Technomorous

CSI: Cyber

Už delší dobu mám v poznámkách, že tu chci napsat pár slov o seriálnu CSI: Cyber, v českém překladu "Kriminálka: Oddělení kybernetiky". Kdysi jsem ho kdesi zaznamenal, pak ho přestali dávat a tak jsem úplně zapomněl, co jsem to o něm chtěl napsat. Dnes jsem zjistil, že už zase na jednom z desítek podivných televizních kanálů běží, několik minut zhlédl a hned se mi zase těch pár slov vybavilo: strašná blbost.

Zcela vážně míněné pokračování legendárního Crime Scene Investigation (a.k.a. Kriminálka: Las Vegas), které každou minutou, ba snad každou vteřinou omílá ta nejhorší filmově-počítačová klišé:

  • Operační systémy a software, který nikdy nikdo neviděl. Nic tam není reálné, protože v reálném software se nedají dělat úplné nesmysly. Třeba IP adresa je v normálním systému vždy složena z čísel od 0 do 255. Takováto vysloveně trapná omezení fiktivní software nemá.
  • Úplně nesmyslné chování počítačů. Tak třeba když je počítač napaden virem nebo se do něj vlamuje zlý hacker, tak mu bliká obraz. Viděl jsem už v IT leccos, ale nikdy to neblikalo obrazem - když někdy někdo nějak shodil systém, končilo to errorem. Nezmizel obraz a po zásahu hrdinného zahránce se zase neobjevil přesně tam, kde předtím zmizel. Ne, takhle poškození čehokoliv nefunguje.
  • Naprosto samozřejmé využívání zcela sci-fi postupů. Záporák píše mail na notebooku. Copak asi píše? Naštěstí je záporák úplný dement a nechal na stole mobil, který akcelerometrem zaznamenal vibrace z jednotlivých úhozů. Sestavit 3D mapu prostoru a odvodit ze zaznamenaných vibrací zcela bezchybně celý psaný text je pro vyšetřující otázkou sekund a to i přes drobný zádrhel, že předmětný mobil někdo rozjezdil autem na kusy.

A mnohé další. Mísí se tu staré (výše uvedené) blbosti s blbostmi úplně novými a moderními. Například je je vše na dark webu, úplně vše - i věci, které by klidně mohly být na webu normálním. Nebo gopheru. Nebo dveřích kabinky veřejného WC. Dark web ale zní hustě.

Ne, radši to ani nezkoušejte, obětoval jsem se za vás. Krvácející oči, nevolnost, nespavost, halucinace. Naštěstí se toho natočily jen dvě sezóny a pak to skončilo na smetišti dějin. Nikdy mě žádná informace tolik nepotěšila.


Život s Fedorou (5): V očekávání konce

Když jsem v dubnu došel k předsevzetí zkusit Fedoru na aktuální a následující release. Jsa ze Slackware zvyklý, že nové releasy vychází, když se to autorovi zrovna hodí, nepočítal jsem s pravidelností co půl roku a už vůbec ne s tím, že ta pravidelnost se odehraje hned následující týden.

Nakonec to bylo ale dobře, protože jsem Fedoru s GNOME Shellem vyměnil za Fedoru s Xfce a konečně jsme si trochu porozuměli. Půlrok utekl jako voda a někdy teď se chystá Fedora 29. Bude to tak už třetí release, který na můj počítač dorazí a já rovnou říkám, že ač ten systém nehodnotím tak striktně odmítavě jako dříve, dlouho se spolu už kamarádit nebudeme.

Na následující půlrok si totiž chci vyzkoušet některou z variant Ubuntu, abych se v dubnu mohl slavnostně vrátit ke Slackware. Beztak je to distribuce nejlepší a všechny mé ostatní písíčkové počítače to dnes a denně dokazují.


Linuxová nostalgie (3)

Jaké diskety po sériové lince přesunout dále?

  • TCP/IP? Nemám, jak bych notebook někam připojil, komunikační výbava se skládá toliko z sériového a paralelního portu.
  • X11? Se čtyřmi megabajty RAM to nebude žádná zvláštní hitparáda, chudinka třicet let starý disk se uswapuje.
  • A což takhle devel? Jo, to by šlo. Alespoň se na vlastní kůži přesvědčím, jak programovali pra-linuxáci v pra-věku.

Šest disket, to je osm megabajtů, při rychlosti zhruba 3.5 kB čistých dat za sekundu tedy zhruba tři čtvrtě hodiny těšení a s následnou instalací to můžeme zaokrouhlit na hezkých 53 minut a 27 sekund. Akorát tak čas najít v knihovně knihu o programování v C pod systémy Unix. Čím asi budu za čekání odměněn?

Kompilátory C (dvojkové gcc), C++ a Objective-C. Z interpretů Perl (čtyřková verze) a Lisp. Převaděče z Pascalu a Fortranu do C. Knihovny pro linkování mých výplodů a dokumentaci k syscallům a knihovnám, aby bylo vůbec co plodit. To vše úplně zdarma - v době, kdy samotné Borland Turbo C++ pro Windows 3.1 stálo 150 USD. Kdyby nic jiného, tak tohle musela být naprostá pecka a podle všeho, co jsem zatím o historii open-source systémů první poloviny devadesátých let četl, také byla.

Zkusím vzít nějaké své zdrojáky a přeložit je, na ničem tak starém jsem to nikdy nezkoušel. A příště už asi ty ikska a síť.


Nouzové OpenBSD na EeePC 701

Víkend je ve znamení klidného podzimního chalupaření ve dvou s Fíkem na naší blatecké chalupě. Vzal jsem si s sebou Asus EeePC 701, že ho zas po roce trochu poškádlím

Noci jsou zde chladné, rána tichá, mobilní data pomalá. Proto jsem cestou využil čurací pauzy a bezdrátové síti Benziny vzal 1.36 giga dat v podobě několika operačních systémů - konkrétně betaverze Haiku a posledního stabilního release Icaros Desktopu. Ani jeden systém se ale s něčím tak starým a primitivním, jako je EeePC nekamarádí. Haiku zdechne těsně před startem desktopu, Icaros se ani neobtěžuje začít s bootem.

Když jsem tak seděl v záři ohně praskajícího v kamnech a zjistil, že vlastně nemám co nabootovat, napadlo mě, že v týdnu vyšlo nové OpenBSD. Tak proč ho nezkusit? No asi proto, že na stažení celé další instalace fakt nemám FUP. Využil jsem tedy toho, že v kufru našeho Dusteru se vždy najde nějaká ta USB disketovka a alespoň jedna disketa a stáhl jen to nejzákladnější, co pro instalaci OpenBSD třeba - instalační disketu, kernel a base.tgz. Je toho i tak zhruba 160 MB, ale to se ještě do mého datového limitu vlezlo a na GPRS/EDGE to pohodlně bylo za noc doma.

Holé OpenBSD šlape krásně. Žádné zbytečné grafické prostředí, které člověka stejně jen rozptyluje od čtení gopheru v lynxu. Počítač i přes svoji nedostatečnost od samého návrhu nemá s ničím problém a dá se krásně používat. Takže jsem nakonec z čiré nouze objevil systém, který je pro mé EeePC jako dělaný. Jen co se dostanu na nějaké lepší připojení, doplním další textové věci (mc, alpine, mcabber, irssi, joe, mocp, ...) a přesně takhle text-only ten počítač už i zůstane.


Parkovací bonus

Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu, spěchám, proto riskuji a projíždím přes Moravu...

Tedy přesněji Dacií Duster na rozhraní jižních Čech a Vysočiny. A abych nabral zbytek rodiny, parkuju na Budějovické na placeném parkovišti.

Kontoir Phones

Naštěstí tam neřádí strašidlo z bažin, ale je tam hned vedle parkovacího automatu elektrokontejner a na něm jsem našel tyhle dva pěkně vizuálně zachovalé kousky. 5110 je komplet, 3210 nemá baterii, stav samozřejmě neznámý, ani já nenosím nabíječky na úplně všechno. Nicméně jako bonus k parkovnému v nehorázné výši peti korun za půl hodiny to rozhodně ujde.


Linuxová nostalgie (2)

Člověk snadno zapomene, jak pomalá je sériová linka o nominální rychlosti 38400 bitů za sekundu. Taková linka totiž zvládne přenést cca 38400/(8*1024)=4.6 kB/s a to včetně režie protokolu. Prakticky vzato jednu disketu zabalenou jako tgz přenášíte zhruba pět minut. Je jich celkem ke čtyřicítce, takže je dobré volit obezřetně, co je a co není třeba.

Já jsem napoprvé přenesl jen sérii ap se základními konzolovými aplikacemi a f s dokumentací. Jednak jsem tak konečně získal rozumný textový editor (tj. joe) a pak - seznamování s tímto tajuplným a úplně novým systémem mi chvíli potrvá, takže netřeba hned spěchat k instalaci TCP/IP či X11.

Doinstalaci nenainstalovaných součástí považuji za uživatelsky přívětivou, proti třeba Windows 3.x je to vysloveně legrace. Napíšete setup, pustí se příjemný a pomocí menu ovládaný instalátor, v něm zvolíte, co chcete a kde k tomu máte instalační balíčky a za pár minut je hotovo. Balada. Zajímalo by mě, proč instalátor z diskety, ač dělá totéž a stejným způsobem, nemá tohle hezké (ncurses) rozhraní a je to jen obyčejná konzolovka. Asi se nevešlo.

Další na řadě bude někdy příště průzkum a instalace programovacích jazyků a nástrojů pro ně. K čemu jinému taky doma Unix, že?


Linuxová nostalgie (1)

První můj Linux (RedHat 6.1) jsem si pořídil v trafice na CD s pěknou českou brožurkou, která obrázky přímo lákala k jeho nainstalování. Další jsem instaloval z CD, která mi vypálil někdo na gymplu, dost možná přímo někdo z vyučujících IT předmětů. Třetí v pořadí už jsem instaloval z online zdroje - byl to Debian, bylo to po dial-up modemu a určitě to ve výsledku nevyšlo levněji, než to CD z trafiky - i při nízkém víkendovém tarifu muselo těch sto padesát megabajtů se základní instalací stát hezkých pár stovek. Instalaci z disket jsem si ale nikdy neužil, ta patří do první poloviny 90. let a tam jsem jednoduše neměl počítač, kterého by se Linux týkal.

Proto jsem chtěl zkusit, jaké to je instalovat z disket i něco jiného než MS-DOS. Ve verzích, s nimiž jsem se potkal, je MS-DOS třídisketový jednotaskový nesmysl více či méně zdařile napodobující user experience CP/M, který se z nějakého důvodu stal v jisté době nejúspěšnějším operačním systémem planety a základem gatesovského softwarového císařství. Jako spouštěč pro Doom II asi dobrý, ale pro člověka směřujícího od ZX Spectra k Unixu spíše taková krátká trapná zastávka. Co asi tak na třech disketách nabízí Slackware?

Ano, Slackware 1.1.2 se pro základní použití instaluje z pouhých tří disket - a1, a2, a3. K tomu potřebujete ještě dvě pro nabootování, abyste instalátor vůbec mohli spustit. Víc ale mezi vámi, prázdným písíčkem tři-osm-šestkového typu a fungujícím unix-like systémem nestojí. Instalace je to rychlá a svižná, vše se nastavuje pěkně konverzační metodou - Chcete možnost 1 nebo 2?, Jaké je vaše časové pásmo? atd. Jediný zádrhel spatřuju v utilitě fdisk, která je tak trochu zabugovaná. Po spuštění jsem zjistil, že jsem se díky stroji času ocitl v předLBA době a věci se tu zadávají ve formátu C/H/S. To by mi až tak nevadilo, v dětství jsme nic jiného neměli a jací pěkní hoši z nás vyrostli! Co mi ale vadí je, když fdisk umožňuje při tvorbě každého oddílu zadat C/H/S v plném rozsahu disku, jen u některých zadání zařve, že tam už je obsazeno. Když to ví, proč to rovnou nevypíše předem? Za zajímavou historickou zvláštnost považuju i nutnost vždy specifikovat parametr size u příkazu mkswap, on sám velikost odkládacího oddílu nepozná.

No a co po instalaci? Systém je plně multitaskový, dle vybraného kernelu buď umí jen IDE (a rychleji bootuje) nebo umí IDE+SCSI (a bootuje o něco déle) a obsahuje všechny ty úžasné věci, které dělají unix-like systém unix-like systémem: crontab, elvis, sed, awk, patch, man, tar, gzip, dmesg, hexdump, a další. Zbylo dost místa i na minicom, takže dalších třicet instalačních disket možno postupně poslat z fileserveru pomocí zmodem protokolu po sériáku, v mém případě závratnou rychlostí 38400 bps. Tak až diskety dorazí, budeme pokračovat v krasojízdě!



TOPlist