Technomorous

Datový paradox

Titulek bulvárního článku má především klamat a lákat k přečtení. Nejinak je tomu i tentokrát, nejedná se totiž o paradox ale o něčí blbost, výjimečně ne moji.

Když začal nový kalendářní a datový měsíc, odložil jsem Siemens C35i do šuplíku, SIMku vrátil do dotykového pádla a začal hned na několika frontách řešit tlačítkový telefon. Nicméně hned po dvou dnech jsem si všiml, že můj datový čas ubíhá o dost rychleji, než ten kalendářní a bude-li to takto pokračovat, budu bez dat ještě dříve, než v září, kdy mi do plánu vstoupila několikerá nečekaná online navigace po neznámých krajinách.

Být pověrčivý, řekl bych, že pádlo vytušilo svůj možný blízký konec a začalo se mi mstít. Není to však nejen paradox, ale ani voodoo, magie či globální židozednářské spiknutí iluminátů. To jen někoho napadlo, že nastavení vázaná na SIM se nebudou ukládat tak aby pro tuto SIM platila, i když dočasně opustí telefon a pak se do něj třeba zase vrátí. Ne, hezky se vše s vložením jiné karty smaže a vrátí do defaultu, včetně seznamu aplikací, kterým jste zakázali sahat na mobilní data. Takže aplikace obsahující reklamu si hezky předtahávají poutavá propagační videa úplně nezajímavých her, proti nimž je Manic Miner vrcholem herního prožitku, Google Play si za pár minut mezi ranním opuštěním domácí WiFi a vstupem do zatím stále převážně bezsignálového metra aktualizuje patnáct aplikací a YouTube přehrává video, i když jste se do free WiFi připojili, ale její ověřovací portál vás nepustil k internetu.

Asi proto, že je principielně nemožné udělat něco jako /etc/sim-IMSI.conf (kde IMSI je sériové číslo karty), soubor by obsahoval všechna vázaná nastavení a kdykoliv tam kartu s daným IMSI vložíte, tak by je systém aplikoval. Je to určitě zhola nemožné na té úrovni abstrakce, na níž javoví patlači těchto omalovánek operují. Na té úrovni totiž vůbec netuší o existenci nějakého /etc, nějakého IMSI a dost možná ani o existenci nějaké SIM. Tohle mě už fakt nebaví s nimi hrát.


Paměťové paradoxy

Kreslím po večerech v GIMPu diplomy do mých vysílačkových soutěží. Nejde mi to, nebaví mě to, bude to zas vypadat hrozně - ale dal jsem se na boj, musím bojovat.

Mám tu ale zajímavý paradox:

  • Na HP 840 G1 mám Linux a v něm prostředí Xfce. Pustím jen a pouze GIMP, otevřu v něm několik devítimegapixelových šablon na diplomy, upravuju je a kopíruju mezi nimi. Najednou mi dojde paměť takovým způsobem, že je po systému, vše se zastaví a už se neprobere.
  • Pustím tedy počítač, který mi má dělat fileserver. Mám na něm Linux a v něm prostředí Xfce. Pustím jen a pouze GIMP, otevřu v něm několik devítimegapixelových šablon na diplomy, upravuju je a kopíruju mezi nimi. Najednou mi dojde paměť takovým způsobem, že je po systému, vše se zastaví a už se neprobere.

Paradox je to proto, že notebook má 4 GB RAM a fileserver jen 2 GB. Operace dělám stejné, otevřeno mám stejné množství obrázků, swap neprovozuju.

Jistě, rychlým řešením je konečně dokoupit paměť - osmigigový modul k mému čtyřgigovému už je na cestě - nicméně pokud to bude fungovat stejně jako dosud, tak mi nepomůže ani všechna paměť světa, mé obrázky v GIMPu nakonec zaplní celý známý vesmír a naše existence tak, jak ji známe, skončí.


Zpět u vesla

Tedy vlastně u pádla.

Nový měsíc začal, datový balík byl obnoven a já po pěti dnech nepřetržitého používání opět přendal SIMku do celodotykového pádla od Xiaomi. Byl to zajímavý skorotýden, mimo jiné si odnáším tyto poznatky:

  • Telefon se vypíná a zapíná přesně sekundu a půl. Pak chvilku chytá síť a poté už se dá telefonovat. Celodotykový martphone tou dobou začíná kreslit logo výrobce a hledá, co by nabootoval.
  • Na SIMce je telefonní seznam, v němž existují u každé položky pouze dva údaje: jméno a číslo. Jméno je navíc pekelně krátké a nesnáší diakritiku.
  • Neexistuje paměť na SMS. Deset se jich vejde na SIMku a pak je třeba mazat.
  • Osmnáct let starý akumulátor vydrží po jednom obnovovacím cyklu tři dny na jedno nabití. A to má kapacitu 500 mAH a já za ty tři dny protelefonuju zhruba dvě hodiny času. Celodotykový smartphone má zhruba šestkrát větší kapacitu baterie a funguje po jejím nabití od rána do večera, pak je vybitý.
  • Telefon je krásně malý a je příjemné (a zejména pak vůbec možné) ho nosit v kapse od kalhot.

Ano, tohle všechno jsem samozřejmě před osmnácti lety věděl. Od té doby se to ale v mainstreamu pěkně změnilo a je to pro mě takovým zdrojem frustrace, že se na změně už aktivně pracuje. Těchto pět dnů mi otevřelo oči.


Veřejný archiv?

Myslel jsem, že můj minulý článek na téma vypnutí freehostingu MujWeb/Volny bude poslední, nicméně ten jediný komentář mě donutil k zamyšlení. A zamýšlení je hned po dušené mrkvi nejhorší věc na světě, takže to nemohlo dopadnout dobře.

Předně se opět rozjelo zálohování a to i mimo oblasti mého zájmu, čistě kvůli archivaci. Takže k webům o počítačích, mobilech, vysílačkách a další technice přibyla další dvacítka obsahující dobové stránky firem, měst a obcí a máme tam i jednu pohřební službu.

No a když to už mám na disku a budu to čistit od javascriptových notifikací, proč to nedat online k dispozici celému světu?

Dám, rád. Narozdíl od současného poskytovatele, já těch pár set megabajtů na serveru obětovat můžu. Tak zůstaňte naladěni...


Opět na návštěvě

Je to fajn, mít kam v Ostravě chodit na návštěvu, dvojitá radost to je, když jde o Jirku.

Zatím co se na mé SGI O2 klonoval krásný, nakonfigurovaný IRIX 6.5, přišla řeč na klávesnice. Jirka mi půjčil domů na vyzkoušení Das Keyboaed 4 s Cherry MX Blue, přesněji řečeno na vyzkoušení, jestli mě doma s takovým cvakacím monstrem nevyhodí. A na místě přede mě položil klaviaturu Vortex s Cherry MX Brown. Hned jak jsem se na ni podíval a tuplem jakmile jsem ji vyzkoušel, jsem si vzpomněl na socialistické klávesnice s hallovými sondami. Pravda, zdvih je poloviční, ale chod je úplně stejný a klávesnice je podobná i vizuálně.

Dvě klávesnice

Vyslovil jsem myšlenku nahlas, Jirka otevřel skříň a jednu hallovku vytáhl. Nu posuďte sami - odpovídají i tvary kláves, dokonce Esc je také širší a nealfanumerické klávesy šedivé. Ty alfanumerické zase mají skoro stejné popisky. Náhoda?
Každopádně tohle bych doma mít mohl, hallovky jsem měl vždycky rád.


Klidně to vypněte!

Strávil jsem zálohováním MujWeb.cz dobrou polovinu svátečního odpoledne a za sebe můžu klidně prohlásit, že majitel může server vypnout. Nic víc zajímavého už tam není.

Nakonec je to 41 webů, dohromady 181 megabajtů dat - jen si představte, jak dlouho to tenkrát přes 33.6 modemy webmasteři nahrávali!

Kdybych stáhl o jeden jediný web více, asi bych odhalil tajemství života, vesmíru a tak vůbec, takhle jsem ale došel k jinému poznání: já vlastně nezálohuju historický mujweb.cz, kde jsem kdysi na konci minulého století experimentoval s HTML i já. Celé mujweb.cz/www/ je už dávno v nenávratnu a na této doméně se nachází obsah bývalého freehostingu volny.cz. Nu což, je to také historie, dokonce možná i stejně stará. Ale je to poučení, že na webu není nic navždy - zálohovat, zálohovat, zálohovat.


Malý noční backup

Zazálohovat si cizí data není občas o nic složitější, než si zazálohovat data svá. Zejména pak, když se syslením webů na svém diskovém poli běžně bavíte.

Do nicotna tak neodejdou (prozatím) tyto weby, hostované dosud na MujWeb.cz:


 /adamovsky/
 /amiga1200/
 /berk/
 /blayen/
 /cbov/
 /cb16/
 /dxman/
 /excal/
 /geograf/index.html1
 /holcapek/
 /jorych/
 /kosturik/
 /ludvahrabuvka/
 /milan42/
 /milarb/
 /6mimoza/
 /ok1ife/
 /ok2uuj/
 /pavel-panek/
 /pavel.toth/
 /radekhrabuvka/
 /smarian/
 /sumbera/
 /topazt/
 /xnovako1/
 /zdenek.bezouska/
 /zdnsoft/

Nemohu vyloučit, že se k nim ještě nějaké další přidají. Ne snad, že by na nich byly nějaké zázračné a principiálně odlišné informace, ale je to prostě doklad doby, kdy se u nás web pomalu rozjížděl a kdy být webmasterem znělo ve správné společnosti stejně, jako být kosmonautem. Kus téhle historie si chci uchovat, byť budu muset nějak ty stránky prolézt a odmazat z nich tem otravný notifikační kód.



TOPlist