taková vysoko taktovaná 486 s lepší instrukční sadou. Kromě ceny byly procesory konkurenceschopné ještě výkonem v oblasti integerových operací, jinde byly výrazně pozadu a jejich určení tak bylo jasné - kancelářské počítače - všude jinde se floating point nedostatky projevovaly naplno.

Jak tak postupem času konkurenti Intelu a AMD odpadávali a vývoj se zrychloval, došlo i na Centaur a ten byl v roce 1999 prodán společnosti VIA Technologies. V rámci ní existuje stále, navrhuje například procesory VIA Nano a čas od času na sebe upozorní i něčím větším.

Proč to ale celé píšu? Protože miniaturní desky VIA s procesory C3, C7, Eden či Nano se mi vždycky líbily. I když to jsou obyčejná písíčka, navíc proti konkurenci nevýkonná a s očekávaným specifickým použitím, mají něco do sebe. Ono je jednoduché být Intel když už jste Intel. Být AMD je sice trochu těžší, zvlášť když jste AMD, moc byste chtěli být Intel a furt nejste - pořád to ale jde. Ale být někdo třetí, když drtivá většina zákazníků zná jen ty dva velké, to už musí být peklo. Takže se specializujete třeba na spotřebu, nebo na zmenšování a žijete z toho 0.5 % populace, které to zaujme. Tomu prostě nelze nefandit. Škoda jen, že když jsem včera po přečtení zmiňovaného komentáře v rychlosti prolezl Aukro a našel tam krásnou, pasivně chlazenou, porty nabitou desku s VIA CPU za 199 Kč včetně dopravy, hodil jsem si ji jen do sledovaných. V deset ráno tam už totiž nebyla.

CyrixInstead

Všechny procesory kompatibilní s Intel x86 počínaje 80486 mají instrukci CPUID, která o nich vrací nejrůznější užitečné informace, takže programátor nemusí používat nejrůznější šamanské techniky, aby zjistil na jakém železe jeho program běží. To je vcelku užitečná věc a člověku se skoro chce divit, že tam ta instrukce nebyla už předtím.

Jednou z věcí, kterou instrukce vrací, je identifikátor výrobce. Stačí do registru EAX hodit nulu, zavolat a v registrech EBX, EDX, ECX dostanete dvanáct bajtů, které v případě, že jste kód spustili na procesoru od Intelu dohromady tvoří textový řetězec GenuineIntel a u nejúspěšnějšího konkurenta AuthenticAMD. Fakt je to tak, i mé permanentně začátečnické znalosti assembleru na to stačí:

 .globl _start
 
 _start:
 	xor %eax, %eax
 	cpuid
 
 	mov %ebx, (s_cpuid)
 	mov %edx, (s_cpuid+4)
 	mov %ecx, (s_cpuid+8)
 
 	mov $01, %rax
 	mov $01, %rdi
 	mov $s_label, %rsi
 	mov $40, %rdx
 	syscall
 
 	mov $60, %rax
 	xor %rdi, %rdi
 	syscall
 
 	.data
 s_label:
 	.ascii "CPUID manufacturer string: "
 s_cpuid:
 	.ascii "ABCDEFGHIJKL\n"
 

Ale to už jsem trochu odbočil, zpět k tématu! Ostatní výrobci kopií Intelu už tak nápadití vesměs nebyli, k jejich krátkým názvům se jim nechtělo nic přidávat a tak je pouze tupě opakovali: VIA VIA VIA (s mezerou na konci!), RiseRiseRise, UMC UMC UMC (opět mezera!) a tak dále. Jen jeden z nich tam napsal něco vtipného a když jsem to kdysi viděl, chtěl jsem to mít doma: CyrixInstead.

Podařilo se mi to už před více než pěti lety. Nejvyšší voltážník Sledge mi poslal tenký klient z přelomu tisíciletí, který v sobě procesor od Cyrixu má a to nejen takový nějaký obyčejný, ale Cyrix MediaGXm.

V dnešní době je naprosto normální, že desktopový procesor integruje i grafický subsystém (="integrovaná grafika") a některé funkcionality, které kdysi náležely čipsetu, u procesorů v mobilech a tabletech je pak v jednom pouzdře nahňácáno téměř vše (="system on chip, SoC"). Tenkrát to ale byl počin ojedinělý, zejména na architektuře x86: Cyrix MediaGX obsahuje výpočetní jádro kompatibilní s Pentiem, v případě Cyrix MediaGXm ještě doplněné o instrukční sadu MMX, dále paměťový řadič, PCI řadič a grafiku. Obvykle je pověšený na I/O čipy Cx5520 nebo Cx5530, které mají na starosti jednak funkcionalitu v procesoru neobsaženou (sériové a paralelní porty, u Cx5530 i zvuk, ...) a dále u funkcionality obsažené zajišťují rozhraní s okolním světem (tedy z grafiky dělají buď VGA signál nebo řídí LCD v notebooku, u zvuku generují analogový audiosignál, ...). Aby se vše pro tehdejší systémy tvářilo jako normální standardní periferie, to řešily ovladače a BIOS - softwarově je viditelná standardní grafická karta (XpressGRAPHICS) a standardní zvuková karta (XpressAUDIO).

Ve své době to byl počin tak revoluční, že se samozřejmě ve větší šíři nechytil. Kompletní a pořádné ovladače výrobce vydal jen pro Windows 98, na Windows NT i Windows 2000 mi vždy zůstala v device manageru viset nějaká neznámá periferie. Ze alternativních systémů, které jsem zkoušel, došlo do zdárného bootu jen NetBSD 1.6 a ani tam nefungovala grafika. Procesor sice existoval v provedení Socket 7, ale pokud je mi známo, potřeboval speciální desku s výše uvedenými I/O čipy, takže stejně nešel strčit kamkoliv. Víc se tak uchytil v provedení BGA v různých informačních kioscích, tenkých klientech či miniaturních laptopech. Vyvinul se z něj čip Geode, který je už v této oblasti asi o dost známější - dokonce jeho první model Geode GXm je vlastně úplně totožný kus křemíku jako Media GXm, proto také na screenshotu možno vidět, že CPU-Z hlásí jeden a dialog ve Windows hlásí jiný.

Počítač samotný je mrňavý, má dva sériové porty, dvě USB, integrovanou stomegabitovou síť (Realtek 8139), po jednom PCI a ISA slotu (lze použít vždy jen jeden z nich), podařilo se mi do něj dostat 128 MB RAM (jeden DIMM a jeden SO-DIMM slot) a s notebookovým diskem by to bylo celkem pěkné skoro-retro-PC. Bohužel ale 5 mm vysoký ventilátor na procesoru neuvěřitelně řve a miniventilátorek v minizdroji má už svá nejlepší léta také za sebou. Podaří-li se nějak mašinu ztišit, nechám si ji, jinak půjde do světa.

Dvakrát do (skoro) stejné řeky

Vánoce jsou krásné, magické období roku. Lidi dostávají dárky, dost často novější verze něčeho, co už měli dříve a já pak dostávám přebytky, které takto vznikají. Nebylo tomu jinak ani vloni.

Tak skončil v mých prackách náramek Xiaomi MiBand3, o dvě generace novější počin, než byl před dvěma lety MiLoš. Nebudu tvrdit, že je v nějak dobrém stavu, původní majitelka se k němu chovala jako k levnému kusu elektroniky, takže trochu vypadá jako sardinská armáda po setkání s Josefem Václavem Radeckým z Radče. Funkční ale je a trochu legreace s ním určitě užiju.

Pro začátek jsem v něm vyměnil firmware za hacknutý, s podporou českých znaků a českého jazyka v menu a doplnil jej notně vylepšenou neoficiální verzí aplikace Mi Fit, která například umí z notifikací do náramku odeslaných odebrat smajlíky, které by se stejně nezobrazily korektně. Návod na to je snadno vygooglitelný v obrázkové podobě, celá ta procedura netrvala ani třicet minut a nejdéle zabrala přesná identifikace modelu, který mám, pro výběr správné verze firmware. Ani se nechce věřit, že někdo rok a kus notifikace četl s paznaky místo diakritiky a čtverečky místo emoji.

Plastové digitálky od Casia, které mám už skoro tři roky a které denně nosím a jen občas v práci střídám s mechanickými, jsem tak (dočasně) odložil a (dočasně) opět zkusím, jaké to je žít v době notifikační a monitorovací.

Nov Contest 2020

Zveřejnil jsem dnes pravidla pro první ostrý ročník Nov Contestu, než budete číst dál, koukněte se na ně na webu soutěže, já tu na vás zatím počkám.

Máte? Tak jdeme na stručný popis změn. Nakonec jsem ze všech podnětů, které mi dorazily sestavil mix, který přináší tři novinky:

• V rámci kola se při tvorbě pořadí zohledňuje při shodném počtu spojení i délka DX. Mělo by tak být méně situací, kdy se na jednom místě tísní víc soutěžících, ve formuli ostatně taky na jednom stupínku víc závodníků jen tak neuvidíte.
• Prémii pro vítěze kola jsem zachoval, ale nezvyšoval jsem ji, naopak jsem ji o bod snížil. Vítěz teď bere 20 bodů, druhý v pořadí 16 a pak to jde hezky dolů po dvou bodech až k místu devátému, za nějž jsou dva body. Zbytek soutěžících s alespoň jedním spojením dostává bod. Prémie za DX zůstává beze změny.
• Častým podnětem bylo, že škrtnutí nejhoršího výsledku je dobrý nápad, ale škrtnutí nejlepšího je blbost. Přesně tak se stalo. Do celkového pořadí se na konci každému soutěžícímu započítá jen 11 nejlepších měsíců, nejhorší se škrtá. Pokud se daný soutěžící nezúčastní všech kol, pak si už sám škrtl - kola bez hlášení jsou hodnocena nulou. Dává to tak každému možnost jednou vynechat a nebýt za to penalizován.

Ještě je v propozicích jedna drobnost, která není úplně změnou v pravidlech, jako spíš výjimkou: prosincové kolo nebude čtvrtou středu v měsíci ale až pátou. Jsem toho názoru, že bude u většiny lidí více času na vysílání PMR po Vánocích než v předvečer Štědrého dne, v době balení posledních dárků a zdobení stromečků.

A to je vše. Do prvního kola, které proběhne 22. ledna, doladím web aby byl co nejvíce automatický a pak už se těším na spojení na vlnách PMR. 73!

2020: Něco dělat!

Lidé si prý nemají dávat novoroční předsevzetí. Už jen to, že si nějaké takové předsevzetí dáte totiž znamená, že to nemyslíte vážně a nechcete to, co jste si předsevzali, doopravdy dělat. Kdybyste to totiž dělat chtěli, dělali byste to a předsevzetí byste k tomu nepotřebovali. Tolik psychologové.

Já mohu k problematice doplnit, že když jsem si pro rok 2018 dal předsevzetí hrát více počítačové hry, byl z toho z větší části notně progamesený rok a zahrál jsem si desítky her, které jsem neznal či na ně neměl předtím čas. Takže zas tak úplně blbá ta předsevzetí nejsou.

Pro rok 2020 si dávám předsevzetí úplně jiného rázu: Něco dělat! Abych byl konkrétnější - něco dělat v oblasti počítačů. Mám plné šuplíky, v Doupěti plné regály a u rodičů plnou půdu počítačů, PDA a mobilů od počátku osmdesátých let minulého století do půli první dekády století tohoto. Většina z nich jen tak leží a padá na ně prach. Některé jsem roky nezapnul, některé jsem nikdy ani neuvedl do funkčního stavu. Mám také desítky rozdělaných zdrojáků, které jsem po prvotním nadšení odložil a nikdy se k nim nevrátil. Mám řadu vysílaček a seznam věcí, které s nimi chci zkusit je dlouhý jako Lovosice.

Všechno je to ostuda a všechno se to musí změnit. Takže každý týden roku 2020 očekávejte v neděli report o jedné konkrétní věci, kterou jsem v počítačové či vysílačkové oblasti udělal. A držte palce, ať jdou od ruky!

PS: Aby to nebylo jen prázdné prohlášení: Po jednom kousku SGI O2 máme s Dexem od října 2017. Disk do mého (142 GB SCSI) jsem sehnal poměrně rychle, systém si na něj nechal od Jirky naklonovat také relativně vzápětí, následně jsem v něm ještě letos v létě doplnil paměť na 256 MB a vyměnil procesor za kus s větší cache a čas od času u něj strávím příjemné odpoledne v Doupěti. Dexovo ale bylo ale skoro dva roky rozlámané, což se nakonec vyřešilo výměnou plastů letos v létě. Ještě delší dobu ale nemělo disk (do října) a ještě dalších pár měsíců nemělo systém. Teď už vše má, včetně vytvořeného uživatelské účtu a jen čeká až uživatel dorazí a začne ho používat. Hotovo, uděláno.

Večer nad Irixem

Mělo to dnes být geocachingové odpoledne. Stáhl jsem si 27 GPX souborů s 27 geocache, nahrál je do Garmina, na papír si napsal 27 hintů, po obědě sedl do auta a ujel dvakrát 27 kilometrů k první kešce série a tam začalo pršet. Čekal jsem 27 minut a když nepřestalo, vydal jsem se zpět ku Praze. A abych nějak vyplnil načaté odpoledne, zajel jsem do Doupěte.

Tam totiž čekalo Dexovo SGI O2 s 76GB SCSI diskem z ByteFestu od Kocoura až na něj někdo naklonuje systém z mého O2. Po třech hodinách bylo dle návodu hotovo. Teď jsou v Doupěti dvě funkční O2 a to je o 100 % lepší než jedno funkční O2. A i to jedno je prostě výborný stroj - co vše zvládá bez zaškobrtnutí najednou, to jsem nezažil nikdy na žádném jiném počítači.

Večer nad (nejen) kontejnerovým hardwarem (2)

Maje desku z kontejneru otestovánu, pustil jsem se do zkoušení desky od Jirky. Čtyřjádrový procesor od Intelu jsem nikdy neměl a jelikož do desky, kterou mám v aktuálním desktopu, nejde dát čtyřjádro, které by zároveň mělo grafický subsystém, jinou příležitost mít hnedtak nebudu. Stačilo vše odpojit od kontejnerovky a připojit sem, jen paměťové moduly jsem použil jiné - 2x 1GB. Lubuntu nastartovalo, stáhl jsem a spustil Geekbench2...

...a zjistil, že v multithread operacích je Intel Core2Quad 9550S o zhruba 10 % rychlejší, než i3-540. Aby ne, má dvojnásobek jader a trojnásobek cache, jediné co ho vlastně brzdí jsou pomalejší DDR2 paměti. Kdyby se procesor přendal do desky s DDR3 sloty, bylo by to ještě veselejší. Ale samozřejmě jen v multithreadu, jedno vlákno je naopak pomalejší - ačkoliv ne o mnoho, v integerových operacích je to zhruba stejných 10 % dolů. Opět se ukazuje, že je lepší vícejádro vytěžovat více programy, než jedním jednovláknovým.

Upřímně nevím, co s deskou budu dělat. Jen dva paměťové sloty znamenají, že bych zas musel řešit problematické shánění pamětí, procesor sám se mi ale líbí. Odložím na někdy a kdybych potkal desku, do níž by šel vložit a měla čtyři DDR2 nebo DDR3 sloty, bude vložen.