Technomorous

Atomová nakládačka

Sdílet: Twitter - Facebook

Když si domů donesete základní desku, která má na spodní straně každou desátou cínovou plošku nazelenalou a mezi těmi zelenými fleky jsou šedobílé stopy, je obezřetnost jistě namístě. Na desce s i386 a soudkovou NiCD baterií by to asi byla konečná, citlivějším povahám vůbec nedoporučuju takovou desku obracet, následující záběry by byly otřesné, nagasaki mop.

Tady sice nebyl přítomen starý NiCD sud, ba ani žádná jiná baterie, deska dva roky ležela nepoužívána na kusu molitanu v krabici. Po očištění isopropanolem nikde žádné patrné narušení laku či spojů, vše krásné, lesklé, jako nové. I tak jsem se ale rozhodl pořádně tomu Atomu naložit, co se do něj jen vejde. Desku jsem jen tak rozložil na stole - napájení z 12V/2A adaptéru od starého externího disku, VGA, periferie, ethernet, SSD napájené přes redukci z molex kšandy vytažené z ATA/USB bedny, na USB instalace OpenBSD a jedeme.

Instalace OpenBSD se mi líbí víc a víc. Pomalu se mi ten systém začíná líbit více než NetBSD, které jsem pro jeho portovatelnost měl vždy v oblibě, tady to také ale šlape na kdejakém kousku křemíku a navíc by to nainstalovala i průměrná drůbež. Za pět minut je nabootován desktop, za dalších pět nakonfigurována síť a balíčkový systém, pak už jen pkg_add -v stress a můžeme zkoušet, co deska snese.

Nebudu to protahovat: deska snesla maximální zátěž bez jediné stížnosti. Pomocí stress -c 4 -m 4 -i 4 -v jsem stresoval nejen CPU, ale i I/O a paměť, systém měl problém i zvládnout pohyb myši, na chladičích by bylo možno flambovat hovězí, ale když jsem po dvanácti hodinách zmáčkl Ctrl-C, stress se poslušně ukončil, nikde nebylo zalogováno nic negativního a na počítači se dalo normálně dál pracovat.

Takže základ pro finální podobu domácího fileserveru bychom měli, teď už jen vyřešit napájení a krabici. Chutě do toho!


Jméno
Web
E-Mail
Jsem stroj
Text komentáře


TOPlist