Technomorous

Pěší duševní hygiena

Sdílet: Twitter - Facebook

Nejsem morous jen technický, ale s postupujícím věkem zcela všeobecný. A pro morouse je úplně nejhorší neustále se potkávat s lidmi. To máte rodinu - samí lidi, práci - také převážně lidi, vylezete ven z bytu - pes a s ním lidi. Všude lidi. Hrůza!

Proto jsem už dávno začal s takovou malou soukromou očistou od lidí: když už to nejde, sednu do auta, odjedu někam dostatečně daleko od Prahy a tam alespoň půl dne jdu z náhodně vybraného bodu A do náhodně vybraného bodu B tak, abych lidí potkal co nejméně. Obvykle je to spojené s geocachingem, poslechem buď podcastů nebo vysílačky (jen poslech, sám nemluvím); ideální je, když se počet kilometrů takto ušlých blíží dvacítce, ještě lepe, když ji překračuje. Jednoho krásnýho dne mám v plánu ráno vstát, nasnídat se a vyrazit pěšky na Ještěd - zatím ale tak daleko ještě nejsem, dá se říct, že zatím jen trénuju. S výjimkou odlovu Trejlíčku jsem ale dlouho nikde netrénoval, takže jsem se rozhodl, že posledních šedesát kešek z této série počká, já chci někam jinam!

Vždycky, když jsem na mapě viděl Kutnou Horu a Čáslav, říkal jsem si, že musí být moc pěkné, vzít to mezi nimi pěšky. Trať, která je spojuje, se mezi nimi mění ze stejnosměrné na střídavou, potkáte tu tedy jak stodvacettrojky, tak dvěstěčtyřicítky a dvěstětřicítky, radost pohledět. Kousek za kopcem vám do toho startují Grippeny, na radiových pásmech je sem slyšet zdaleka, krajina tu také není ošklivá, jde se na to!

GPS track

Kromě již běžné GPS, mobilu, sluchátek a vysílačky jsem s sebou tentokráte musel zabalit i služební notebook, co čert nechtěl totiž na den výšlapu připadly dlouho plánované disaster recovery testy SAPu. Se zátěží na zádech to ale nakonec byla větší legrace a jestli mě někdo viděl, jak zablácený do půlky lýtek s oběma botama mokrýma ve větru a pošmournu na lavičce na návsi ťukám do notebooku, doufám, že jsem ho alespoň rozesmál.

Bylo z toho (i s těmi testy a obědem) nakonec moc hezkých šest hodin mimo běžnou realitu, necelých dvacet kilometrů v nohách, dva poslechnuté podcasty, patnáct odlovených kešek a pětadvacet mobilně-uměleckých krajinek. A až k branám Čáslavi jsem potkal jen jednoho jediného člověka. Příště se zas vrátím k lovení Trejlíčku, ale jen co ho budu mít už konečně z krku, začnu tyhle pěší léčebné kúry prodlužovat. Jednou až na Ještěd.


Jméno
Web
E-Mail
Jsem člověk
Text komentáře

1. solaris104 (25. listopadu 2019, 18:52)
Já taky nemám rád lidi, nejraději chodím na túry tam, kde nikoho nepotkám. Možná tak medvěda, jsem z Beskyd :-)

2. dex (26. listopadu 2019, 11:01)
Jeďte do Indie.
Po návratu pro vás bude i Václavák liduprázdný.

3. Logout (26. listopadu 2019, 16:10)
[1] Nojo, nemá každý hory za okny :)
[2] Nie, radšej knihu!

4. sweet (27. listopadu 2019, 21:41)
Jezdím na kolo. Jak je školní rok, tak zalezeme z prvorozenou k učení.

TOPlist