Technomorous

Pradědský kopcomaras

Sdílet: Twitter - Facebook

Je to veskrze zajímavé: když jsem ještě jen sedával doma u počítače, málokdy jsem byl vystaven změnám počasí. To teď, v posledních osmi letech co lezu po kopcích, je to pořád nějaké horko, zima, déšť, sníh, mlha či vítr. Jiná nebyla ani výprava na Praděd.

Budík byl ráno ve 4:05, v 5:00 se vyjíždělo poté, co byly všechny radiostanice několikrát přezkoušeny, ověřeno nabití baterií, funkčnost psacích potřeb, prověřena několikanásobná záloha papírového deníku do FM poháru, snědena snídaně, dotankována nádrž Dusteru a zabalen pekáč buchet k svačině. Cesta vedla přes Vysoké Mýto, kde jsem předával nějaký hardware novému majiteli, v 9:18 jsem už parkoval na parkovišti Hvězda u Karlovy studánky. Trochu mě zaskočilo, kolik bych musel dle informace pána u závory zaplatit za cestu dále vlastním autem, takže jsem ukončil svoji pouť zde, rozloučil se s dobytím vrcholu v 10:00 a čekal na autobus na Ovčárnu. Z Ovčárny dále už pěšky.

Je to zvláštní kopec. Nejvyšší hora jak Moravy tak Slezka, zemská hranice totiž prochází přímo jím. Vrchol vysílače je vůbec nejvyšší bod v ČR. Prý je Praděd také v top 3 nejizolovanějších a nejprominentnějších kopců na našem území, takže jsem předem čekal nějaký náročný výstup, do map já totiž předem koukám jen velice nerad. A tak mě nemohlo nic překvapit víc, než široká pohodlná silnice až na samotný vrchol, z Ovčárny nahoru jsem to zvládl za 34 minut - to je jak procházka po městě.

FM pohár byl už v plném proudu, zvládl jsem za jeho druhou hodinu přesně třicet spojení, bohužel dvě protistanice mě tak zaskočily svým exotickým počínáním, že jsem si z té hodiny dvacet minut marně četl pravidla, abych věděl, co s nimi a minimálně ještě jednou tolik protistanic mi uteklo.

Oběd v místní restauraci rozhodně nebyl horší než na Ještědu, byl ale minimálně o třetinu (spíše více) levnější. Po obědě jsem koupil obligátní turistickou známku a pohlednici a šel vysílat na PMR do PMR Cupu. V plánu bylo i vysílání na VHF a UHF sdílenkách, protože se také konala moje vlastní soutěž Víceboj 2019, VHF je ovšem úplně zabité nějakým digitálním vysíláním (dva kanály z pěti) i normálním rušením (zbytek) a na UHF se prostě nikdo neozval, dokonce nešlo ani na PMR domluvené spojení na Ještěd.

Z Pradědu

Na PMR to lítalo. Vrchol má dva lokátory, některá spojení jdou tak do PMR Cupu udělat dvakrát - třeba v případě mého nového osobního DX na Schneeberg do Rakouska (275 km) to potěší. Severní strana kopce (JO80OC) je ale hodně zarušená polskými stanicemi, které určitě nevysílají s výkonem 500 mW, takže příjem na ní je o hodně horší. Přesně jsem si našel místo kde se dle GPS lokátor láme a zkoušel s ním chvíli experimentovat. V jižním lokátoru (JO80OB) je nějaká stanice zaplno, ujdete přes neviditelnou čáru dvacet metrů a je fuč. Opakovaně. Je to zvláštní kopec.

Hlavní atrakce dne - nočního DXingu - jsem se nedočkal. Plán být na vrcholu do deseti večer a pak pomalu sejít těch devět kilometrů k autu vzal za své, když po sedmé hodině večerní začalo hustě pršet, ač předpovědi z několika zdrojů předem hlásily pouze kratší přeháňku. Sedl jsem na lavičku pod střechou před hotelem a čekal, zda se to umoudří. Čekal jsem hodinu, nicméně pak dorazil promoklý polský turista, se slovy "Proszę pana, czy to miejsce jest wolne?" se usadil vedle mě a jal se zároveň svlékat do spodního prádla , masírovat, mazat krémem, vařit na plynovém vařiči guláš, rozbalovat spacák a koukat na mobilu na film s tradičním polským dabingem, což na mě bylo už příliš. Radar lepší počasí nevěstil, ukončil jsem tedy akci a rozhodl se, že trasu pomocí Mapy.cz odhadovanou na 2h 20m zvládnu rychleji. Nasadil jsem tedy příjemný klus a úplně mokrý, již skoro (posléze úplně) potmě, bez brýlí (nemělo smysl je mít) a s batohem plným vysílací techniky udržoval tempo šesti minut na kilometr až k autu - doběhl jsem k němu za 54 minut.

U auta jsem se převlékl do jediného suchého oblečení, které jsem měl - v kufru zapomenutých plavek z předchozí šumavské dovolené a po instalaci CB magnetky na střechu jen v plavkách bosky odřídil těch pár desítek kilometrů do Ostravy. U Bruntálu zrovna migrovaly žáby.

V Porubě jsem byl ve 22:40 a druhý den ráno si v půjčených teniskách jel do Avionu koupit nové boty, protože ty stávající budou schnout tak týden. Zajímavé, už třetí rok v řadě potřebuju po příjezdu do Ostravy nové boty - to se mi dřív také nestávalo. Cestou z Avionu jsem vyjel na Skalku vyzkoušet techniku - skoro všechna to přežila - nezvratné poškození vodou utrpěl jen můj dva roky starý poznámkový sešit, významné věci z něj snad půjdu přepsat, zbytek holt oželím; a také to bohužel ne úplně zvládlo BlackBerry 8800, do nějž zapisuju PMR spojení. O umělotextilní stěny batohu při běhu tak ošoupalo, že je místo černé částečně průhledné a na displeji není skoro nic k přečtení. Bude třeba koupit někde nefunkční a překrytovat - bez něj si neumím představit portejblování.

Tak tedy dopadla má první návštěva Pradědu. Procházka růžovým sadem to nebyla, ale už teď plánuju, kdy dorazím znovu - moc se mi tam líbilo. Po letech jsem se také hecnul a kromě toho, že jsem zcela regulerně fotil mobilem a budu tak moci poslat deník do PMR-DX soutěže, jsem z běhu z Pradědu natočil video tak otřesné, že ho najdete jen na Facebooku - přidejte si mě do přátel a uvidíte sami. Kopcům zdar!


Jméno
Web
E-Mail
Nejsem stroj
Text komentáře

1. Peter (13. srpna 2019, 19:28)
Video len na nejakej uzavretej sieti???????

2. Radek Hrabůvka (13. srpna 2019, 19:49)
Ahoj Martine, Tos jako neměl pláštěnku, pončo nebo deštník, nebo tak pršelo, že by to bylo houby platné?

3. Logout (13. srpna 2019, 20:41)
[1] I přes sedm otazníků - ano. Tam můžu řídit, kdo ho uvidí.
[2] Nepromokavá bunda nepomohla, během jsem propotil vše pod ní. Kalhoty kdysi vodotěsné byly, ale po hodině v dešti ani když byly nové, natož po letech. Boty jsem podcenil. Měla být jen malá přeháňka odpoledne, tvrdili Norové.

TOPlist