Technomorous

Zvratky štěstí

Sdílet: Twitter | Facebook | Google+

I páteční příspěvek musí mít divný titulek. I páteční příspěvek není psán v pátek. Ale popořadě.

Odjakživa trpím migrénama. Není to nijak často, tak pětkrát-šestkrát do roka to prostě přijde a je to peklo. V dětství mi na ORL věštili, že mě bude občas hodně bolet hlava, protože mám špatně vyvinuté vedlejší dutiny (nevím vlastně ani co to je, ale čekal bych že do mé hlavy číslo 62 se to už někam vejde) a zjevně se nespletli. Věda je mocná čarodějka a když vám do nosu strčí žárovku a zasunou hodně hluboko, tak asi vidí do budoucnosti.

Vím už, že tohle peklo můžu přivolat, když udělám věci blbě. Málo se vyspím, málo piju, dělám něco náročného na soustředění, etc. A vůbec nejlepší je, když se to nakombinuje - jako třeba když celou noc skládáte MacBook Pro, za čtyřiadvacet hodin vypijete akorát tři kafe a dvě piva a ještě jedete Lysá-Praha-Plzeň a zpět bez dálniční známky.

Když jsem kolem páté večer na cestě zpět domů projel Rokycany, pomalu to přišlo a pořád se to zhoršovalo. V hlavě se mi rozjíždělo patnáct parních lokomotiv, úderníci mlátili palicemi do kamene a vůbec nejhorší bylo zjevné opoždění obrazových vjemů za pohybem hlavy. Neměl jsem navíc od snídaně nic k jídlu, protože nemám aktuální klíče od SKP a kdybych vyšel ven, už se nevrátím dovnitř a tato čtyřkombinace kulminovala ve Zdicích, kde jsem musel sjet z hlavní silnice, zastavit u jakéhosi rybníka a jít se zbavit obsahu prázdného žaludku.

A tam právě přišlo to štěstí - když jsem dokrmil ryby tím, co jsem o deset hodin dříve sám snídal a otočil se zpět k autu, nemohl jsem si nevšimnout, že na stromě visí geocache. Tak jsem si ji odlovil a vyrazil na další cestu.

Další štěstí se ovšem nekonalo. Celkem jsem jel z Plzně domů čtyři hodiny, na migrénu nezabraly ani tři silné nepotahované ibuprofeny a přijel jsem úplně vyřízený. Dal jsem si ibuprofen čtvrtý a v devět hodin vytuhnul s Fíkem v náručí.


Jméno
Web
E-Mail
Nejsem člověk
Text komentáře


TOPlist