Technomorous

64 MB: Nanolinux

Do třetice se podíváme na zvláštního ptáka: Je to Linux. Je to Linux s GUI. Ale nemá X Window System. Je to Nanolinux, je mikrodistribuce odvozená od nejlehčí, čistě textové varianty TinyCore, do níž autoři doplnili lehké grafické prostředí Nano-X.

Nano-X (dříve Microwindows) je vcelku zajímavá věc, která běží na lecčem (MS-DOS, unixy, kapesní počítače; snese 16, 32 i 64 bitové procesory; ...) a leccos pod ni bylo portováno, například GUI toolkit FLTK, díky němuž Nanolinux může obsahovat třeba browser Dillo, jednoduchý tabulkový editor, nějaký ten texťák a další drobné nástroje.

Nanolinux

Dle autorů vystačí šesnáctibitový build Nano-X s 64 kB RAM, verze dvaatřicetibitová chce jen 100 kB. Něco na tom asi bude, protože TinyCore s klasickými X11 nenabootujete na stroji s 64 MB RAM, kdežto Nanolinux ano. Škoda jen, že oba chtějí alespoň Pentium Pro, tedy i686, jejich nenáročnost by se lépe využila na něčem starším. Další, co tak trochu zabíjí použitelnost na starých strojích je rozlišení 1280x1024, které je v systému zadrátované napevno, takže když bootujete na něčem, co takové rozlišení nemá, je celé prostředí orámováno dvěma scrollbary. Pravděpodobně by se to celé dalo upravit někde ve zdrojácích při buildu ISO image, ale běžnou uživatelskou konfiguraci jsem nenašel. I tak, zajímavá zkušenost už dost mimo běžný live Linux svět.


64 MB: TinyCore

SliTaz je fajn, když potřebujete základní opravdu miniaturní distribuci na rychlé prošmejdění webu z cizího počítače, na němž třeba normální systém ani není nainstalován. Když si ale chcete vytvořit flashdisk, z něja nabootovat a cítit se jako doma, v prostředí nainstalovaném a nakonfigurovaném dle vašich požadavků, nic nepřekoná TinyCore.

TinyCore existuje ve třech variantách:

  1. Core - čistě textové prostředí o velikosti 11 MB, s nímž asi ve společnosti mnoho dojmu nenaděláte a mnoho koc nesbalíte, ale na druhou stranu funguje prakticky všude a o GUI ho lze dodatečně rozšířit.
  2. TinyCore - grafické live prostředí, má 16 MB, obsahuje FLTK/FLWM desktop s dockem, textový editor, konfigurátor drátové sítě a přístup k balíčkovým repozitářům, z nichž si můžete další doinstalovat přímo do RAMdisku právě nabootovaného počítače.
  3. CorePlus - tohle médium také může fungovat jako live, bylo by to ale plýtvání, jedná se totiž o instalátor/konfigurátor, s jehož pomocí si můžete TinyCore nainstalovat teba na flashdisk o kapacitě 64 megabajtů a ještě si vybrat, které komponenty byste tam chtěli mít.
TinyCore

Vybral jsem poslední jmenovaný, párkrát flashdisk rozdělil tam a zpět a s lynxem, ssh, joe, mc a mpg123 jsem pořád pohodlně pod limitem volného místa na mém historickém přívěšku na klíče. To se mi líbí, asi se podívám i na některé nabízené programy s GUI.


64 MB: SliTaz

Děkuji ctěnému čtenářstvu za tipy a triky pod posledním článkem. Postupně asi vyzkouším více možností, jako první jsem si ale vybral něco ze svého soukromého seznamu: SliTaz.

SliTaz

SliTaz je miniaturní live distribuce, která má ve své největší variantě (tzv. 5-in-1, tj. obsahuje všechny existující varianty dohromady) má necelých 61 MB, takže se na můj malý starý flashdisk vejde. Bootuje chviličku (na Core i5), s hardwarem si víceméně rozumí alespoň do té míry, aby se dal pustit browser či ssh někam jinam a co více si přát? Pro flashdisk poslední nouze či boot na bezdiskovém terminálu zcela postačující.

Za sebe bych jedno přání ale přeci jen měl: podporu ISO-8859-2, v němž je kódován i skromný web, který právě čtete. Novější UTF-8 nebo celá škála západních kódování samozřejmě podporu mají.


Šedesát čtyři mega

Prohraboval jsem se šuplíkem. Vlastně ne. Fík se mi prohraboval šuplíkem a ne jedním. Tuhle kratochvíli objevil v minulém týdnu a postupně ji dotáhl do té dokonalosti, že objeví i věci, které v šuplíku vlastně vůbec nebyly, nebo si alespoň nevzpomínám, že bych je tam někdy dal.

Třeba můj první flashdisk s kapacitou 64 MB.

Pamatuju, jak jsem ho kupoval za cenu zhruba osmi korun za megabajt a měl hroznou radost, že netřeba do labu nosit pouzdro s deseti disketama, z nichž po návratu na kolej přečtu polovinu, protože tramvajové troleje a protože metro. Než jsme si pořídili WiFi anténu z plechovky od ananasu a složili se na nejlevnější paušál místního guerillového providera, byl ten flashdisk během podzimu 2004 jediným zdrojem dat na mém kolejním PC.

A samozřejmě tak zhruba od roku 2007 ho nikdo na nic nepoužil, protože šedesát čtyři mega je směšně málo na cokoliv. Nebo není? Oficiálně vyhlašuju: hledá se použití pro flashdisk tak malý, že se na něj nevejde ani minimalistická instalace NetBSD. Nevíte někdo o něčem, co by tam šlo nainstalovat a provozovat v live režimu na běžném PC? Já i A-DATA MyFlash 64MB vám budeme vděční.


Vykašlat se na Dropbox, či nevykašlat?

Toť otázka! Pomalu, ale čím dál, tím rychleji; nejdříve zlehka, ale čím dál, tím seriózněji přemýšlím, že spíše asi vykašlat.

Před pár lety se mi opravdu hodně nelíbilo, když mi služba sloužící primárně k synchronizaci souborů začala nakazovat, jaký procesor bych to asi tak měl používat. Nicméně čas šel dál, PowerMac jsem stejně odložil do regálu v Doupěti a Dropbox mi zůstal - v mobilu, na notebooku, na fileserveru.

Jenže celkem nedávno se Dropbox rozhodl mi nakazovat, jaký filesystém bych to asi tak měl používat a opět je tu problém. Oni si vybrali ext4, já od doby, co zavřeli Hanse Reisera používám XFS a nechci na tom nic měnit. Navíc nemám zdání, co je mu po mém filesystému - evidentně roky synchronizoval, ať už jsem v Linuxu měl filesystém, jaký jsem uznal za vhodné, takže technický problém to asi nebude a pindům o zkvalitňování služeb v můj prospěch nevěřím.

Takže teď pokaždé, když zapnu nějaký svůj počítač s Linuxem dostanu vynadáno, že mám špatný souborový systém a Dropbox synchronizovat nebude. Mám já vlastně tohle zapotřebí?


Oblast opakovaných náhod 2

Přesvědčen, že někam zavolat či napsat a někoho otravovat má smysl, rozhodl jsem se napsat na českou poštu. Osmnáctého prosince jsem si totiž objednal mechanickou klávesnici, která devatenáctého vyrazila z Holandska, dvacátého byla v Praze, jednadvacátého celní pošta na Praze 5 usoudila, že zboží z EU se neclí a dvaadvacátého ji poslala do Kbel. Od 22. 12. pak zásilka byla na cestě z jedné strany Prahy na druhou.

I našel jsem si nějaký univerzální mail České pošty a napsal jim. Nastínil jsem výše uvedenou situaci, doplnil přesvědčení, že zboží z Nizozemského království vůbec nemělo na celnici jít, protože volný pohyb zboží je jedním z pilířů Evropského hospodářského prostoru a naznačil, že pokud palík přepravují tak, že jej nějaký pošťák už 24 dnů kope před sebou, mohl by trochu zrychlit.

Netrvalo to ani 24 hodin a dostal jsem odpověď. Bylo mi vysvětleno, že pošta v období po Vánocích zpracovává tisíce a tisíce balíků ze zahraničí, nestíhá, balík skutečně někde bloumá Prahou a není nejmenší možnost mi jakkoliv pomoci.

Půl hodiny poté byl balík náhodou doručen na poštu ve Kbelích.

Asi si zase půjdu něco někam vsadit...


Oblast opakovaných náhod

Dnes to nebude příliš technické, ale ze života.

Jak jsem už psal mnohokrát, stěhovali jsme se z Lysé. Byt, na který jsme měli hypotéku, jsme prodali, hypotéku z prodeje doplatili a teď čekáme na uvolnění zbytku peněz, které už zůstanou přímo nám, z advokátní úschovy. Z ceny bytu jsme něco zaplatili, nějaké vybavení tam nechali, trh se někam posunul - celá epizoda s vystěhováním z Prahy a návratem zpět tak nakonec vynese pár set tisíc a ještě jsme celou tu dobu měli kde bydlet, takže to alespoň nebyla ztráta peněz, když už času ano.

Aby to celé ale mohlo doběhnout až do zdárného konce, kdy mi pípne notifikace a já budu málem milionář, musí nejdříve z katastru zmizet zástavní právo banky, je to tak ve smlouvě. To by neměl být problém, je to standardní procedura: banka pošle bývalému majiteli dopisem, že jeho dluh vůči ní zanikl a zároveň novému majiteli souhlas s výmazem.

První část se i stala, na Silvestra jsem ve schránce našel dopis odeslaný 21. prosince, v němž bylo potvrzeno, že já a banka jsme co jsme si, to jsme si - vzájemně na nulové výši pohledávek. V témže dopise bylo i řečeno, že zároveň odeslali novému majiteli podklady pro výmaz z katastru.

Když do 8. ledna nový majitel stále nic nedostal, zavolal jsem na hypotéční centrum, kde mi paní či snad dokonce slečna řekla, že z důvodů, které nevidí v systému, odešel druhý dopis až 7. 1., nikoliv 21. 12. - nu dobrá, pár dnů ještě počkáme.

Když 15. ledna nový majitel stále ještě nic nedostal, zavolal jsem tam znovu, jiná paní či snad dokonce slečna mě chvíli nechala poslouchat melodii a pak sdělila, že dopis skutečně už je na cestě. Poprosil jsem tedy o podací číslo, abych mohl jít provětrat poštu, načež mi bylo sděleno, že o podací číslo si mám zavolat znovu, ve středu 17. ledna, dříve mi ho nedají.

A pak najednou bylo úterý, 16. ledna a nový majitel dopis dostal. S datem odeslání 14. ledna.

To je ale souhra náhod, co? Dámy náhodou několikrát viděly, že dopis je na cestě, i když nebyl a poslaly ho až po mém posledním telefonátu, kdy už jsem chtěl důkaz, že dopis vůbec existuje. Náhodou jsem si měl o podací číslo požádat až ve středu, kdy měly skoro jistotu, že ho i Česká pošta stihne doručit, pokud ho náhodou opravdu pošlou. A náhodou jim to vyšlo. Náhoda na náhodu. Kdyby takhle fungovala loterie, Sazka zkrachuje.

Jo, když banka něco chce - to bylo včera pozdě. Ale když chcete něco vy, času dost i na náhody.



TOPlist