Úvahy nad šestnáctkou

Konečně jsem po téměř pěti měsících vybalil z krabice dedikovaný hardwarový nedotykový hudební přehrávač, vložil do něl 32GB paměťovou kartu, nahrál muziku a podcasty a začal používat. Hraje to skvěle, umí to všechny ty skvělé hi-fi formáty, v nichž nemám ani bajt jakéhokoliv zvuku a celkově to má všech pět pé. Nicméně mi z přehrávače zůstala šesnáctigigabajtová paměťová karta a já teď řeším, co s ní.

To máte totiž strašně těžké:

• V mobilu už kartu takřka shodných parametrů mám, dvě se tam nevejdou.
• Aktuální tablet nemá slot na karty, interní paměť totiž musí stačit všem.
• Do foťáku tak velkou kartu nepotřebuju, mám problém JPEGama zaplnit i čtyřgigovku.

Už se začínají vynořovat dávno zaplašené nápady: Pořídím si konečně Raspberry Pi a vymyslím, co s ním. Pořídím SCSI2SD a kartu dám do něj. Pořídím Micro SD TF Memory Card to SATA SSD Adapter a s pomocí devíti dalších plonkových karet si udělám festovní RAID o velikosti notebookového disku. A to ani nemám devět dalších karet, takže alespoň vidíte, jak blbnu.

Nic z toho jsem samozřejmě zatím neudělal, protože redukuju a nenabírám. Ale ta karta tu už pár dnů leží přímo přede mnou a provokuje, potvora.