Technomorous

Pokrok s Fedorou (3): Pády

Tentokrát je to spíš nepokrok, vlastně je to stížnost: Ve Fedoře furt něco padá. Nevím, zda je to tím, že mám Xfce spin, nebo je to konstelací Saturnu s Venuší, či snad jen počasím, ale je to tak. Ve Slackware si nepamatuju za posledních pět let jediný pád aplikace, tady padá Firefox, Claws, dnfdragora, Shotwell, pan, GIMP a už mi jednou slítlo i celé Xfce.

Co s tím? Zatím nevím, za 48 hodin je toho o trochu víc, než zvládám unést. Naposledy mi takhle pravidelně havarovaly věci na Didaktiku Gama a pak ve Windows 95, od té doby se pohybuju ve světě Unixu, kde se tyhle věci nedějí. Šuplík s instalačním DVD Slackware 14.2 se sám za jemného skřípění otevírá a médium na mě mrká...


The Old Reader

Rozhodl jsem se bojovat se svým chronickým nepoužíváním RSS/Atom pro odběr novinek. Kdysi dávno to bylo to hlavní, co jsem po každém otevření iBooku kontroloval, byla to stěžejní součást mé bakalářské diplomky a teď si ani občas pár měsíců nevšimnu, že po aktualizaci serveru neběží synchronizační daemon Tiny Tiny RSS. Co s tím?

Jako řešení jsem zvolil zrušit po vší té době Tiny Tiny RSS a dát se pod křídla The Old Reader, s nímž je spokojen například Dex. Tam budou RSS feedy pravidelně ohmatávat za mě, daemon jim poběží i když já svůj server restartuju a ještě ušetřím nějaké to místo na disku i v paměti.

Export, likvidace, registrace, import a je to. Pod Fedorou jsem si z repozitáře nainstaloval čtečku Liferea, která umí s The Old Readerem feedy synchronizovat, takže v pohodlí vlastního notebooku nemusím používat webové rozhraní. Uvidím, zda to zabere, ale když jsem si po dobrých deseti letech zase zvykl na textový editor joe a vlastně ani moc nechápal, proč jsem ho kdy přestal používat, třeba to bude s RSS/Atom feedy podobné.

Apropos, nemáte nějaké tipy, co tak odebírat? Pár desítek vlastních už mám, ale rád se nechám inspirovat.


Pokrok s Fedorou (2): Xfce

Takové ty technomorousovsko-ideové věci jako systemd či wayland mi sice ve Fedoře vadí a utěšuju se tím, že mám v záloze Slackware, ale dokud fungují a fungují bezproblémově, tak jsem schopen s nimi žít. S čím ale žít schopen nejsem, je Gnome Shell.

GNOME kdysi začalo jako licenčně čistá GNU varianta k nečistému KDE, jež bylo pokusem o přenesení vymožeností windowsového GUI do světa Unixu a všichni víme, že ani Windows nejsou ten pravý originál. Napodobenina napodobeniny napodobeniny však zjevně nebyla kategorie, která by autorům lichotila, takže zatímco KDE až do verze 3.5 zůstávalo víceméně věrné předloze, GNOME se v každé další verzi více a více odlišovalo.

U dvojkové verze mi ta odlišnost vyhovovala, protože nové prostředí mi připadalo jako kříženec mezi OS/2 a klasickým Mac OS, což rozhodně není kritika, ale pochvala. Bohužel pak autoři projektu ulítli na nějakých hodně divných drogách a i když to vypadá, že svět si začal zvykat, já si zvyknout odmítl a už u prvních betaverzí trojkového GNOME jsem se zabetonoval u Xfce.

HP_840-2018_06_25.jpg

Po přečtení několika vláken popisujících jak z Fedory dostat GS pryč a místo něj plnohodnotně nainstalovat Xfce, jsem raději smazal celý disk a nainstaloval Fedora 28 Xfce spin. Po pár hodinách používání si zase připadám jako u normálního desktopu a doufám, že pokud s Fedorou nějaký ten pátek vydržím, nebude mi už nikdy tou hrůzou vyhrožovat.


Google Nexus 7: hašení pekelných ohňů

Jak zrychlit Nexus 7 ve dvou snadných krocích?

  1. Nainstalujte si Kernel Adiutor. Umožňuje nastavení opravdu velkého množství low-level věcí na úrovni linuxového kernelu, za všechny jmenujme výběr CPU governoru nebo režimu uvolňování paměti. Namísto výchozího powersave jsem si vybral governor ondemand, trochu si pohrál s dalšími nastaveními a tablet byl ve výsledku pocitově o takovou čtvrtinu rychlejší.
  2. Nainstalujte si Trimmer. Android ve verzích starších než 4.2 nepodporuje nad interním úložištěm funkci trim, která uvolňuje smazané sektory. Rychlost interního úložiště pro aplikace, data a například i swap tak rapidně degraduje a když říkám rapidně, myslím tím rapidně. Slovo rapidně nikdy nenadužívám. Nikdy. Tablet je po prvotním trimmování všech dostupných oddílů subjektivě ještě alespoň 2x rychlejší, než byl po ladění systému v Kernel Adiutoru. Tam kde se čekalo na zobrazení klávesnice, spuštění aplikace, přesun z nějaké obrazovky na jinou, tam se teď nečeká. Zařízení doslova ožilo a jelikož bych byl rád, aby živé zůstalo, nastavil jsem trim na 03:00 každý den.

Je to jako bych měl nový tablet. Všechno šlape tak, jak Google asi původně zamýšlel a jak to asi i po zakoupení chvíli šlapalo. Snad to tak i vydrží.


Nepapírové mapy

Když jsme byli s Ladou v Krkonoších naposledy, byla úplně jiná doba: Jeli jsme tenkrát Beruší, která byla tehdy členem rodiny jen pár měsíců (a po návratu ji čekal servis v hodnotě poloviny kupní ceny). Pár PMR vysílaček v báglu jsme s sebou měli jen kvůli komunikaci při výstupech na kopce, kdybychom si náhodou někde v lese utekli. Telefon jsem tehdy měl úplně nedotykový, ovšem zcela klávesnicový a kromě občasné momentky či tweetu jsem ho používal hlavně ke čtení mailů a telefonování. Mapu jsme si na túry koupili papírovou a Steve Jobs byl ještě naživu.

Poslední jmenovaný stav se změnil druhý den našeho pobytu, globální tryznu za vynálezce počítače, internetu a telefonu jsem tak přežil v relativním klidu, odstřižen od online světa. PMR vysílačky při výlezu na Sněžku ožily pro mě neznámým způsobem komunikace, který mě chytil a dodnes nepustil. Beruši už rok nemáme. A jelikož telefon mám bezklávesnicový a plně dotykový, papírovou mapu jsme už nekupovali a spolehli se na plně digitální. Léta běží, vážení.

Nicméně z těch elektronických map jsem stále i po té dlouhé době rozpačitý. Papírovou mapu obvykle kreslil kartograf, data mu dodal geodet, turistické stezky doplnila turistická organizace a bylo. Nikdy jsem neměl problém s tím, že by něco nesedělo, možná jsem měl jen štěstí.

Nebo možná mám jen nyní smůlu, protože není delšího výletu, abych při něm nezjistil, že nakreslená pěšina je ve skutečnosti něčí oplocenou zahradou, hustým houštím či bažinou. Mobil s mapou má řádově více lidí, než kdy mělo papírové mapy, oprava je věcí pár kliknutí či úhozů, poslat správnou verzi do oběhu nevyžaduje roztočit rotační tiskové bubny a ve věku SSD už ani plotny disků. Přesto je furt někde něco blbě. Pokus s tištěnou mapou nic neřeší, protože zdrojem je opět online mapa, situace tak vlastně asi řešení nemá. Nicméně asi až pojedu zas někdy do Krkonoš na více než jedno odpoledne, vyštrachám tu starou papírovou mapu a zkusím porovnat, kolikrát bude po sedmi-osmi-deseti letech něco blbě.



TOPlist