Technomorous

Dva roky a dva měsíce s Dusterem

Sdílet: Twitter - Facebook

Zas je takové to období, kdy jsem furt za volantem: na Šumavu, ze Šumavy, do Blata, z Blata, do Ostravy, z Ostravy, atd. A nějak jsem skoro zapomněl, že už to v červnu byly dva roky od pořízení Dusteru. Jak jsem spokojen?

Předně nutno říct, že vím, že to je laciný rumunský vehikl a s tím, že to je laciný rumunský vehikl, jsem si ho už kupoval. Z ekonomického hlediska mi nedává smysl pořizovat si věci, které se splácí déle nebo podobně dlouho jako je jejich životnost. Je paradoxní, že v době, kdy auto bylo kováno ve výhni palicí z pořádných plechů a přežilo dvacet a více let, si na něj lidé roky šetřili, kdežto teď - když se auta tak zkomplikovala a zlevnila, že se obvykle kolem desátého roku života musí měnit za jiná, protože počet závad po jisté době narůstá, si na ně lidé půjčují. Šest let tak splácejí auto a když je konečně jejich, už pomalu hledají náhradu. To jsem nechtěl, takže úplně původním plánem bylo kupovat za hotové. Do toho mi hodila vidle Beruše tím, že už by bez zbytečných investic neprošla další technickou, a Dacia, že přestala do Loganu MCV montovat motor větší než litrový. Kupovat jsem tak musel dříve a dráž, než jsem chtěl. Dusteru jsem za necelé dva roky stihl našetřit dvě třetiny, zbytek poskytla banka na rok a kus. Pokud by to auto zvládlo jezdit deset let než bude muset jít dál, můžu říct že minimálně osm a půl roku z té doby bylo moje.

Laciná rumunská vehiklovitost se občas projevuje:

  • Řízení je čistě mechanické, byť notně posílené. O každé díře na silnici tak víte, máte to doslova z první ruky, volant vám o ní řekne. Když jsem jel poprvé kvalitní středočeskou oranicí, myslel jsem, že mi to zláme ruce - káčko těmi svými pidikolečky také do volantu zpět vracelo nerovnosti, ale nemělo tolik síly. Teď jsem na to tak zvyklý, že když jsem sedl do Fábie s elektrickým posilovačem, měl jsem pocit že sedím v trenažeru. Duster mě baví víc.
  • Tvrdé interiérové plasty vržou. Ony tedy nevržou samy o sobě, proč by to dělaly? Ony vržou, když se nějaký pasažér rozcapne do sedačky tak, že každým kloubem každého údu do něčeho tlačí. Já to třeba nedělám, Lada také ne a Fík v autosedačce také ne, tedy no problem.
  • Měkké plechy, měkká skla. Na karoserii jsou hodně vidět stopy od odlétajících kamínků a hran dveří lidí, kteří parkovali blíže, než si mysleli. Cizí lak sice vyčistíte, ale ďolík po něm zůstane. Okna jsou z tak měkkého skla, že vlásečnice na nich zanechává i sluneční svit a škrábance i běžný prach či škrabka na led. Naopak kamínkům odolávají na jedničku - už jsem dostal cvrnkanec od něčeho odlétnuvšího z korby předjížděné tatry a nezůstal ani miniďolíček.

Víc mě toho nenapadá. Tedy vlastně ano - poslední zhruba měsíc někde něco vydává zvuk jako když drnknete do napnuté pružiny. Ale vydává ho to jen když jedu autem sám a projedu trochu terénnějším terénem. Je to otravné a různým nakroucením se na přední sedačce jsem oblast zůžil na opěrák zadních sedaček. Zadní sedačky jsem nedávno rozebíral kvůli vyčištění po vylití půl litru limonády, možná jsem něco neudělal dobře, možná jsou Rumuni nevinní.

Za ty dva roky se v autě měnil jen olej, kabinové filtry a pravý přední blatník, který mi letos na nový rok rozsekla paní na parkovišti dveřma. Výměnu platila ona a přál bych si, aby nebyla poznat, leč je - nový díl je tu a tam o milimetr jiný než byl původní a já to vidím. Z karambolů bych ještě přidal zastavení pohybu zpět o pouliční lampu uříznutou 60 cm nad zemí - bylo to v rychlosti, která nezvedla ručičku tachometru z nuly a zastavil jsem tak, že se jen prohl plast nárazníku, na nosnou část pod ním to nedošlo (slova servisu). Zůstaly akorát ošklivé ďůlky (lampa měla kamínkový nástřik) a boule, která ale vytrvale už skoro rok mizí, na první pohled ani na čistém autě nic nenajdete.

V pátek jsem na autě měl hezkých kulatých 32768 kilometrů, teď už je tam 33333. Zvládli jsme dvakrát v pěti Chorvatsko, minimálně osmkrát ostravu, nesčetněkrát Ještěd a chalupu v Blatě. Po městě skoro nejezdím. Průměrná spotřeba od 1.1.2019 na ujetých 8000 km je přesně 6.7 l/100 km, eko mód občas zapínám, občas vypínám. Když jsem v prvním kalendářním roce neměl dálniční známku a jezdil jen po okreskách, průměrovala spotřeba na 6.3, nicméně ve 150 km/h si bumbrlíček řekne o jedenáct litrů na rovince, takže v průměru jsem za spotřebu pod sedm vlastně rád.

Více nemám, co bych dodal. Je to bílé, pořád se to od něčeho špiní, nebojím se to ale ocákat to v ruční myčce vapkou a přejet koštětem. A pak se nebojím sjet ze silnice a ujet kilometr po čerstvém strništi, protože tamhle z toho místa se bude vysílat o dost lépe. I proto jsem si pořídil laciný rumunský vehikl a jsem s ním velmi, velmi spokojený. A jak tak koukám do online bazarů, kde se stejně staré modely ve stejné konfiguraci prodávají i za ceny o chlup vyšší, než byla moje pořizovací, tak nejsem spokojený zdaleka sám.


Jméno
Web
E-Mail
Nejsem člověk
Text komentáře

1. dj (7. srpna 2019, 17:35)
Tak gratulace, můžeme kdyžtak za nějaký ten rok porovnat TCO s naším Focusem MkI, rok výroby 2001 (mimochodem právě dostává nové zadní brzdy :-)...

2. Logout (7. srpna 2019, 20:05)
[1] Srovnávat TCO nového auta s ojetinou za pár let provozu mnoho smyslu nedává, ba žádný. Aby to smysl mělo, museli bychom to auto zas oba prodat nebo odečíst zbytkové ceny vozu právě teď. To majitelé ojetin zvyčajně nedělají a berou to jako argument pro ojetinu. Proto se to srovnání nedělá. Pořiď si Focus nový a můžeme se měřit.

3. Lukáš Kotek (9. srpna 2019, 20:06)
Přesně vím, jak to s tím posilovačem myslíte :) Právě takovou Fabii máme a na tu naprostou absenci "hmatové odezvy" jsem si musel zvyknout. Předtím člověk věděl zcela přesně, po čem jede :-)

4. Pavel Bureš (20. srpna 2019, 11:12)
Mám Sandero, ale myslím, že plno věcí je řešeno stejně, tak sem hodím aspoň pár mých dojmů:
Ofukování čelního sla má jen jednu díru, uprostřed. Takže i když zapnete foukání na maximum, stává se, že rohy čelního skla jsou zamlžené. Přesně ty rohy, kde pak nevidíte malé dítě vcházející na přechod.

Díra na klíček zapalování má kolem sebe hranu, ne jako u starého Seatu, kde byla díra "ve vrcholu kuželu" a klíček tam hezky zajel. Tady se buď trefíte nebo netrefíte.

Zámek řazení od Medvěda je z boku. Takže když máte velké břicho, musíte se víc ohnout, ale hlavně tam není vidět, takže prvních pár dní jsem si musel svítit, abych věděl, kam dát klíček.

Torxy ve dveřích se pravidelně uvolňují. Prvky pro uzavření dveří nejsou nerezové, takže reznou. Můj stupeň výbavy nemá samostatné hodiny. Přístrojová deska není rovná, ciferníky jsou kulaté a obvod vystouplý, nedá se tam rozumně utřít prach. Používám "uchošťoury".

Rádio z výroby má hodně slabý signál, vypadává mezi paneláky atp. Nejde vypnout pípání při nezapnutí pásu spolujezdce - občas tam vozím tašku, vajíčka atp. a když je náklad těžký, Dacia si myslí, že tam někdo sedí. A pípání navíc neustane, tedy vydržel jsem to nejvíc pět minut, pak jsem myslel, že mi praskne hlava.

S páčkami u volantu musí člověk hýbat velmi přesně, často se mi stane, že místo blinkru tam spadnou dálková větla. U 15 let staré Cordoby toto nebylo.

Papudenklové víko kufru začalo po pár měsících vrzat. Uvažuji, že ho dám pryč.

TOPlist