Technomorous

EA/2019: Zazvonil zvonec...

Sdílet: Twitter - Facebook

A máme to za sebou. Dnes už ani nebudu dávat obrázek, abych podtrhl akutní smutnost konce dovolené. Sedíme v letadle, které těch šestnáct set kilometrů snad nepoletí na jeden motor, tak jako je to u aerolinek poslední dobou zvykem, snad bezpečně přistaneme a já se snad bezpečně vrátím k bezpečnému malému českému životu Technomorouse. Na závěr dovolte netříděný konvolut poznámek:

  • Rádio. Bydleli jsme v zhruba třiceti tisícovém městě v polovině Costa Brava. Během procházek jsem napočítal deset CB antén, dvě bílé hole a jeden monstrózní vícepásmový anténní systém a to jsem ho zdaleka neprošel ani desetinu zástavby. Když to srovnám třeba se stejně velkým Jindřichovým Hradcem, je to zejména na CB minimálně dvakrát více. Otázkou ovšem je, zda na těch anténách někdo poslouchá.
  • Televize. Tedy přesněji televizní antény, zvláště ty staré pro VHF. Na doslova každém domě jsou alespoň na šestimetrovém stožáru, kotveném minimálně osmi ocelovými lany. Při pohledu na celý les těch oblud se nelze ubránit úsměvu, zvlášť když dnes v době DVB-T musí být úplně k ničemu a na střechách jsou jen proto, že místnímu naturelu je bližší prostě jen dát vedle nich satelit či UHF anténu, než je při tom i uklidit.
  • Auta. V zemi Seatů je odhadem tak každé čtvrté či páté auto Dacia. Vede Logan a Sandero ve Stepway edici, všechny v bílé barvě. Není se co divit, tady jim to hned nezrezne a stojí je to čtyři výplaty. Škodovky jsme potkali dvě: ve Fabii přijela na hotel Francouzská rodinka a v Barceloně parkoval úplně nový Kodiaq, jen bol volaký čudný, neb měl logo Seat.
  • Železnice. Městem projíždí linka R1/RG1, takže při plánovaní výletu do Barcelony jsme ani na chvíli neuvažovali o dopravě organizované cestovkou, taxíku či pronajatém autě. Vše je totiž proti železnici, kde celý den dvakrát či třikrát do hodiny jede vlak, který vás vyhodí na jedné straně v centru velkoměsta a na straně druhé pár set metrů od hotelu, buď zbytečný stres, nebo zbytečné náklady, nebo obojí. Trať je stejnosměrně elektrifikována, pěkně rovná a hladká, vede po pobřeží, pár desítek či stovek metrů od moře. Elektrické soupravy třívozové, průchozí, spojené po dvou soupravách, tiché, klimatizované. Zpáteční lístek platí, stejně jako u nás, do půlnoci následujícího dne a stál nás 10 eur na osobu, tedy asi jako pět dvoudecových sklenic postmixové limonády k večeři. Stanice v Barceloně jsou podzemní a bez vložení platného lístku se nedostanete nejen dovnitř ale ani ven, hezky se tím eliminuje potřeba průvodčího.

Tak zas za rok. Jsem zvědav, kam nás dovolená přivede. Bylo tu pár epizodek, které bych opakovat nechtěl, pozitivní zážitky ale rozhodně převažují.


Jméno
Web
E-Mail
Nejsem stroj
Text komentáře

1. nula (31. srpna 2019, 19:02)
V Barceloně mají vlaky minimálně jednu nadzemní stanici bez brány (nevím, proč, ale já vždycky vystupoval tam, asi proto že byla tak krásně starosvětská...).

S tím průvodčím to, ale bylo stejné, pokud si pamatuji...

TOPlist