Technomorous

Zápisky z Atariády 2019 (2)

Sdílet: Twitter - Facebook

Ráno s Nobym vyzvedáváme Pokeho a přesouváme se do kavárny Dolce Vita na snídani. Anglický breakfast, vietnamská káva, rakouský apfelstrudel a karafa české kohoutkové vody - životospráva jde do pr... stranou.

Akce se po našem příjezdu už hezky plní, ač to vypadá, že je návštěvníků o něco méně než vloni. Vinu bude mít počasí, vloni jsem přijel v kraťasech, tričku a slamáku a letos v sobotu po obědě poletuje sníh s deštěm. V sokolovně se bohužel netopí, přes den to ještě jde, ale v noci poprvé po deseti letech lituju, že mám s sebou jen spacák do plus pěti a ne zámrazový. Příště s tím budu počítat a vezmu si spadlo dle předpovědi.

Na Atariádě se mi líbí, jak je organizovaná. Krutovládce Bohdan vše drží pevně ve svých rukách, všichni spoluorganizátoři na to permanentně pindají, ale stejně se nakonec stane to, co se stát má, tak, jak se to stát má, a dílo se podaří, přesně jako je to v té naší hymně. Připomíná tak spíše konferenci než klasickou počítačovou slezinu, kde je několik desítek nekoordinovaných jedinců, jen náhodou v jedné místnosti.

Je vydáno 63. číslo diskmagazínu FLOP, jsou soutěže, je přednášky o novinkách na Atari scéně či spíše scénách, něčeho z toho se divácky účastním, jinak pařím boro (tedy pařím Pariboro, ale v rámci úspory času tuto informaci všichni komprimujeme) a po pětadvaceti letech i hru Pennelix, kterou zmínil Poke, jemuž ji ukázala Aki. V deseti letech to byla má oblíbená gamesa, z kazety se nahrávala chvilku a na mé jinak nepříliš stabilní Gamě nepadala. Až tady a teď zjišťuju, že to je italská či španělská verze anglické hry Colour clash, staré jako já. Sice furt těm románským textům nerozumím, ale asi už si na originál zvykat nebudu.


Jméno
Web
E-Mail
Jsem člověk
Text komentáře


TOPlist