Technomorous

Nemnoho virtuálna pro něco

Sdílet: Twitter - Facebook

V podstatě asi jediné, proč má smysl mít alespoň středně rychlý procesor a dostatek paměti je virtualizace a emulace. Zvlášť když nechcete nebo nemůžete mít na stole každý počítač, který byste tam mít chtěli.

HP_840_Slackware-2019_02_03.jpg

Jelikož se s EliteBookem budeme nějaký ten pátek ještě znát a mé fotky z let 2003-2017 jsou v iPhotu, rozhodl jsem se konečně spolehlivě rozeběhat Mac ve virtualizaci. Morální problém s tím nemám - puncovaných pravých originálek se systémem mám snad jedenáct, puncovaných pravých Maců mám také zhruba tak, takže bych si klidně některého z nich mohl hodit na stůl a fotky mít tam. Tohle je ale pohodlnější a nikdo tím reálně netrpí - ani chudák uživatel, ani chudák globální nadnárodní korporace. Nakonec jsem skončil na iDenebu 10.5.7, který nemá ve VirtualBoxu problém a zároveň je to systém těsně nad minimem pro iLife 09 (puncovaný, pravý; chce 10.5.6). Přetažení 50GB knihovny s fotkama sice chvíli trvalo (všechno to má gigabit krom routeroswitche, který je uprostřed), rozbalení jednojádrovým virtuálem také a fakt, že to celé běželo nad USB diskem (na interní SSD se mi holt vše nevejde) také rychlosti zrovna nepřidal. Ale nakonec to funguje a neliší se to moc od stavu, v jakém bych byl, kdybych si dal na stůl třeba Mac Mini Core Duo.

Další virtuální počítač mám, abych si mohl hezky nakonfigurovat twm a nemusel se u toho neustále odhlašovat. Jde to pomalu, ale přeci - za chvíli budu mít na obrazovce přesně to, co tam mít chci.

Nu a poslední je DOSBox, protože lézt na BBS jinak než z hezkého DOSového klienta je plýtvání času a beztak jiný ANSI terminál nemám.

A z 12 GB RAM stále zbývají 2/3 volné...


Jméno
Web
E-Mail
Nejsem stroj
Text komentáře


TOPlist